KRKAVEC - Peníze nejsou všechno.

LEAH-útěk

Utíkala jsem co my síly stačily. Byla jsem vyčerpaná, píchalo mě v boku a rána kterou mi způsobila vržená dýka mě pálila čím dál víc.

Dostala jsem se na okraj střechy prázdné a vystěhované budovy. Tam kde střecha budovy končila tam začínala obrovská propast mezi domem, na kterém jsem stála já a můj pronásledovatel a domem na který jsem se co nejrychleji chtěla dostat. Mezera mezi domy byla široká skoro čtyři metry a to o hloubce ani nemluvím. Vzdálenost kterou jsem potřebovala přeskočit bych nepřeskočila ani kdybych byla ve snu.

Člověk v černém kabátu se začal nebezpečně přibližovat, když byl už takových dobrých pět metrů ode mě, vytáhl pistoli kterou měl zastrčenou za pasem. Nabil ji, zamířil a střelil. Čekala jsem že mě kulka zasáhne přímo do srdce a já na místě umřu. Místo toho mě však muž v černém trefil do nohy ale to nejdivnější nebylo to že se netrefil do srdce i když byl dostatečně blízko, nejdivnější bylo to že mě do nohy nezasáhla kulka, jak jsem čekala, ale červená šipka ve které byla asi nějaká uspávací látka, jelikož jen co se mi hrot šipky dostal pod kůži, začala jsem se propadat do hlubokého spánku. Dále jsi už nic nepamatuji.

Probudila jsem se svázaná na židli v místnosti, kterou jsem nedokázala popsat, ani určit kde je, jelikož jí naplňovala jenom černo černá tma. Bála jsem se co bude dál. Po asi deseti minutách zvažování a přemýšlení o tom co všechno by se mohlo stát, jsem se rozhodla dát o sobě nějakým způsobem vědět.

„ Haló..." začala jsem nejistě. Čekala jsem že někdo přijde, čekala jsem že mě někdo okřikne, čekala jsem cokoli, ale ono se nestalo nic. „ Haló!" zvýšila jsem hlas a řekla poněkud netrpělivě. „Háááló!" začalo mě už nudit tady jen tak sedět ve tmě, volat a doufat že se konečně začne něco dít. „Hele nevím co po mě chcete ale-" dveře se najednou rozletěly, lampa nade mnou se rozsvítila, ozářila malou bezbarvou místnost, ve které jsem seděla a do místnosti vkročil vysoký, zrzavý, zelenooký a podle výrazu i podrážděný klučina, zhruba stejného věku jako já.

„Co od tebe chceme ptáš se?" řekl otázkou i když mě bylo jasné že odpověď nechce.

„Ano." řekla jsem i když jsem věděla že ho to akorát víc rozčílí. Mladík si předem mne kleknul, vzal si mojí bradu do ruky a otočil jí tak abych mu viděla lépe do tváře a jeho zelených očí a on do té mojí.

„Víš ty kdo já sem?" zeptal jsem mě a já mu popravdě odpověděla.

„Vlastně ani ne." přiznala jsem trochu drze. Že on mi jednu nevlepí. Říkala jsem si v duchu a přitom nevěřícně kroutila hlavou.

„Tak já ti to teda řeknu." začal rozhořčeně. „Já jsem Jonny Jane." řekl poněkud pyšně a na svoje jméno dál tokový důraz, až jsem si říkala že větší egoistka snad už ani být nemůže.

„Hezké jméno." začala jsem a snažila jsem se ho ještě víc naštvat, docela se mi to dařilo. „Já jsem Lea Crow. Těší mě." představila jsem se mu na oplátku já. Že on mi jednu nevlepí. Pomyslela jsem si znovu.

„Hele... nevím co to tady na mě zkoušíš." začal vážně. „ Já jsem Jonny Jane, zloděj, postrach celého města Oloko. Pořád ti to nic neříká?" řekl a v hlase mu zazněla naděje že jsi vzpomenu.

„Eee..." váhala jsem a snažila jsem si na někoho takového vzpomenout. „Jako... podle toho co říkáš... by jsi ty... musel být 'Krkavec'" konečně jsem ze sebe vymáčkla odpověď. Jonny se na mě nevěřícně zadíval. Pak to vypadalo že mu došlo že Krkavec je jeho přezdívka.

„Jo...jo!" zakřičel potěšeně. „To jsem já!" dodal ještě.

„No... a co že to po mě chceš?" zeptala jsem se vážně a tím ho vytrhla z radovaní. Docela jsem se začala bát ale pokoušela jsem se to nedávat najevo. Příběhu a historek o tom, co všechno Krkavec udělal, jsem slyšela mnoho, ale jen mála z nich jsem věřila.

„Chci abys pro mě začala pracovat." řekl rozhodně.

„Myslíš si že bych byla tokový blázen abych se dobrovolně dala k bandě toho ostatními gengy nejhledanějšího člověka ve městě" řekla jsem poněkud naštvaně.

„Kdo říkal že máš na výběr?" otázal se mě Jonny s šibalským úsměvem na tváři.

„A co když řeknu ne?" zeptala jsem se a netrpělivě čekala na odpověď.

„Budeš tady trčet tak dlouho dokud neřekneš ano. Čím dřív tím líp, pro tebe." řekl a chystal se na odchod. „Zatím si to rozmysli, až se vrátím, chci znát odpověď."

„A já chci říci že si s touhle vaší neférovou nabídkou můžete vytřít prdel!" zařvala jsem na něj naštvaně.

„Však ty za chvíli změníš názor" to bylo to poslední co řekl než zhasl světlo a zamkl dveře do místnosti ve které, jsem už zase sama trčela ve tmě.

ZDRAVÍM MÉ KRKAVCE!

NEVÍM JESTLI MÁM POKRAČOVAT A TAK VÁS PROSÍM NAPIŠTE MI DO KOMENTÁŘŮ JESTLI SE VÁM PŘÍBĚH LÍBÍ. KAŽDÝ KLADNÝ KOMENTÁŘ JE PRO MĚ MOTIVACÍ NAPSAT DALŠÍ DÍL.

DÍKY MOC ZA PŘEČTENÍ.

VAŠE INEJ.