Temnota [DOKONČENO]

Ilusion

Probudila jsem se s nesnesitelnou bolestí na krku, která byla nesnesitelná jako komár kroužící nad vámi.

Uvědomila jsem si že ležím na fakt nepohodlný posteli, která měla madraci asi z kamene a jsem v prázdné místnosti, bez oken, beze světla, jen s tou postelí a ocelovými dveřmi naproti mě.

Vstala jsem a došla ke dveřím, které jsem zkoumala jestli tam není nějaká vada, něco, co mi pomůže se odsud dostat.

,,Tak jo Shadow, nějaký nápad jak se odsud dostat?'' Zeptala jsem se a dál zkoumala dveře.

,,Co nahromadit všechnu naši sílu a odbouchnout ty dveře?'' Ten plán byl dobrý, ale až moc snadný. ,,Za pokus nic nedáme že?'' Zhluboka jsem se nadechla a snažila se nahromadit vše co jsem v sobě měla, ale nic jsem nenašla, neměla jsem schopnosti.

,,Co to..?''

Dívala jsem se na svoje ruce jako bych je v životě neviděla, máchala jsem s nimi, abych vytvořila aspoň trochu mlhy, aspoň trošku, ale nic se nedělo.

,,A, už jsi vzhůru, výborně.'' Ozval se neznámý hlas a já se rozhlédla okolo sebe, abych věděla odkud vychází. Jasně, reproduktory, a kamery, že jsem si jich nevšimla dřív.

,,Co jste mi udělali?'' Řekla jsem odhodlaným hlasem a dívala se zpříma do kamery. ,,Ou, ty to vlastně nevíš. Tahle místnost ve které jsi, je celá obložena ze speciálních kamenů, které blokují tvé schopnosti, říkám jim Tichý kámen, to je co? Sice nemáš schopnosti, ale aspoň máš postel, aby se tu má milovaná sestřička cítila aspoň trochu pohodlně.''

Zamrazilo mě a celé mé tělo ztuhlo. Zadrhl se mi dech v krku a má mysl odmítala pravdu, které jsem se nejvíce bála.

Můj bratr mě dostal. Stěžka jsem polkla a snažila se vymyslet plán, jak se odsud dostat. ,,Takže co, budeš mě tu držet dokud neumřu?''

,,Oh nenene, ne má milá Amaro, nechci abys umřela, co by to pak bylo za pomstu?''Na chvíli se odmlčel a dramaticky se otevřely dveře mé cely. Myslela jsem že to bude bratr, ale místo něho to byl nějaký dvoumetrový chlap s další injekcí v ruce, no bezva.

,,Já tě budu mučit, uvnitř tvé hlavy. To co má tady Sergej v ruce se nazývá Ilusion, donutí tě uvidět tvé nejstrašlivější noční můry a to, čeho se nejvíc bojíš, to...''

Sergej ke mě přišel a chytl mě za vlasy, až jsem se musela zaklonit.

,,Je...'' Vpíchl mi látku do krku a odhodil mě na zem, jako kus hadru.

,,Tvůj...'' Sergej odešel a mě začalo být nevolno, hlava mi bušila jako o závod a začala jsem vidět jakési obrazce.

,,Trest.'' Všechno utichlo, můj bratr se už neozval a já mohla tak potichu trpět, vidět náš dům hořet a naše rodiče vevnitř, křičící o pomoc, vidět všechny Avengers mrtvé a já měla jejich krev na rukou.