Už jsem nějakou dobu doma. Netuším, jak dlouho. Může to být pár týdnů, možná měsíců. Jediné, co vím je, že je už Leden. Počasí je venku příšerné, a hlavně je moc zima. Jihyun už celkem porostl, ale stále to bude můj malý bráška, a také stále je. Rodiče o onom incidentu ví, ale snažím se na to nemyslet. Pana Jeon jsem od té doby neviděl. Zkusil jsem mu i zavolat, ale nezvedl mi to. Nikdy. Nevím, zda je tak zaneprázdněný, nebo co. Mrzí mě to. Protože jediná chvíle, kdy jej vidím je jen, když se podívám do svého telefonu do galerie. Chybí mi, hodně. Ale, třeba si našel někoho jiného, a už mě nepotřebuje. Za tu dobu, co jsem doma, jsem začal chodit na brigádu. Abych si mohl sám vydělávat. Nechci, aby mi něco platili rodiče. I když většinu peněz máme od pana Jeon. Našel jsem si i přítele. Věřím mu, hodně. Nic mi neudělal a navíc, on sám má přítelkyni. Ukazoval mi fotky, a je velmi krásná, opravdu. Ten kluk se jmenuje Taehyung, mimochodem. Je moc milý, a hodně šílený. I Jihyunovi se líbí, za což jsem rád. Je teď jediný člověk, se kterým si můžu povídat. Ale poslední dobou taky nemá moc čas, takže jsem stejně zase sám. Jako vždy. Rodiče jsou pryč, takže jsem domá sám s Jihyunem. A upřímně, je to hrozně složité. Netuším, co všechno ten prcek chce. Je toho opravdu hodně. K večeru se už rodiče vrátili, takže jsem měl čas sám pro sebe. Je fajn zase být doma. Opravdu. Ale nejradši jsem byl u Taehyunga. Učil mě hrát nějakou hru na jeho počítači. Nešlo mi to tak Dobře, jako jemu, ale snažil jsem se. Opravdu. Pak jsme se koukali na filmy, a šli spát. Bylo to s ním tehdy hrozně fajn. Opravdu. Taky bych už rád viděl pana Jeon, ale, jak jsem již zmiňoval, nezvedá mi ani telefon. Chybí mi. Hodně. Už jsem byl zvyklý na to, že mu dělám snídani, a zbytek jídla. Že s ním spím, a....taky jsem si zvykl na jeho polibky. Občas mi schází i to. Abych pravdu řekl. Od té doby, co jsem zpátky doma se mi blbě spí. Teď už je to samozřejmě lepší než předtím. I tak to ale není úplně ono.
No, když byl čas spánku šel jsem ještě do sprchy. Je mi tady moc fajn. Když jsem byl hotov, omotal jsem si kolem pasu ručník, a utíkal jsem do pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře, a sundal jsem si ručník. Dal jsem jej na radiátor, a přešel jsem ke své skříni. Můj pokoj je docela maličký, ale i tak mi stačí. Podlahu mám dřevěnou, ale je na ní šedý koberec. Stěny jsou namalované světle šedou barvou, všechno je vlastně tak trochu ve stejné barvě. Pak už je tu jen postel, skříň a stůl. Nic víc tu nemám. Taky bych měl podotknout, že je to vše skoro na sebe namáčklé. Tehyung má o hodně větší pokoj než já. Hlavně tam má televizi, což je pro mě moc super. Mohli jsme se tam koukat na cokoliv, doslova. Dokonce i na filmy, na které se podle rodičů nemám co koukat. A s ním to byla zábava. Užil jsem si to. No, ze skříně jsem si vzal nějaké tepláky, a volné tričko. Následně jsem si lehl do postele, zahrabal jsem se pod peřinu, a na chvíli jsem si ještě psal s Taem. Ten ale šel spát, takže jsem si telefon nechal nabíjet, a sledoval jsem strop. Nedokázal jsem usnout, a místo toho, abych přemýšlel, jak usnout, jsem přemýšlel nad panem Jeon. Zavřel jsem oči, a začal jsem si vybavovat moje poprvé, které samozřejmě bylo s ním. Všechno bylo pro mě dokonalé. Až na tu začáteční bolest. Vybavoval jsem si každičký kousíček toho momentu. Jeho polibky na mých rtech, a na mé bledé kůži. Jeho doteky po celém mém těle, zkrátka všecičko. Tyhle představy mě donutili se začít sám sebe dotýkat. Najednou jsem pocítil chtíč. Chci ho. Bohužel, on mě snad naprosto odstřihl ze svého života.
Trošku jsem si vyhrnul tričko, a peřinu jsem skopl trochu níž. Jo, to jsem si mohl myslet. Nadzvedl jsem svou pánev, a tepláky jsem si potáhl trochu níž. To stejné jsem udělal i se svým spodním prádlem, a podíval jsem se na svůj penis. Ach Bože, co mi to provádíš. Zhluboka jsem se nadechl, uchopil jsem svůj penis, a palcem jsem si přejel po špičce. Vzdychl jsem. A docela nahlas. Což bych neměl. Rodiče mají ložnici hned vedle. A zdi nejsou zase tak tlusté. ,,Kruci" kousl jsem se do rtu, nadechl jsem se. Musím být potichu, jenže si nejsem jistý, zda to zvládnu. Po chviličce jsem začal pomalu pumpovat. Kousal jsem se do rtu, a přemýšlel jsem nad panem Jeon. Ještě si vzpomínám na jeho vypracované tělo, po kterém tehdy stékal pot. Bylo to dokonalé. A čím víc jsem na to všechno myslel, tím rychleji jsem pohyboval svou rukou. Nedokážu ani popsat slovy, jak moc mi on, a to všechno chybí. Když jsem se blížil k vrcholu, zakryl jsem si ústa dlaní, přivřel jsem víčka k sobě. ,,Jungkooku!" křikl jsem jeho jméno, a udělal jsem se. Zrychleně jsem dýchal, a rozhlédl jsem se kolem. Nikdy jsem neměl svolení mu říkat jménem. Tohle byl jen ojedinělý případ. Zvedl jsem se z postele, vše jsem uklidil, a ještě jsem se převlékl, pro jistotu. Následně jsem zase ulehl do své postele, a zahrabal jsem se pod deku. Vzal jsem si telefon, a podíval jsem se na fotku pana Jeon. ,,Dobrou noc, pane" šeptl jsem, telefon jsem odložil zpátky, a zavřel jsem oči. Poté jsem s myšlenkami jen o panu Jeon usnul. Chci ho vidět. Aspoň na chviličku. Ani nevím, jak se má. Třeba si za mě našel náhradu. A vůbec, co když na mě úplně zapomněl, a je s tím vysokým pánem, se kterým jsem jej viděl. Třeba už pro něj nejsem tak důležitý, jak jsem si myslel. Myslí vůbec na mě, tak, jako já na něj? Nemám tušení. A moc mě štve, že jej mám plnou hlavu. I Tae mi řekl, že bych na něj měl přestat myslet. A ano, on o tom ví. Řekl jsem mu všechno, naprosto. Vůbec to ze začátku nechápal, ale poté už se s tím tak nějak smířil, a dokázal mi i poradit. Jsem za něj moc rád. Opravdu. Konečně mám opravdu dobrého přítele. Taemu je osmnáct, Takže je už plnoletý. A taky je opravdu moc fajn. Těším se, až ho znova uvidím.
