He changed my life.

část sedmnáctá - You want me!

Zmáčkl jsem volant a silně dýchal. Tohle je snad zlý sen, to nemůže být pravda. Když už konečně začnu žít normální život, bez toho abych na ní pořád myslel. Bez toho abych byl zlomený z toho, že mě tu nechala. Když už jsem si konečně našel holku, kterou miluju tak se tu znovu objeví? Proč? A moji nejlepší kamarádi? Ještě mě v tom nechají, nechají mě s ní trávit čas i když vědí, že mě to ničí.. Už chci být v Kanadě, s Emm. Vidět po dlouhé době mamku, taťku a prcky. Tak moc už bych tam chtěl být. Pryč od všech starostí..

"Co ti tak trvalo kámo?" smál se Fredo hned jak jsem přišel do obýváku. "Nic. Volala mi Emma." pousmál sem se. Ale vážně měl bych jí zavolat, musím jí zase slyšet.. "Jdu ještě na chvíli nahoru. Za chvíli jsem tu" kývnul jsem na kluky a odešel nahoru do pokoje.

Otevřel jsem dveře a na posteli seděla Megan. "Co tady děláš?" odsekl jsem. Až teď mi došlo, že vlastně neseděla dole.. No jasně.. "Čekám na tebe" odpověděla bez emocí, řekla to jako kdyby to byla samozřejmost. Jasně, je uplně normální čekat na posteli svého ex, na kterýho se uplně vybodla. "Co chceš? Rád bych šel do sprchy. Takže řekni co chceš a vypadni" začínál jem být naštvaný. Megan se zvedla a přešla k mě. Byla asi půl metru daleko. "Chyběl si mi" zašeptala a pořád se přibližovala. "No a co? Ty jsi mě nechala, pamatuješ?" odsekl jsem chladně. Ona jen zavrčela a už stála jen pár centimetrů odemě. "Nikdy jsem tě nepřestala milovat." v tu chvíli se mi asi zastavilo srdce, všechny pocity... Láska, ztráta, smutek.. "Vypadni" zařval jsem. "Co?" podívala se naštvaně. "řekl jsem ať vypadneš. Nechci tě tady! Už tě ve svém životě nepotřebuju chápeš to? Nepotřebuju tě!!" řval jsem. Megan se na mě jen podívala a odešla. Při tom jak třískla dveřma jsem usoudil, že jsem jí asi naštval. 

Vlezl jsem si do sprchy a relaxoval jsem. Hlavou se mi hnalo spoustu myšlenek a já je nedokázal zastavit. Nechal jsem na sebe téct horkou vodu a snažil jsem se aspoň na chvíli na všechno zapomenout. Nejradši bych od všeho utekl. Nejradši bych vzal Emm a odjel někam hodně daleko. Jo mám tu kamarády, které mám vážně rád ale jinak je to tu dost na nic. Nemám to tu rád, nechci tu už dál být.. 

Pohled Emmy

Sedím u moře a povídám si s tátou. "Zlatíčko, já půjdu. Musím ještě udělat něco do práce. Vždyť to znáš nedají mi pokoj ani na dovolené." zasmál se. "Jasně tati, stejně ještě chci zavolat Justinovi" usmála jsem se a pomalu jsem sbírala všechny svoje věci. "Tak se uvidíme na večeři?" usmál se na mě. "Jasně, ahoj" dala jsem mu pusu na tvář a odešla jsem k sobě. Sedla jsem si na postel a vytočila jsem Justina.

"Ahoj lásko" pískla jsem do telefonu radostí. Ani jsem nevěděla, že ze sebe dokážu dostat takový zvuk. "Ahoj zaltíčko" šeptal. Cítila jsem na jeho hlase něco zvláštního. "Děje se něco Jay-i?" naléhala jsem. "Ne nic, jen mi chybíš" pořád šeptal. "Já poznám, že se něco děje. Nelži mi" začínala jsem se bát. "Nic vážněho. Probereme to až přijedeš. Stejně odlétáte už zítra v noci ne?" jeho hlas trochu zesílil ale pořád to nebyl on. "Jo, zítra v 11 večer. Ráno přiletíme. Dojedeš pro mě?" ptala jsem se. "Jasně" pořád šeptal. "A co teď děláš?" rozhodla jsem se to už dál neřešit a zeptat se ho až přiletím. Slyšela jsem tlumené hlasy. Justin mi neodpovídal a já jsem začala být ještě víc nervózní. "Jay-i? Jsi tam?" pořád nic, ticho.. až na pár hlasů jakoby v dálce.. "Kurva nech mě na pokoji" ozval se najednou Justin. "Cože?" křikla jsem. Hned jsem to položila a mobil jsem odhodila na postel. 

Už asi hodinu sedím na zemi před velikými skleněnými dveřmi a koukám na oceán. Snažím se uklidnit a srovnat si myšlenky. Proč by na mě takhle vyjel? Udělala jsem mu něco? Co se mu sakra stalo? Musím domů..

Pohled Justina

Slyšel jsem kroky. Podíval jsem se za sebe a stála tam Megan. Kývl jsem ke dveřím na znak aby vypadla. Otočil jsem se zpátky k oknu a dál jsem mluvil s Emm. "Jo, zítra v 11 večer. Ráno přiletíme. Dojedeš pro mě?" ptala se, měla tlumený hlas jakoby se bála. ''Jasně'' zašeptal jsem.

Cítil jsem ruce na mých bokách. Otočil jsem se a stála tam Megan. "Necháš mě sakra na pokoji? Nemám na tebe čas!" protočil jsem očima a odtrh od sebe její ruce. "Neříkej, že by jsi mě zase nechtěl" kousla se do rtu a dívala se na mě. Znovu jsem protočil očima a vzal si zpátky do ruky mobil. Megan se ušklíbla a sundala si tričko. Odhodila ho na mě a přiližovala se. "Kurva nech mě na pokoji" zakřičel jsem a hodil jí ho zpátky. Ona se uraženě podívala a odešla. Dal jsem si mobil zpátky k uchu ale Emma už tam nebyla. Potom mi to došlo. Asi si myslela, že je to na ní. Kurva! Praštil jsem do stěny vedle mě a dal si hlavu do dlaní. Jsem idiot. 

Zvedl jsem se ze země a všechny svoje věci jsem naházel do tašky. Hodil jsem si tašku na rameno a seběhl jsem schody. Zastavil jsem se v obýváku a všichni na mě koukali. "Kam jdeš Biebs?" koukl na mě Ryan. "Už jdu. Promiň ale tohle já nedávám. Nevím o co vám všem jde ale já Emmu miluju a neopustím jí kvůli týhle" podíval jsem se na Megan. Ryan na mě koukal a kroutil hlavou. "Co to s tebou udělala. Je to jenom malá, bohatá a rozmazlená holka. Nic pro tebe" díval se na mě. Nevěřil jsem tomu, že tohled říká můj nejlepší kamarád. "Vždyť si jí ještě ani nepoznal! A víš co ani nikdy nepoznáš! Jsi můj nejlepší kamarád! Můj nejelpší kamarád už od mala kurva!" Křičel jsem. "Neměl by jsi mě podporovat místo toho aby jsi odsoudil mojí holku bez toho aniž bys jí poznal? Co je s tebou!" zařval jsem. "Tak se na sebe podívej Bieber! Už s náma nikam nechodíš ani se o nás nezajímáš! Sereš na nás!" křičel taky ."Moc dobře víš, že tu práci potřebuju abych dal do pohody všechny dluhy kurva! Já to potřebuju! To že nemám čas s váma každej večer kalit neznamená, že nejste moji kamarádi!" Zařval jsem a otočil se. Vyšel jsem ze dveří a nastoupil do auta. Nasraně jsem zabouchl dveře a odjel...