Punishment『JIKOOK』

𝙄 𝙬𝙖𝙣𝙩 𝙢𝙮 𝙢𝙤𝙢𝙢𝙮

Když jsme dorazili do motelu, pozdravil paní recepční a vedl mě do svého pokoje. Jsem nervózní, ale nemám se čeho bát. Věřím mu. Jako jediný mi neublížil. Je na mě moc hodný. ,,Tak, tady" pousmál se, a otevřel dveře. Vešel jsem tedy jako první, on šel hned za mnou. Dveře zavřel a zamkl. To mě znervóznilo ještě více, ale nechal jsem to plavat. Sundal jsem si bundu, kterou jsem si dal na věšák a podíval jsem se na něj. ,,Půjdeš do sprchy, aby ti nebyla zima. Protože jsi ledový, něco ti půjčím, a můžeš tu klidně zůstat přes noc" mile se na mě usmál, a já na to jen kývl. Co jiného mi zbývá. ,,Tak fajn, běž zatím do koupelny" pohladil mě po zádech, a šel pro čisté oblečení. Já jsem mezitím šel do koupelny. Rozepl jsem si mikinu, kterou jsem si sundal, a počkal jsem, až přijde. Když mi donesl oblečení, hned zmizel. Pro jistotu jsem si ještě zamkl. Svlékl jsem se do naha, a vlezl jsem si do sprchy. Začali mě trochu štípat konečky prstů, protože ruce jsem měl opravdu ledové. Hlavně mě ale štípali stehna, a celkově nohy. Jsem celý promrzlý. Když jsem byl hotov, oblékl jsem si tepláky a teplou mikinu, tedy to, co mi dal, a vyšel jsem z koupelny. Nedal mi tričko, nejspíše proto, protože ta mikina je opravdu teplá. ,,Šikulka" usmál se, chytl mě za ruku, a dotáhl k posteli. ,,Šup, vlez si tam" pobídl mě, a já se zahrabal pod peřinu. Aspoň mi bude tepleji. Myung se posadil vedle mě. Svou ruku dal kolem mých ramen, a jen mě tak držel. Já si hlavu opřel o jeho rameno, a chviličku jsem oddechoval. Je mi fajn, hlavně mi je tepleji. ,,Pověz mi, co se stalo?" zeptal se mě, a jemně mě políbil do vlasů. ,,Pohádal jsem se s panem Jeon, dostal jsem od něj i facku" povzdechl jsem si, a podíval jsem se na něj. ,,To mě mrzí" pohladil mě po vlasech, a lehounce se pousmál. Sám nevím proč. ,,Nemáš proč, prostě se to stalo. Proto jsem zavolal tobě" uculil jsem se, a stydlivě jsem sklopil hlavu. ,,A ty mi věříš?" zeptal se na celkem zvláštní věc, a hlavu mi zvedl. ,,Ano, věřím" kývl jsem, a podíval jsem se mu do očí. ,,Tak bys neměl být tak naivní, a věřit naprosto všem kolem tebe" šeptl mi do ucha, a z jeho krásného úsměvu se stal seriózní pohled. Byl děsivý. ,,J-jak to myslíš?" vykoktal jsem, a odsunul jsem se od něj. No, on mě hned pevně chytl za zápěstí, a přitáhl si mě zpátky k sobě. ,,Myslím tím to, že už nikdy nikomu nevěř, zlatíčko" ušklíbl se, rychle mě svalil pod sebe, a zahleděl se mi do očí. Okamžitě jsem začal křičet o pomoc, no, hned na to mi nacpal něco do úst. Takže jsem nemohl křičet tak, jak jsem chtěl. ,,Takhle aspoň budeš držet hubu" pousmál se, peřinu skopl z postele, a začal ze mě sundávat mikinu. Okamžitě jsem sebou začal vrtět, a snažil jsem se ho odstrčit. Bylo mi to ale k ničemu.

,,Přestaň" zakřičel na mě, a hned mi vlepil facku. Byla silnější než od pana Jeon. Začal jsem plakat. Mám strach. Hodně velký strach. Jakmile ze mě sundal mikinu, vrhl se na můj krk, a ruce mi přidržoval nad hlavou. Křičel jsem, ale skrz látku v mých ústech to nešlo vůbec slyšet. Moje slzy teď taky byli k ničemu. Ale co mám dělat? ,,Jsi nádherný, Jimine. Na fotce to bylo krásné, ale takhle zblízka tě vidět je něco" zamumlal, a do krku mě kousl. Pouze jsem pískl, zavřel jsem oči, a funěl jsem nosem. Srdce mi bije jako o závod. Mám z něj obrovský strach. Po chviličce za mě sundal i tepláky. Poté přestal. Sundal ze sebe tričko, kalhoty, a naklonil se nade mě. ,,Neboj se, nebudu se s tebou srát" kousl se do rtu, a pohladil mě po tváři. Pokroutil jsem hlavou, a více jsem se rozplakal. Jeho to ale nezajímalo. Byl jsem mu ukradený. Bylo mu ukradený, že mi to ubližuje. Nezajímalo ho to. Na krku mi začal dávat polibky, až mířil níž a níž. Sahal na mě. Sahal na každičký kousek mého těla. Nebylo mi to příjemné. A nikdy už nebude. ,,Děkuju, že mi tak věříš, Jimine" ušklíbl se, a sundal mi i spodní prádlo. On sám byl už nahý. Pevně chytil mé ruce nad mou hlavou, roztáhl mi nohy, a aniž by mě aspoň připravil, zasunul. Vykřikl jsem. Bolelo to, pálilo, a já nevím co všechno. Nedalo se to vydržet. Rozplakal jsem se ještě víc, no, mu to bylo jedno. Jako na začátku. Začal hned přirážet, a doslova si to užíval. Já ale ne. Křičel jsem, plakal, a svíjel se v bolestech. Aspoň tak, jak jsem ještě dokázal. Přál jsem si být zpátky. Přál jsem si, abych zůstal doma, A nikam s ním našel. Přál jsem Si, abych nebyl tak naivní, a poslouchal pana Jeon. Měl pravdu, ale jak mohu teď věřit i jemu po tom, co jsem ho zahlédl s jiným mužem. Ublížilo mi to. Mrzelo mě to. Už jsem prostě nebyl jeho. A teď jsem si připadal jako kus hadru. ,,Kurva, Jimine" vzdychal, a stále v tom pokračoval. Cítil jsem nesnesitelnou bolest. Nechápu to. Nechápu proč to udělal. Věřil jsem mu.

Po chvíli mi došel hlas. Už jsem nedokázal křičet, takže jsem jen plakal. Následně se mi začal zamlžovat zrak, a dál už si nic nepamatuji. Probudil jsem se až brzy ráno. Nedokázal jsem se ani postavit, bolel mě zadek. Hrozně moc. Pomalu jsem se rozhlédl kolem, no, byl jsem tu sám. Jakmile jsem se ale podíval pod sebe, byl jsem více než v šoku. Krev. O-on...co...? Zkusil jsem se trochu pohnout, no, neměl jsem to dělat. Z bolesti jsem začal plakat. Chci domů. Chci domů, a už nikam jinam. Po nějaké chvilce jsem uslyšel klepání. ,,Dále" řekl jsem ze všech svých sil, a skrčil jsem se. Byla to zřejmě pokojská. ,,Proboha" zastavila se, a zakryla si ústa. ,,Co se ti stalo, chlapče?" zeptala se, a rychle šla ke mně. ,,P-prosím, m-můžete z-zavolat" vzlykal jsem, a podíval jsem se na ni. Řekl jsem si, že chci, aby zavolala pana Jeon. Je to riskantní, ale co. Ještě mi aspoň trochu pomohla se obléct, i když to pro mě bylo utrpení. Když přišel pan Jeon, byl jsem v transu. ,,Proboha, Jimine" povzdechl si, a šel ke mně. Chtěl mě pohladit po tváři, ale já sebou cukl. ,,N-ne, p-prosím" vzlykl jsem, a více jsem se skrčil. Pan Jeon si mě vzal do náruče, a odnesl domů. Byl naštvaný, ale taky mu to bylo líto.

Doma mě donutil se okoupat. Oblékl mě do teplého, a uložil k sobě do postele. ,,Chtěl jsem se ti omluvit" šeptl, a podíval se na mě. Nepromluvil jsem. Jen jsem se krčil, a plakal. Tak Strašně to bolí. ,,Odvezu tě domů, k rodičům. Budu jim stále posílat peníze, teď hlavně potřebuješ je. Ne, mě" povzdechl si, vzal si telefon, a odešel z ložnice. Jen jsem si posmrkl, a zavřel jsem oči. Chci maminku..