Byl krásný slunečný den, jen necelý týden před koncem školního roku, doma už bylo k nevydržení, Liborova máma na něj pořád jen křičela a křičela.
"Ale no tak Líbo, kolikrát ti mám říkat, že máš ty ponožky do pračky dávat na líc, ty je tam vždycky dáš naruby, a to se pak špatně vypere!"
Ozvalo se z koupelny.
Zemánek pohlédl na Macíčka. Mohli by si někam vyrazit. Jen on a jeho reostat. Sami.
Na krátkou procházku po Šanově, to přece nikomu neublíží.
Přivázal Macíka na provázek a táhl za sebou ulicí.
To by sám o sobě nebyl problém, jenže, Macíček je, jak už jsem řekl, reostat. A jak bývá u reostatů zvykem, Macíček byl kovový.
A ačkoliv se o něj Liborek staral opravdu mizerně, byl ještě rzí téměř nedotčený. Skoro by se až dalo říct, že byl korozí jen mírně políbený, což je docela ironie, vzhledem k tomu, že Libor ho líbal pravidelně, a jemné to určitě nebylo.
Ale zpátky k příběhu.
Macíčkovo železné tělo drhnoucí o asfaltovou silnici byla věc tak nevábná na poslech a hlučná, že lidé vyskakovali z oken a utíkali do sklepů, protože si mysleli, že jsou oběťmi bombardování že vzduchu.
Po necelé půlhodině chůze se Libča s Macíčkem usadili na lavičce s výhledem na šanovskou hlavní ulici.
"Ale je tady krásně, že, Maci."
Odpovědí bylo zase ticho, ale Libčovi to nevadilo, měl rád, když jeho reostaty nebyly nijak ukecané, ticho měl rád hlavně při sexu, protože hluk mu vždycky připomínal jeden nedávný incident, kdy se pokusil o soulož se školní tabulí.
Jaká škoda, že se to stalo uprostřed hodiny fyziky, když jedna žákyně řešila příklad.
Jeho plán by byl bezchybný, kdyby ona inkriminovaná žákyně tabulí neposunula, a tímto zdánlivě malicherným pohybem pripravila Zemánka o horní třetinu jeho údu.
(Což nebylo nic tragického, protože mezi tří centimetrovým a dvou centimetrovým ptákem ohnivákem není zas takový rozdíl.)
Ale radši se vraťme k příběhu, než se o Libčovi dozvíme nezdravě mnoho.
Pohladil Macíka po hřbetě.
"Za chvíli končí školní rok, mohli bysme si někam zajet, nemyslíš?"
Minulý rok se Liborek chtěl vydat na dovolenou do Šumic, jenže už za Pitíně se mu porouchalo auto.
Jenže vztah mezi mírně plesnivým, zimomřivým a pedofilním fyzikářem a reostatem starým tak, že ještě pamatuje mamuty a mládí paní učitelky Malíčkové, je silnější než cokoli jiného na světě.
Ještě ten večer, Libor zapnul Zaplo, ano, tu podvodnou "banku" které reklamu nedělal nikdo jiný než česká obdoba Elona Muska, lidový kutil, bůh jídel, že kterých se zebleješ jak žaba, a poté ještě dobře zužitkuješ ony zvratky, sám velký Láďa Hruška.
Zemánek si půjčil dvacet tisíc, zadlužil se sice na šedesát let, ale co by pro svůj nejmilejší reostat neudělal.
Za peníze od Ládi si objednal zájezd.
Zájezd do Turecka k moři.
