Destructive Storm [CZ] ✓

5. | Chci, abys to udělal

„Měli bychom to udělat dřív, než se probudí," zaslechla jsem dívčí hlas, ale nedokázala jsem ho k nikomu přiřadit, protože jsem měla zavřené oči a hlas jsem slyšela tlumeně. „Až se probere, bude jí to hrozně bolet.

„To nejde," reagoval mužský hlas, „mohla by se bolestí probrat a trhnout sebou. Nechceme, aby si strhla kůži."

I když mě to stálo hodně sil a energie, přinutila jsem se otevřít oči, abych zjistila, kdo mezi sebou vedl rozhovor. Zjistila jsem, že to byla Ruby s Ryanem. Ani jeden z nich si nevšiml, že už jsem nabrala vědomí, protože byli až příliš zabraní do jejich diskuze. Stočila jsem pohled na svou ruku, která mě bolela jako čert. Rána byla hluboká jako blázen a já se bála, aby se mi nezanítila.

„Kat," zaslechla jsem Nořin hlas a pousmála se na ni, když ke mně přišla.

„Ahoj," špitla jsem, „co se děje?"

„Kathleen," došel ke mně Ryan a chytl mě za zdravou ruku, „jak se cítíš?"

„Mizerně," přiznala jsem, „moje ruka mě pálí, jako bych jí měla v ohni."

„Můžeš si sednout?" zeptal se mě a já přikývla.

Ryan mi pomohl se posadit a já se rozhlédla okolo sebe. Zjistila jsem, že jsme se nacházeli na dálnici. Já seděla na natažené dece se dvěma měkkými polštáři. Okolo sebe jsem viděla lékařské pomůcky, přičemž většinu z nich jsem vůbec neznala. Ryan si mého zmatení všiml.

„S tou rukou musíme něco udělat," řekl.

„Jo," přikývla jsem, „prosím."

„Ruby našla nějaké lékařské pomůcky, které bychom mohli použít. Ani jeden z nás není lékař, ale myslíme si, že bychom nejdřív měli použít desinfekci, kterou naštěstí máme," objasnil mi situaci, ve které jsme se nacházeli.

„Dobře," souhlasila jsem, „udělejte to," pobídla jsem.

„Bude to bolet," upozornil mě, „ta rána je hrozně hluboká."

„Vydržím to," ujistila jsem ho.

Když jsem byla ještě malá holka, hodně krát jsem si rozbila kolena či lokty. Desinfekce a já jsme byly sice staré známé, ale já z ní vždycky měla strach. I na obyčejné škrábance to vždy hrozně pálilo. Neuměla a ani nechtěla jsem vědět, jak to musí bolet na hlubší rány. Ale já jsem se to každou chvílí měla dozvědět.

„Ruby?" zeptal se Ryan snědší dívky a ta přikývla.

Došla ke mně a sedla si těsně vedle mě. Podala jsem jí poraněnou ruku a dívala se, jak si na čistou bílou látku odlívá trochu desinfekční látky. Pro jistotu jsem zavřela oči a nechala jí, aby udělala, co bylo nutné.

Sykla jsem bolestí, když se látka dotkla mé rány. Jakoby se všechna bolet, kterou mi Emma způsobila, vrátila. Zuby jsem si zkousla spodní ret, abych bolest utlumila. Čekala jsem, až bolest vyprchá. Po chvíli jsem nic necítila, a tak jsem znovu otevřela oči, abych viděla, jak má ruka vypadá.

Rána byla opravdu hluboká, což jsem teď viděla ještě zřetelněji. Krev byla rázem pryč, ale díra v mé ruce zůstala. Bylo mi jasné, co se s tím bude muset udělat, ale nechtěla jsem si to připustit.

„Kat," oslovil mě Ryan a já věděla, že se mi chystá říci ty špatné zprávy. Nemáme nic na umrtvení a já ucítím úplně všechno. „Moc mě to mrzí, ale-"

„Já vím," zarazila jsem ho, „co se mi chystáš říct. Ale není tady jiná možnost. Udělej to."

„Já," odmlčel se, „nevím, jestli to zvládnu."