Slova autorky: Fred s Hermionou si psali celý rok, samozřejmě se viděli o Vánocích. Hledání viteálů a válka proběhli tak jak je všichni známe, až na dvě věci. Ta první je, že se Hermiona a Ron nepolíbili v Tajemné komnatě a ta druhá věc je, že Hermiona na poslední chvíli zachránila Freda před skoro jistou smrtí. A teď se nacházíme v době, kdy je rok po válce a Harry, Ron, Hermiona a Ginny sedí v kupé a jedou z posledního ročníku v Bradavicích.
,,Myslíte, že mamka s taťkou na nás budou čekat na nástupišti?" zeptala se nejmladší z Weasleyů.
,,Psali, že ne, máme se přemístit rovnou do doupěte." odpověděl jí její bratr.
Zbytek cesty si povídali o všem možném a po několika hodinách konečně dorazili na nástupiště. Ale všechny překvapila jedna věc, nebo spíš jeden člověk. Před Bradavickým expresem stál Fred. Hermiona se k němu hned rozběhla a objala ho. Fred jí objetí okamžitě opětoval.
,,Chybělas mi Hermiono." zašeptal a Hermiona se usmála ačkoli to neviděl.
,,Taky jsi mi chyběl." řekla a odtáhla se od něj.
,,Ahoj Frede" přiběhla i Ginny a taky ho objala.
,,Ahoj sestřičko" pozdravili ji Fred. ,,Čau brácho a Harry." pozdravil nakonec i Rona a Harryho.
,,Ahoj" pozdravili jednohlasně oba kluci.
,,Proč jsi tady?" zeptal se se zájmem Ron.
,,No protože," podíval se na Hermionu a zarazil se. Ta se na něj jenom usmála a on pokračoval: ,,Protože jsem měl stejně namířeno tímhle směrem a tak jsem si řekl že bych vás přišel přivítat.
,,Aha" řekl Ron a trochu přimhouřil oči.
...
,,Ahoj mamko a taťko! Jsme doma!" zakřičel Ron přes celé Doupě.
Molly Weasleyová hned přiběhla, všechny objala a dala jim pusu na obě tváře. A všichni se s ní i s jejím manželem pozdravily.
,,Fred na nás čekal na nástupišti. Potřeboval koupit něco do Kratochvilných kejklí. A říkal, že s Georgem přijedou tak za hodinu." informovala ji Ginny.
,,Dobře. Děti, já jsem tak ráda že jste tady!" řekla radostně a hned začala informovat o pokojích. ,,Harry, ty budeš spát v pokoji s Ginny a Hermiono ty budeš spát v pokoji pro hosty vedle pokoje Freda a George."
,,Dobře" odpověděli Harry a Hermiona jednohlasně. A i s Ronem a Ginny si šli každý k sobě vybalit. Jak říkala Ginny, za hodinu přišli Fred s Georgem. Molly uvařila výbornou večeři. Harry, Ron, Hermiona a Ginny ostatním vyprávěli co se dělo letos v Bradavicích a jak se mají profesoři a spoustu dalších věcí. Kolem jedenácté večer se všichni odebrali do pokojů. Hermiona asi půl hodiny jenom koukala do stropu, protože nemohla usnout, po chvíli někdo zaťukal na dveře. Hermiona se posadila a vyzvala toho dotyčného ať jde dovnitř.
,,Ahoj" řekl potichu Ron.
,,Ahoj" odpověděla překvapeně Hermiona.
,,Nemůžu spát a tak jsem přemýšlel. No a přišel jsem na to že ti něco chci říct. vysoukal ze sebe.
,,No tak povídej" vyzvala ho Hermiona.
Ron chvilku zaváhal a pak spustil: ,,No, řeknu to ve zkratce. Chci ti říct, že tě mám rád. Ale mám tě rád víc než jenom jako kamarádku."
Hermiona chvíli mlčela, protože jestli něco čekala tak určitě ne tohle, ale nakonec se odhodlala něco říct: ,,No Rone, taky tě mám moc ráda, ale rozdíl je v tom, že tě nemám ráda víc než jako kamaráda a myslím že by to nefungovalo."
,,Aha. Dobře. Jenom abys z toho neměla výčitky svědomí, tak mě to nevadí, jenom jsem si říkal že bys to měla vědět." řekl potichu.
,,Rone já jsem ráda, že jsi mi to řekl a vážím si toho. Ale věř mi že by to nefungovalo." dodala.
,,Věřím ti Hermiono. To je všechno co jsem ti chtěl říct. Dobrou noc." řekl nakonec a odešel.
,,Dobrou" řekla Hermiona spíš už do prázdna a lehla si.
O pár minut později opět někdo zaklepal na dveře a Hermiona ho vyzvala dál.
