Boreček

Samozřejmě jsem věděl, že přestupem na novou školu nejen že nezískám lepší známky, ale ani neuniknu své posedlosti kluky. Hezkými kluky, takovými těmi machýrky. Každá škola přeci takové má. A když už to není fotbalový kapitán a nejnamakanější boreček, kterého všechny obletují, je to buď potomek někoho slavného anebo začínající star ať už ve světě hudby, nebo filmu.

Zrovna na minulé škole jsem si jakožto prvák vyhlédl tehdy třeťáka. Hrál v muzikálu a vím, že je obsazen i v jednom chystaném asi za měsíc. Chci se tam jít podívat. Kromě jeho hubeného, i když ne vychrtlého těla, které po právu vystavoval v těsných džínách, krásného zářivého úsměvu a laskavého a i tak rázného mužského hlasu, mě kupodivu zaujal i děj představení. Ačkoliv to bude trochu jiná hra, než mi předvedl v posteli, nahý.

No, zpět do reality, do hodiny matiky. Tupě okusuju propisku a zírám našemu vlastně dost pěknému mladému třídnímu na zadek, zatímco on na tabuli zapisuje výpočty, které bych teoreticky měl znát z loňska. Jenže netuším. Přestup na jinou školu tedy zjevně znalosti nezlepšuje, po prázdninách jsem vymetenější než před nimi. Aspoň jsem ale prolezl se čtyřkami do druháku, když už nic víc.

A jelikož čísla a písmena na tabuli mi nic neříkají a já jimi odmítám plýtvat místo v sešitě, přemýšlím o zdejší ikoně školy.

Do zdejšího prostředí jsem se aklimatizoval celkem rychle, není to tak jiné, než na předchozí škole, je tu prakticky stejná hierarchie. Na vrcholku pyramidy jak jinak než kapitán fotbalového týmu, pod ním jeho tým, z nějž ti podstatnější jsou dvě jeho gorilky, pak dál roztleskávačky, no a zbytek, o který se nikdo nezajímá. Docela mě ale překvapilo, jakou pověst zdejší hvězda má. Nejenže je ten obdivovaný fotbalista, on si navíc udržuje tu pověst, že šukal s každou na škole. Jenže podle mého názoru, pokud už je vůbec na holky, na devadesát pět procent s žádnou nedošel ani na druhou metu. No, každopádně, já jakožto nenapravitelně posedlý nabalováním těchhle machýrků, mu věnuju pozornost. Možná až moc pozornosti, proto se zpět do matiky vracím až po třetím upozornění našeho sexy učitele, kterému nevědomky stále zírám do středních partií těla.

Po hodině procházím školou ke skříňkám, ani ne proto, že bych něco potřeboval, spíš jen proto, abych na chodbě viděl jeho, obklopeného svojí ochrankou a svými obdivovatelkami. Vím, že tudy půjde, měli speciální trénink, kde vybírali do týmu nováčky, což bylo samozřejmě vyhlášeno po celé škole.

A taky že jde. Poměrně dlouhé rovné světle hnědé vlasy, které takto zpocené vypadají trochu homelessácky, mu poskakují na hlavě, kráčí si to tu ve svém dresu. Rozdává úsměvy kolem sebe, zatímco dva týpečci před ním mu prorážejí cestu. Jen já neuhnu.

"Pozor! Copak nevíš, kdo jsem?!" vyjekne, když do mě vrazí, protože jeho bodyguardům jsem se nepozorovaně prosmekl za zády.

"Jsem nový, zkus se představit," ušklíbnu se arogantně, moc dobře je na mě vidět, že vím, kdo je, a jak jím doopravdy opovrhuju.

"Uhni, kudrnáči, nebo-…"

"Nebo co?" skočím mu řeči, přičemž se narovnám v zádech, abych mu dokázal, že jsem furt vyšší než on, i když jsem o dva roky mladší. Dva roky, měsíc a týden.

"Nebo…" zavrní, ačkoliv netuší. Neví, co by mi udělal, neudělal by nic. On ne. Pokud už něco, tak ti dva, co mu lezou do prdele, a ne-li doslova.

"Pošleš na mě gang roztleskávaček, se kterými jsi se všemi spal?" uchechtnu se a po krátké odmlce dodám: "Anebo taky nespal…"

"Spal," odtuší chladně, "závidíš, princezničko?" S uchechtnutím mi prohrábne dlouhé vlasy, skroucené do prstýnků kudrlin. Možná očekává, že z jeho doteku cuknu, ale já zůstanu, naopak ještě přistoupím blíž.