Jednoho krásného, voňavého jarního dne se jako obvykle Adele probudila za štěkotu svých psů. Amandy, Kate a Lily. Všechny se nahrnuly k ní do postele a zalehly jí. Očividně jen přesidlovaly z pelíšků do postele Adele. Všichni tři pejsci po chvíli usnuli. A jelikož je Adele nechtěla budit, rozhodla se, že si ještě lehne také. Bylo krásné ráno a Adele si řekla že když je krásné ráno, bude mít určitě i krásné sny. A měla. Jenže po nějaké době se k jejím krásným snům vmísil zvuk cinkilinkajícího (:-D) zvonku. Nevšímala si toho ale pak, když se do toho přidal štěkot všech tří jejích fenek, v zájmu zachování aspoň trochu dobré nálady vstala a šla ke dveřím. Když je otevřela a obdarvala toho co tam stál mírně otráveným výrazem, si ho prohlédla. Byl to roztomilý bloňďáček s modrýma očima. ,,Co potřebuješ?" Zeptala se ho stále trochu otráveně. ,,Vlastně skoro nic." Zašeptal skoro neslyšně. Zavřel oči a než se nadála byli uprostře 'překvapivě' neopláceném polibku. ,,Promiň" Zašeptal a odběhl ze zahrady někam do neznáma. Když si pořádně uvědomila co se stalo, vytřeštila oči a chtěla začít křičet, jenže pak si uvědomila že vlastně nemá na koho... a ani proč. Už dlouho nedostala od nikoho polibek po ránu. Chybělo jí to. Tak tam takhle stála na prahu svého domu jen v tílku a dlouhých kalhotech na spaní a přemýšlela o svém životě, když uslyšela jemný hlsek. ,,Dobrý den." Podívala se na toho kdo to vyslovil a uviděla dívenku v červeném kabátku a černých legínách. Mohlo jí být tak 10 let. ,,Ahoj. Copak bys ráda?" Zeptala se jí mile a věnovala jí úsměv. ,,Ten co právě vyběhl z vaší zahrady. To byl Niall Horan? Mohla byste mi sehnat jeho autogram, prosím?" Mírně svraštila obočí. ,,Zlatíčko já nevím kdo je Niall Horan a jestli to byl ten co právě vyěhl z mojí zahrady... to taky nevím. Promiň." Děvčátko posmutnělo. ,,Niall Horan je zpěvák. Zpěvák ve skupině One Direction. A byl to on. Tím sem si jistá." Jen zmateně přikývla. Ani nevěděla proč. Prostě... asi překvapením. U vchodu na její zahradu se objevila neznámá žena. ,,Angeliko tady si! Takhle nám nesmíš utíkat. Nemůžu hlídat vás všechny najednou a kdyby si nevšimli ostatni děti toho že tam nejsi víš co by to bylo za malér." Řekla žena Angelice a šla si pro ní. ,,Odkudpak jsi?" Ještě se jí zeptala. ,,Tam. Rodiče řekli že je to jen na chvilku, ale už se nevrátili." Cože? Adele nechápala ale pak uviděla na saku té paní našitou cedulku. 'Dětský domov Beruška' A pochopila. Adele se ještě dlouho dívala na místo kudy odešla Angelika a přemýšlela nad tím, co se toho rána stalo.
Niall mezitím doběhl ke kukům do Starbusksu a dostatečně jim vynadal za to co musel udělat. Bylo mu té dívky líto. Jemu by bylo extra nepříjemně kdyby k němu někdo přišel, políbil ho a utekl. A navíc to vypadalo že jí probudil. Měl špatný pocit z toho co udělal a to jen kvůli sázce včera v baru. Měl vědět že ta koza nevyleze po tom laně až nahuoru. Ale bylo obdivuhodné že se tam tak dlouho udržela. No nic. Pomyslel si Ni. Musím pro ní něco udělat aby se tak nezlobila. ,,Zayne? Kde si koupil ty růže pro Perrie?" ,,V tom květinářství dva bloky od nás. Proč?" Zamyslel se. Zatím jim to nebude říkat. Bude to překvapení. ,,Jen tak." Tajemně se usmál vzal si bundu a vyrazil. V květinářství byl jemu sympatický chlapík a ptal se ho jaké květiny že to chce teda poslat. Niall se zamyslel. Na její zahradě jich viděl spoustu, ale nejvíc asi bílé růže. Rozhodl se teda poslat 13 bílích růží ne adresu Slečna Adele Hollyday Alžběty II Londýn 563 00. Nadyktoval Niall chlapíkovi adresu, zaplatil a odešel. Když se díval na billboard, došlo mu to... došlo mu že k nim nedal žádnej vzkaz a tak se rozběhl zpět do květinářství, jenže zjistil že jeho růže už odvezli a neměl tu auto, tak si řekl že to uběhne. Po dvou blocích, v parku už sotva lezl. Sednul si na lavičku, dal si obličej do dlaní a hluboce dýchal. V tom uslyšel jak lavička vedle něj vrzla. Přes prsty se podíval kdo to je. Neviěl moc dobře, ale někoho mu ta dotyčá připomínala. ,,Ahoj." Pozdravila ho úsměvavě. ,,Copak se ti stalo? Vypadáš smutně." Povzdechl si. Moc se mu nechtělo vyprávět cizímu člověku jeho trable, ale nakonec si řekl že celý svět o něm ví prakticky všechno, tak proč by tady nemohl říct pár vět cizí holce. ,,No víš, všechno to začalo včera večer když jsem se s klukama vsadili jestli koza vyleze po laně. Já si myslel že to dá, ale Loui řekl že ne a ostatní vymysleli že ten kdo prohraje bude muset zazvonit a barák toho koho vybere ten kdo vyhrál a dotyčnou, nebo dotyčného bude muset políbit. No a tak se to stalo. Prohrál jsem a kluci vybrali dům jedný holky. Já tam šel, políbil jí a utekl. Bylo mi to líto a tak jsem šel do květinářství a poslal jí 13 bílích růží. Jenže jsem tam nenechal žádnej vzkaz,ale když jsem si to uvědomil, už ty kytky odvezli. A tak jsem se je snažil dohonit, jenže mi došl dech. A teďka tady sedím a nemám tušení co budu dělat." Povzdechl si. ,,Promiň ale... proč se tolik snažíš jí udělat radost?" ,,Víš, já jsem přemýšlel o tom jaký by to bylo, kdyby někdo udělal něco takovýho mě a... prostě mi to příde špatný." ,,Aha." Řekla Adele a Niall zvedl hlavu. Jí se naskytl pohled na toho, jenž jí dnes ráno líbal. Její pusa se samovolně otevřela do O stejně jako Niallova. ,,Z-Z-Zlobíš se mo-mo-moc?" Vykoktal Niall. Adele nevěděla co říct. Teď už věděla jak moc je to Niallovi líto a nemohla se na něj zlobit. Tak se ho zeptala na jednoduchou a pro Nialla všední otázku, kterou by ovšem v téhle chvíli ani jeden z nich nečekal. ,,Dáš mi autogram?" Niall prudce zvedl obočí ale usmál se. ,,Ty si fanynka?" ,,Ne. To vážně nejsem. Ale dnes ráno, po tom ehm... víš čem... ke mě do zahrady přiběhla malá holčička. Bylo jí tak maxiálně deset a ptala se ne tebe. Byla hrozně sklamaná když jsem jí řekla že tě neznám. A pak si pro ní přišla nějaká dáma." Niall napjatě poslouchal a když to vypalo že už Adele pokračovat nebude vyhrkl. ,,Jaká paní?" A tím vytrhl Adele z přemítání zpomínky na onu chvíli. ,,By-by-byla z dětského domova." Odvětila Adele a začala popotahovat. Nialloy to přišlo hrozně líto že někdo dokáže odložit něco tak roztomilého a krásného jako miminko. ,,A víš z jakýho?" Dostal ze sebe a byl rád že se mu na konci nezlomil hlas. Když byl malý chodil za jedním svým kamarádem do dětského domova. Věděl že je to nefér a nesnášel lidi co by byli něčeho takového schopni. Na jeho otázku Adele jen pokývala hlavou. Niall jí vzal za ruku a začal tahat směrem kerým si myslel že bydlí. Adele se na něj jen nechápavě podívala ale nic nenamítala. Po chvíli dorazili k ní do domu a Ni si našel na notebooku adresu onoho dětského domova. Když se Adele ptala co to dělá, vždycky jen odpověděl 'Hned to bude' a bez ohledu na ní dál pokračoval v tom co právě dělal. Adele se pohodlně posadila k televizi a rozhodla se ho ignorovat. Až bude něco potřebvat, řekne si. ,,Jdeme!" Zavelel Niall po delší době, kterou strávil u počítače. ,,A kam?" ,,To je překvapení. A proto..." Nedokončil větu a místo toho vyndal z kapsy hedvábý šátek. Adele si povzdechla ale nechala si zavázat oči. Oba dva vyšli z domu a Adele najednou uslyšela přijíždějící auto. Podívala se na Nialla tázavým pohledem, jenže pak jí došlo že ho nemůže vidět, tak to nechala být. Pomohl jí do auta a po pár minutách zastavili. Adele chtěla vystoupit, jenže Ni jí zastavil a ona si jen povzdychla. Uslyšela jak nastupují i další osoby a to jí trošku vyděsilo. ,,Nialle? Kam že to jedeme?" Ni se zmateně podíval na ostatní kluky s prosbou co má dělat a chvíli na to mu cinkla smska
