Pomoz mi [Gejmr ]

Náhodné setkání

Dneska jsem vstala poměrně brzo. Ptáte se proč? Protože dnes je první školní den. A taky začátek mého posledního roku na střední. Převlékla jsem se z pyžama do nějakého normálního oblečení, které normálně nosím do školy. Takže nějaké tričko přes to košile, legíny/kraťasy a botasky. Učešu si vlasy a udělám si ranní hygienu. ¨

****

Vejdu s Terkou a Petrem do třídy. Upřou se na nás všechny pohledy. Spíše směřovali na mě, za což jsem nervozní jak sviň. S Terkou si sedneme do zadní lavice k oknu. Naše oblíbené místo hihihi. Po zazvonění přišla naše třídní a začala nám povídat takový ty blbosti, co se vždy říká na začátku školního roku. Ještě dodala něco ohledně toho, že jsme už maturitní ročník a ať se už začneme připravovat na maturitu, bla bla bla. To známe. Po skončení za mnou přišlo pár lidí ze třídy, dokonce i ta nafrněná kráva. Říkali mi něco ve smyslu, že vůbec nevěděli, že Amare jsem já a pak mi gratulovali k dosáhnutí tolik odběrů. S Terkou a Petrem jsem se rozloučila už před školou, přece jen ti dva si museli ještě něco zařídit. Domů to vezmu pěšky. Procházím se ulicemi, občas si to zkrátím přes nějaký ten menší park. Jedním parkem jsem procházela, kde bylo neobvykle hodně lidí. Nejvíce tu snad bylo mladých párů, kteří do sebe byli hodně zamilovaný už od pohledu na ně. Sice se tu našlo pár výjimek, ale to je vedlejší. Zaujme mě však jeden poměrně mladý pár. Jdou bok po boku, propletené prsty a vesele si povídali. Avšak najednou zastaví. Kluk si klekne, vyndá z kapsy jakousi malou krabičku. Okamžitě mi dojde, co chce udělat. Chce jí požádat o ruku! Při pomyšlení, že se mi tohle v životě snad nestane, se na to ušklíbnu. Otočím se a pokračuji v chůzi, když v tom do někoho vrazím. Zavrávorám, ale vychytám to tak, že to udržím a nespadnu. „Safi promiň, nevšiml jsem si tě" ten hlas znám.. Kouknu na něj. Samozřejmě, že to byl Vašek. „V pohodě" mávnu nad tím rukou a pokračuji dál v cestě. Cestou mě zastaví pár fanoušků, který se chtěli se mnou vyfotit, tak jsem jim vyhověla. „Safi! Počkej!" uslyším za sebou hlas Vaška, ale já se nepokouším zastavovat. Prostě jdu dál, ať si mě dožene. Po pár sekundách už šel vedle mě. Jsem v úplné tichosti a vyčkávám, co řekne. „Ty mě ignoruješ?" zeptá se udýchaně. „Ne, proč si to myslíš?" s nezájmem mu odpovím. Ani se při tom na něj nepodívám. „Nevím.... Nebavíš se se mnou, ani mi nenapíšeš, netočíme spolu už tak často jako dřív" řekne po chvilce. Šálí mě snad sluch nebo tohle fakt řekl? „A ty se divíš po tom všem, co se stalo?!" to se na něj už podívám. Tohle nemůže snad myslet vážně! On se mi ani neomluví a říká, že jsem se s ním přestala bavit? Je snad retardovaný? Mlčí. Fakt super. „Hele, pokud mi nechceš něco důležitého říct, tak zas můžeš jít pryč" zabručím, zrychlím krok a zahnu za roh ulice. Kupodivu za mnou nejde. Pomalým krokem už docházím před panelák, kde bydlím. Sundám si vak ze zad a začnu se v něm přehrabovat, přece jen měla jsem tam ze školy ještě pár věcí, a tak musím mezi tím najít klíče. Po pár sekundách je najdu a odemknu si dveře. Pak vyjdu do určitého patra, kde mám byt a pak odemknu i dveře od mého bytu. Vyzuji si boty, klíče si dám na provizorní stolek a rozejdu se do obýváku. Zapnu si telku s tím nápadem, že si na Netflixu pustím nějaký seriál. Než se zapne Netflix, tak jdu do pokoje, kde si z vaku vyndám věci a dám je na postel. Vezmu si jen mobil s nabíječkou a vrátím se zpět do obýváku. Netflix už mám zapnutý, tak začnu projíždět seznam seriálů a rozmýšlím se, co si tak pustím. Nakonec tedy skončím u Supernatural, mého nejoblíbenějšího seriálu. Čas utíkal rychle a už byl čas oběda. Chystala jsem si uvařit něco dobrého. Ale to by mě nemusel vyrušit zvonící mobil, že?! Vrátím se zpět do obýváku, popadnu mobil a přijmu hovor. Ani jsem se nedívala na to, kdo mi volá. „Safi čau, nechceš zajít někam na oběd?" uslyším Terku. „Jo jasně" řeknu po chvilce mlčení „kde se sejdeme?" „Pamatuješ na tu restauraci Václavka? Tak tam." „Dobře budu tam za 10 minut"

Cesta tam mi nezabrala moc času. Při cestě na mě koukalo pár děcek, ale dělala jsem, že o tom nevím. Z tramvaje jsem vystoupila na Václaváku a zamířila k restauraci. Terka už tam čekala, přešlapovala z nohy na nohy a když mě spatřila, tak se usmála a vydala se mi naproti. „Ahooj" obejme mě a já jí to i s pozdravem oplatím. Společně vejdeme dovnitř restaurace, pozdravíme a zamíříme někam dozadu. Usedly jsme ke stolu pro čtyři. Začaly jsme si povídat a po pár sekundách k nám přišla servírka i se dvěma jídelními lístky. „Co si dáte k pití?" zeptá se nás mile, vytáhne si notýsek a čeká na naši odpověď. „Já si dám jahodovou domácí limonádu" řeknu s úsměvem. „Já též" přitaká Terka. Servírka přikývne, zapíše si to a odejde. Každá z nás si otevře jídelní lístek a začne si prohlížet jídla. „Tak co ty a Gejmr? Uhm teda Vašek.. Jak jste na tom?" zeptá se z ničeho nic Terka. Na chvíli zvednu pohled od jídelního lístku a kouknu na ní, ale pohled vrátím zpět. „Nic. Stále se neomluvil. Ale dneska jsme na sebe narazili v parku..... Teda spíš já do něj vrazila a málem spadla, ale to je vedlejší" „A říkal ti něco? Omluvil se?" vyzvídala dál. Na jednu stranu jí chápu, že jí to zajímá. Je to má nejlepší kamarádka a říkám jí v podstatě vše. Ale na druhou stranu nemám náladu s ní probírat vše. „Choval se jakoby se nic nestalo. To mě tak naštvalo.." Toto jsem však řekla trošku jiným hlasem než normálně. Než na to stačila něco říct, začala jsem povídat já: „Co si dáš? Mě docela láká ten Ceasar salát s kuřecím masem" Mezitím co Terka rozmýšlela, co si dá, tak odložím jídelní lístek na stůl. „Hele dojdu si na záchod, tak kdyby přišla servírka tak mi taky to jídlo objednej jo?" Terka souhlasně přikývla. Zvednu se a zamířím na záchod. Na záchodě jsem velmi rychlá. Umyji si ruce a vracím se zpět za Terkou. Jakmile vyjdu, opět do někoho vrazím. Ani mě neudivuje, že to je Vašek. Na sucho polknu. Začnu přemýšlet, co mu řeknu. Vašek se na mě překvapivě koukne a já nějak ztuhnu. „Promiň, zase..." omluvím se mu. Ani nečekám na odpověď, rychlím krokem jdu za Terkou. Spěšně si sednu a nenápadně se začnu rozhlížet, abych zjistila, kam si sedne. „Děje se něco?" nechápavě se zeptá Terka. „Je tu" zamumlám. „Kdo?" „Vašek" Obě začneme pozorovat, zda se odněkud vynoří. Ale na místo něj se vynořil Jirka s Herdynem a já se plácnu do čela. „Dělá si ze mě někdo srandu? Proč pořád potkám někde někoho z youtubu" zakleji a Terka se začne smát. Pak ztichne, když si uvědomí to, že ji Herdyn probodává pohledem. „O můj bože nemůžu uvěřit, že vidím Herďu" nesměle se uchichte. Jak Jirka tak i Herdyn si mě všimnou a vyrazí k nám. „Ahoj, můžeme si přisednout?" začne Jirka a přitom se Herdyn usměje. „Jasně, jen si sedněte kluci" uchechtnu se. Terka se najednou začne červenat, že si k ní sedne Herďa. „Tvoje kamarádka?" prohodí Herďa a začne se na ní koukat. „Jojo to je Terka, Terko to je Jirka a Pavel, ale ty je stejně znáš" představím je navzájem. „Co vy tady?" zeptám se jich se zájmem. „Bax s Wedrym chtěli jít do KFC a my sem, takže jsme se rozdělili" vysvětlí Jirka. Pak si však všimnu Vaška sedícího nejspíš s jeho rodinou, jelikož tam vidím jeho sestru, kus od nás. Střetneme se pohledy. Já však uhnu a začnu se koukat na Terku. Mě a Terce donesli jídlo a kluci si tím mohli už objednat jídlo též. „Nedáme fotku?" navrhne Jirka. Všichni přikývneme. Tak se tedy vyfotíme a Jirka to už dává na Instagram. „Uhm Terko? Můžu tě označit?" „Jojo můžeš" okamžitě odpoví a řekne i svůj Instagram..

Oky tady je nový díl. Děkuji všem, co jste uminulého dílu napsali komentář! Opravdu si toho vážím!