Super Psycho Love [KurooTsukki]

3.

Ahoj!! 

Týden před vraždou:

Uběhl další týden a dopisy najednou vymizely. Přišlo mi to zvláštní. Nejdřív chodily každý den a teď si dal někdo na týden pauzu? Byl jsem z toho ještě víc nesvůj. Nevycházel jsem skoro vůbec z bytu a když už tak jen nakoupit, abych neumřel hlady. Občas přišel bratr, ale ani jemu jsem raději nic neříkal. Ovšem jako starší bratr poznal, když mladšího brášku něco trápí, a tak jsem to zakecal tím, že jsem jen trochu paranoidní a že se nemusí bát. 

S Kurem jsme se též nevídali, protože teď měl dost starostí s rodičemi, kteří ho chtěli mermomocí přesvědčit o tom, že se k němu jedna žena hodí víc než já. Ano domluvili mu sňatek, aniž by se ho zeptali. Přitom jim už několikrát říkal, že jeho orintaci prostě žádná sebehezčí holka nezmění. Aspoň jsme si mohli psát. Psali jsme si skoro celý den...vždy až do doby, dokud jeden z nás neusnul. Stejně tomu bylo i dnes. 

--------------

Probudil jsem se s prvními paprsky slunce. Šel jsem do sprchy, umyl se, vyčistil si zuby, oblékl se a poté jsem si to směřoval k vchodovým dveřím. Zkontroloval jsem obsah schránky. S malou nadějí jsem doufal, že ani dnes tam nebude neítaný vzkaz, avšak spletl jsem se. Opět další obálka zašpiněná červenou barvou, která nešla skoro vůbec smýt. Otevřel jsem obálku a vytáhl z ní přehnutý zašpiněný list.

- Proč jsi ještě neodjel, ty si nedáš říct, že? 

A to že se budeš schovávat doma ti taky nepomůže. 

NECH HO BÝT A NEMUSÍ SE TI NIC STÁT. 

NEZASLOUŽÍŠ SI HO! 

NEZASLOUŽÍŠ SI JEHO LÁSKU! 

A pokud nepřestaneš...NEZASLOUŽÍŠ SI ANI ŽÍT A ON TAKY NE, PAK TEPRVE POZNÁŠ, JAKÉ TO JE, KDYŽ NĚKDO UBLIŽUJE TOBĚ!!! 

VŠEM KOLEM SEBE AKORÁT UBLIŽUJEŠ A DĚLÁŠ SI Z NICH SVOJE HRACÍ PANENKY!

BRZY TO PŘESTANE...

Tohle bylo poslední varování nebudu mít slitování. -

Ztěžka jsem polkl a nebyl schopen reakce. Strnul jsem na místě a snažil se vstřebat všechny ty zlé slova mířeny na mou osobu. Komu bych mohl tak moc ublížit, že mě tak nenávidí a proč mi nepřejí vztah s Kurem. Teď jsem věděl, že on je hlavní příčinou těch dopisů. Musí to být někdo, kdo nás oba zná. Jenže takových lidí je spousta...tak kde mám začít hledat. I když pochybuji, že když ho poprosím, ať toho nechá, že toho doopravdy nechá. Ta naneávist ho musela zcela pohltit. 

Poslal jsem to své kamrádce pro případ, kdyby se mi něco stalo. Ihned mi zavolala a začal na mě nadávat, ať se seberu a už někam odjedu nebo mě vážně někdo ošklivě zraní ne-li rovnou zabije...

Pokračování příště...