To hrdinové dělají (Iron Dad & Spiderson)

18. kapitola

„Šéfe?"

„Ano, Fri?"

„Napadlo mě, že bych vás upozornila, že se mi podařilo úspěšně vystopovat, odkud Justin Hammer zaslal poslední video. Signál vychází z Middleburgu, Virginie."

Nespokojeně zafuněl. Možná byl génius, ale neměl v hlavě mapu. Netušil, kde Middleburg leží, což brzy došlo i jeho AI, která mu před obličejem promítla zmiňovanou polohu. „Friday, to je na druhé straně Virginie, než kam letíme my."

„Myslím, že Hammer měl pravdu, když říkal, že ho v Middleburgu nenajdeme," zamumlal Rhodey. „Nelíbí se mi, co to může znamenat."

„Mně o nic více," přikývl Tony se zaťatými zuby. Mohla to být past, opět. Mohli letět na špatnou lokaci, zatímco by se Hammer vysmíval jejich naivitě a stupiditě, jenomže ani on by nepoužil stejný trik dvakrát.

Natasha, Sam i Tony se shodli na tom, že Hammer neměl důvod jim nadále lhát, ne když mu šlo o to, aby skrze Petera zlomil Tonyho Starka. Miliardář si byl jistý, že ať už letí kamkoli k hranicím Virginie a Tennessee, Petera tam najdou.

Ať už živého, nebo mrtvého.

Při té myšlence se mu sevřelo hrdlo. Ne, připomněl si, Hammer říkal, že má hodinu a půl. Až dorazíme na místo, bude nám zbývat hodina. To stačí. Musí to stačit. Najdeme ho živého.

S tichým zasyknutím zvrátil hlavu dozadu, aby se skrz masku podíval na strop letounu. „Nemůže tahle věc letět rychleji?"

„Letíme rychlostí dvou tisíc šesti set kilometrů v hodině, Tony," připomněl klidně Steve. „Podle mě to je rychle."

Zhluboka se nadechl, vydechl a pak proces zopakoval, aby se uklidnil. „Já vím," dostal ze sebe nakonec. „Já vím, Steve, já jen –"

„Nemusíš nic vysvětlovat," přerušil ho Barnes tiše, přesto nekompromisně. Na chvíli podržel Tonyho pohled a vynálezce nakonec kývl jak na důkaz vděčnosti, tak na znamení, že věci mezi nimi jsou v pořádku.

„Dámy a pánové," zahlásil Clint z místa pilota, „jsme na místě." Pomalu navedl jet dolů, a když přistáli, nikterak se nezdržovali, okamžitě vyběhli ven, připraveni na cokoli.

Tedy téměř na cokoliv.

Skoro jednotně se všichni zarazili na místech a s nejrůznějšími výrazy nechápavosti a zmatení se rozhlíželi kolem. „Jsme si jistí, že jsme na správném místě?" zeptal se Sam nakonec.

„Ano," odpověděl Tony okamžitě, přestože trochu váhavě. „Souřadnice sedí."

Všichni se na něj otočili, pochyby vepsané ve tvářích. „Tony," Wanda se rozmáchla rukou, „nic tady kolem není.  Stojíme uprostřed louky, napravo je les a nalevo o pár set metrů dál jenom zchátralá budova, ve které už léta nemůže nikdo bydlet."

Zaťal ruce v pěst a zběsile se rozhlédl kolem. „Jenže souřadnice doopravdy odpovídají," vyjekl vztekle. Znova se ho začínala zmocňovat panika. „Friday, sken."

„Nedetekuji žádnou tepelnou stopu, šéfe."

„Friday, někde tady musí být. Máme správné souřadnice, tak kde je Peter?"

Zbytek týmu neklidně přešlápl, nevědouce, co dělat. Snažili se rozhlížet okolo, dívali se, ale neviděli nic, po Peterovi ani vidu, ani slechu.

Natasha najednou zalapala po dechu, z hrdla se jí vydral přidušený výkřik, zvuk, který ostatní okamžitě uvedl do pozoru a bojových pozic, protože od ní nikdy nic takového neslyšeli. „Co?" chtěl vědět Clint okamžitě. „Nat, co se stalo?"