Setkání z války /Vilkinhof/

Klíče

David se po své třídenní absenci vracel do práce. „Můžete mi vysvětlit kde jste byl?" opřela se do Davida Mery, jen přišel na urgent. „Co myslíte?" zeptal se zmateně David. „Vy se ještě ptáte? Tři dny jste tu nebyl a úplně v klidu sem nakráčíte jakoby nic. Můžete být rád, že vám to primář ještě toleruje," rozčilovala se Mery. David pokrčil rameny a řekl: „Ale o tom vy nerozhodujete, že?" Mery už byla na pokraji svých mezí, do kterých zvládla tolerovat některé chování svých kolegů a kolegyň. Než mu stihla odpovědět přijel příjem. Jen po něm hodila naštvaný pohled a šla se věnovat záchranářům, kteří pro ni byli mnohem důležitější. David radši zmizel na lékařák, aby se vyhnul dalšímu kontaktu s ní. Když otevřel dveře v místnosti spatřil dvě osoby, svého přítele a doktorku Růžičkovou, která nasadila kyselý výraz a radši odešla. David se na ni ještě zmateně podíval. „Co jí zas kdo udělal? Vypadal jak kdyby kousla do citrónu," prohodil David a vydal se převléct. Roman se jen pousmál. „Na to by sis měl zvyknout, je pořád stejně příjemná," dodal. Chvíli bylo mezi nimi ticho. „A vrchní je taky takhle příjemná pořád?" zeptal se ho. Roman zvedl pohled od novin. „Myslíš Mery? Mě nepřijde stejná jako Růžičková," pokrčil rameny. „Tak takhle příjemná bude asi jen na mě," usoudil David a než stihl cokoliv dalšího říct přišla mu zpráva, že musí na příjem. Ještě před tím si na něco vzpomněl. „Málem bych na to zapomněl," řekl polohlasně mezi dveřmi. Vytáhl z kapsy svazek klíčů a hodil je k Romanovi, který chvíli nechápal o co mu jde, ale než se stihl zeptat co se děje, tak David zmizel. Vzal klíče do ruky, chvíli se díval na pár klíčů a pak je schoval k sobě do kapsy. Jen lehce se pousmál a pak opět věnoval pozornost ruským novinám.