Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟒.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝KRÁČELI SPOLU BOK PO BOKU A VYPADALI SKORO JAKO PÁR.❞

Nad Londýnem se celou noc stahovala temná mračna, proto nebylo divu, že se z nich brzy ráno spustil vydatný déšť a už nyní vytvořil spoustu širokých kaluží a lákal tak malé děti, které spolu s rodiči mířily do školek či škol, aby do nich se smíchem skočily a umazaly nejen své oblečení, ale i krásné maminčiny šaty nebo tatínkův nažehlený oblek. Spousta rodičů raději své nadšené ratolesti držela pevně za ruku a kalužím se vyhýbala velkým obloukem.

Jako každý den panoval ve městě shon. Lidé spěchali do svých zaměstnání, v jedné ruce drželi kelímek s kávou a v té druhé zase deštník, zatímco se snažili probojovat se davem a dorazit do práce včas.

I Hermiona byla jedna z těch, kteří spěchali do zaměstnání a vyhýbali se nabručeným lidem, jež energicky kráčeli vpřed, a stříkali dešťovou vodu na všechny strany. Pršelo jí za krk a do tváře, mhouřila oči, k hrudi si tiskla pečlivě zabalený balíček s teplými croissanty a v druhé ruce držela kelímek s černou kávou, bez níž svůj den nemohla odstartovat.

Náhle se jí kdosi ocitl po boku a ona si uvědomila, že na ni přestalo pršet. Vzhlédla a párkrát zamrkala, cítíc, jak jí do očí ještě stékají poslední dešťové kapky, jež jí smáčely vlasy a zachytily se jí na řasách.

,,Ahoj, Hermiono," pozdravil ji mladý tmavovlasý muž, kterému na tváři pohrával mírný úsměv a ve světlých očích mu tančila laskavost. Držel nad Hermionou i nad sebou široký modrý deštník a obratně se proplétal mezi kalužemi. ,,Zapomněla sis deštník?"

,,Co myslíš?" povzdechla si, ale pak mu úsměv oplatila, protože s ním po boku se člověk nemohl neusmívat. ,,Ahoj, Theo. Nejsi tu dnes nějak brzy?"

Zamrkal na ni a galantně jí nabídl rámě, do kterého se vděčně zavěsila. Kráčeli spolu bok po boku a vypadali skoro jako pár. Ulice se konečně vyprázdnila a společnost jim dělaly jen stromy, jež se k nim skláněly, listy, které do ticha šeptaly tajemství, a také ty nekonečné dešťové kapky hrající si na honěnou.

,,Možná ano, ale vstal jsem dnes brzy a říkal jsem si, co bych dělal sám doma, a tak jsem se rozhodl přijít o něco dřív a v klidu se nasnídat v milé společnosti," odpověděl jí žertovným tónem a jí se mimoděk koutky rtů zdvihly do ještě širšího úsměvu.

,,Musíš k nám někdy přijít na večeři," nabídla mu Hermiona a on se na ni vděčně usmál. Zvedla k němu pohled a pozorně si prohlédla jeho tvář z profilu, jako kdyby ji snad viděla poprvé v životě. Vždycky se jí líbily jeho ostré rysy a pevně řezaná čelist, mírně vystupující lícní kosti a také to, jak mu do čela spadaly jeho tmavé vlasy, jež si pokaždé netrpělivě odhrnoval. Theodore Nott byl pohledný muž a přitahoval k sobě pohledy mnoha žen, ale poté, co se rozešel s Astorií Greengrassovou, prohlašoval, že teď už nějakou dobu nechce na randění ani pomyslet.

,,Přijdu moc rád," ujistil ji potěšeně. ,,Už dlouho jsme si nikam nevyrazili. A jak to, že tu vlastně pobíháš po městě a nejsi v práci?"

Zazubila se na něj. ,,Ještě mi nezačala směna, a navíc tu mám s sebou Nicolase, než bude čas jít do školky," vysvětlila mu a pak zatřepala sáčkem. ,,Byla jsem mu pro čerstvou snídani, ačkoliv už měl jednu doma."

Theodore se rozesmál. ,,Ten kluk ví, jak si zařídit život. No, jsem rád, že ho teď aspoň na pár minut uvidím, ani si nepamatuju, kdy jsem ho viděl naposled," zapřemýšlel a Hermiona se pousmála. Její syn znal Thea už od svého narození, a přestože se poslední měsíce příliš nevídali, pořád ho měl stejně rád a často o něm mluvil. Když jste totiž nakoukli pod tu Theodorovu povýšenou masku, již často nosíval ve škole, nešlo si ho nezamilovat. Dokonce i Harry s Ronem dali zmijozelským šanci, ačkoliv kolem toho byla spousta váhání a nedůvěry. Ale pro Hermionu to byl ten nejkrásnější možný dárek, protože Theodore Nott pro ni velmi znamenal.

Došli k velkému, starobyle vyhlížejícímu domu z červených cihel, kde kdysi přebývala firma Berka a Máčel s.r.o. Theodore s Hermionou došli pomalým krokem k výloze, v níž stála zaprášená figurína. Hermiona se rozhlížela kolem, zda někdo nejde, a Theo se mírně naklonil a nehybnou figurínu vesele pozdravil. Ta na ně pokývala, brunetka prsty pevněji obemkla Theodorovu paži, a pak společně prošli dovnitř, objevujíce se ve velkém atriu.

,,Tak pojďme, ať ten tvůj kluk dlouho nečeká," nadhodil Theo, a tak zamířili do čtvrtého patra, kde oba dva pracovali a pomáhali lidem, jejichž duše nebo těla byla trvale poškozena nejrůznějšími zaklínadly.

,,Theo, Theo!" zaradoval se malý Nicolas, který seděl u stolu na Hermionině židli, jež pro něj byla směšně velká, a jakmile zjistil, kdo to přišel, nadšeně zatleskal svýma malýma ručkama. Theodore s Hermionou si vyměnili pobavený pohled.

,,Theo je jediné, co tě teď zajímá, viď? Ale že jsem ti přinesla bezvadnou snídani a zmokla jako slepice, toho si ani nevšimneš," pokroutila hlavou Hermiona a položila na stůl balíček s croissanty a kelímek s kávou. Svlékla si vlhký kabát, pověsila jej na věšák a pak si hůlkou vysušila vlasy. Theodore se mezitím vítal s Hermioniným synem.

,,Páni, Nico, že ty jsi zase vyrostl?" hrál překvapeného a chlapeček se zahihňal. ,,Pojď sem, ať tě taky pořádné obejmu. Ty jsi ale těžký!"

,,Za chvíli tě přerostu," vychloubal se Nico a Theo se zasmál, cuchaje mu jeho světlé krátké vlásky.

,,To je jasná věc. Tak povídej, jak se ti líbí ve školce?" vyptával se ho zvědavě, ale sotva svou otázku dořekl, ozvalo se hlasité zaklepání na dveře. Než stihl kdokoliv promluvit, klika se náhle pohnula a vzápětí do místnosti vběhl jako uragán malý klučina a sháněl se po Nicolasovi.

,,Nico, Nico, Nico!" vřeštěl tmavovlasý a na svůj věk poměrně vysoký chlapec. Nicolas se vymanil z Theodorova sevření a rozeběhl se za kamarádem.

,,Panju!" zaječel nadšeně a běžel se s ním přivítat. Za okamžik už mluvili jeden přes druhého a sdělovali si novinky, přičemž mu Panju ukazoval něco, co vypadalo jako malé koště.

,,Panju, co tě to napadá, takhle mi utíkat! Tohle už víckrát nedělej!" vyčítala mu hubená tmavovlasá žena, která se celá udýchaná objevila mezi dveřmi. Panju a Nico se zachichotali a ona jim oběma pohrozila ukazováčkem. Zastrčila si za ucho pramen vlasů, jenž se jí uvolnil z dlouhého copu, a vzhlédla. Usmála se, když pohledem zabloudila k Hermioně. ,,Ach, moc se omlouvám, že jsme sem tak vrazili, Hermiono. Ale znáš Panjua -"

Hermiona tlumila smích. ,,Já tomu rozumím. Panju je zkrátka celý otec."

Úsměv druhé ženy se ještě víc rozšířil. ,,To tedy je," potvrdila Padma Weasleyová.