Mery čekala na Davida až vyjde.
M: ,,Dám ti aspoň půlku."
D: ,,Ne a ticho." dal jí pusu na tvář.
M: ,,Daví, nemůžeš za mě takhle utrácet, to nejde. Přijde mi to blbý."
D: ,,Jsi moje, jsi, takže můžu, žijeme spolu a ty peníze nejsou jenom moje, ale i tvoje. To je jako kdyby si uvařila a řekla si, že si to sníš sama, protože sis to uvařila a že je to z tvých peněz, to asi ne co?" zasmál se.
M: ,,No to ne no." usmála se.
D: ,,No a to je to samí."
M: ,,Neni, jídlo potřebujeme, oblečení sice taky, ale ne tolik."
D: ,,Zkrátka a dobře, ty peníze jsou naše společný a už o tom nebudeme diskutovat jo?"
M: ,,Dobře. Seš moje zlatíčko." objala ho.
D: ,,Ty moje taky." objal jí okolo ramen a dal jí pusu do vlasů. ,,Hele nekoupíme něco k tvý mamce."
M: ,,No, dodbrej nápad."
Tašku dali do auta a šli koupit něco k Mery mamce.
M: ,,A co koupíme?"
D: ,,Víno?"
M: ,,To nepije, ale vezmem ho."
D: ,,Aaaa copak?" zasmál se.
M: ,,Mám na něho chuť."
David k ní přišel a objal jí zezadu.
D: ,,Já mám chuť na něco jinýho."
M: ,,Daví😂. Nech si to na doma a radši vymysli tý mamce něco."
D: ,,A co? Je to tvoje máma, copak já vim co má ráda?"
M: ,,Měl by si se učit a zapamatovat si to, protože je to tvoje budoucí tchýně."
D: ,,Mm, to je fakt. Tak co třeba bonbonieru?"
M: ,,Jo tu bysme mohli."
Nakoupili ještě nějaký jídlo a jeli domu.
D: ,,Neprojdeme se?"
M: ,,Tak jo."
Kolem 4 si vyšli na procházku do lesa. Šli docela dlouho.
M: ,,Neztratíme se?"
D: ,,Neboj se, znám to tady." přitáhl si jí k sobě, aby jí uklidnil.
M: ,,Dobře." usmála se.
Šli ještě chvilku, až narazili na...
Na co nebo koho narazili?🤔
