Je pro mě jako sestra

66 4 0
                                    

Charlotte
Když zazvonil telefon,okamžitě jsem se zvedla z postele a zvedla jsem hovor ,,Prosím?" zamumlala jsem a v telefonu se ozval můj milovaný otec. ,,Charlotte,omlouvám se,ale mám něco hodně důležitého na práci a musím na tři dny odjet. Zatím ti Lída bude dělat společnost" řekl. Jen jsem se pousmála,i když to nemohl vidět. ,,Dobře. Určitě si to s Lídou spolu moooc užijeme" řekla jsem nadšeně. ,,Dobře..." zasmál se. ,,...buď hodná a měj se hezky. Pozdravuj Lídu a ahoj" dodal špěšně otec. ,,Jasně,taky se měj hezky. Ahoj" řekla jsem a hovor položila,otočila jsem se na Lídu. ,,Tak co?" zeptala se Lída zvědavě. ,,Otec říkal,že musí na tři dny odjet a já mám zůstat s tebou" usmála jsem se na ni. ,,A pozdravuje tě" dodala jsem. ,,No to je naprostá paráda. Taky jsi ho měla pozdravovat" vydechla s úsměvem Lída. ,,Jo. Zažijeme spolu spoustu zábavy" řekla jsem a následně jsem zívla,zakryla jsem si pusu rukou. ,,Teď by jsi se měla jít vykoupat a jít spát" zavelela Lída. Já se jen uchechtla a poslechla jsem. Vzala jsem si nějaké své věci a vydala jsem se do koupelny. Rychle jsem se osprchovala a vyčistila jsem si zuby,pak jsem vylezla z koupelny a hned v ní zmizela Lída. Složila jsem si oblečení na židli a lehla jsem si na postel,zachumlala jsem se do jedné z peřin a zavřela jsem oči,chvilku jsem přemýšlela,ale pak jsem usnula. Po chvilce si ke mě lehla i Lída a nebyla se spaním nijak pozadu.

Ráno mě probudil Lídin budík na nočním stolku,bylo něco kolem sedmé. Lída budík vypla a vylezla z postele,okamžitě se začala oblékat ,,Notak Charlotte... Vstávej" zamumlala Lída. Já jen něco nesouhlasně nesrozumitelně zabrblala a ani jsem se nehla. Lída se tiše zasmála když se oblékla,došla k posteli a sebrala mi peřinu. ,,Tohle není fér" vyhrkla jsem tiše a sedla jsem si,protřela jsem si unavené oči a vyhrabala jsem se z postele na nohy. Začala jsem se oblékat. Když jsem se oblékla,tak mi Lída vykouzlila na hlavě drdol,protože se mnou dneska moje vlasy nekamarádily a pak jsme se vydaly na snídani. Výtahem jsme sjely do přízemí a došly jsme do jídelny.

Hned po snídani jsme autem dojeli k divadlu a hned jsme došli do příslušného sálu. Všechny jsem pozdravila a došla jsem si sednout a zase jsem všechny jen sledovala. Po chvilce se Lída začala s někým dohadovat,nevnímala jsem o čem, pohledem jsem vyhledala Reinharda a opatrně jsem ho po očku pozorovala. Po chvilce ke mě Lída přišla,podívala jsem se na ni ,,Všechno v pořádku?" zeptala jsem se jí. ,,Ano,naprosto" řekla a na chvilku se odmlčela. "Nechtěla by jsi zastoupit jednu holčinu? Je nemocná a ode dneška měla ve filmu být" spustila Lída. Bez rozmýšlení jsem přikývla,tohle mě hrozně potěšilo. ,,Bezva" Lída se široce usmála a podala mi scénář a ukázala mi,co všechno by se mělo stihnout dneska. Řekla by,že mám asi tak přibližně dvě hodiny. ,,A jaký má moje postava účel?" zeptala jsem se. ,,No... Budeš moje sestra a přítelkyně Reinhardovi postavy" řekla Lída a já se slabě otřásla. ,,V pořádku?" zeptala se starostlivě Lída. ,,Jo..." řekla jsem a podívala jsem se na ni. ,,Neznělo to moc přesvědčivě" změřila si mě pohledem. Po chvilce se u nás objevil Reinhard a Lída se zdejchla se slovy ,,Nechám vás o samotě". Podívala jsem se na něj. ,,Omlouvám se za včerejšek. Nechal jsem se...trochu unést" řekl a sklopil pohled. ,,To je dobrý. Nic se neděje" slabě jsem se pousmála a sledovala jsem ho. ,,To je bezva,že to bereš takhle" usmál se široce. ,,No a chceš jít zkoušet se mnou?" zeptal se a já přikývla. ,,Pojď za mnou. Půjdeme vedle" ukázal na dveře do menší místnosti vedle. Nic jsem neřekla,jen jsem zase přikývla a společně jsme došli do vedlejší místnosti. Pomalu jsme začali zkoušet jednotlivé scény a dost mi to šlo. No jo talent po tatínkovi. Moc mě to bavilo. Asi po hodině,kdy jsem do toho byla už poměrně vžitá jsem si ani nevšimla Lídy stojící ve dveřích pozorujíc nás. Reinhard se na ni pomalu otočil ,,Ahoj Lído" řekl a usmál se. Já mírně nadskočila a prudce jsem se otočila a podívala jsem se na Lídu. ,,Jde ti to" řekla uznale a mě se nahrnula krev do tváří a pousmála jsem se ,,Děkuju" špitla jsem. ,,Tak pokračujte" řekla Lída a zase odešla. Po asi další hodině,kdy už jsem něco uměla nazpaměť nás Lída zavolala a my šli okamžitě za ní. Já se musela dojít převléct a jedna Lídy kamarádka mi udělala na hlavě nějaký účes a pak mě poslala zpátky. Začalo se natáčet. Nejdřív jsem měla scénu s Lídou a pak s Reinhardem. Dneska k tomu sice dojít nemělo,ale bylo to v plánu zítra...a to polibek. Párkrát jsem se přeřekla,nebo jsem popletla slova,tak jsme si to dali znovu,ale jinak šlo všechno,jako po másle. Dneska se končilo dřív,než normálně,asi už kolem čtvrté,tak jsme se s Lídou vydaly do města. Zastavily jsme se v cukrárně a sedly jsme si trochu mimo lidi. Lída si objednala kafe a nějaký dort,já si objednala ledovou kávu a zůstala jsem u starého dobrého zmrzlinového poháru. ,,Kolik je je Reinhardovi?" vypadlo ze mě po chvilce. ,,Osmnáct. Proč se ptáš?" Lída zvědavě nadzvedla obočí. ,,Jen tak se ptám. Jsem zvědavá" zamumlala jsem hned a Lídu v dalších otázkách umlčela obsluha,která před nás na stůl postavila naše objednávky. Mlčky jsem vzala do ruky lžičku a pomalu jsem začala jíst zmrzlinu,na které byla nejméně tuna šlehačky. Lída se taky mlčky pustila do svého dortu. ,,Líbí se ti?" vypadlo po chvilce z Lídy. Podívala jsem se na ni ,,Já...sama nevím" s nevinným úsměvem jsem pokrčila rameny. ,,Proč?" naoko jsem se zamračila. ,,Ne,já jen tak" řekla rychle Lída a už nic neříkala. Dlouhou dobu mezi námi vládlo snad nekonečné ticho,tak jsem se odhodlala ho prolomit ,,Co máš dneska v plánu?" zeptala jsem se hloupě a kousala jsem se do rtu. ,,Dnes už se asi budu jenom válet a nebo ti budu pomáhat učit se text" řekla Lída s mírným úsměvem. Asi po hodině jsme se dostaly do hotelu a došli jsme na pokoj. Začaly jsme se učit text. Lída pak otevřela tu druhou lahev vína a nalila mám do sklenic,vzhlédla jsem k ní,ale nic jsem nenamítala. Sklenici jsem si od ní vzala a napila jsem se. Ještě asi půl hodiny jsme se učily text,ale pak Lída zase nadhodila téma Reinhard a nějak jsme se přestaly zajímat o scénář a začaly jsme probírat Reinharda.

Cejch na celý životKde žijí příběhy. Začni objevovat