Newfound happiness

2.kapitola

Louis

Díval jsem se na ubíhající krajinu ze špinavého okénka a přemýšlel o životě. Tedy spíš o své budoucnosti. Nechtěl jsem se stěhovat do Kensingtonu, ale neměl jsem na vybranou. Dokud mě někde plně nezaměstnají, nemám šanci najít si byt a uživit se sám.

Jenže ve chvíli, když na pracovním pohovoru řeknu, že si školu dodělám dálkově , protože jsem byl několik měsíců invalidní budou se na mě dívat skrz prsty. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že mě někde vezmou v podělaným Kensingtonu plnýho kdejakejch snobů. Měl sem vcelku spokojenej život v Doncasteru, zašitej u Zaynových rodičů, kteří vlastnili malou místní knihovnu. Neplatili mi moc, ale aspoň něco. Nestěžoval jsem si. Nebyl sem moc na očích, nesnášel sem, když na mě lidé lítostivě koukali.

Vybavuju si postarší paní Greenovou, která za mnou v knihovně přišla a spustila plejádu lítostivých slov. Začala s tím, že je jí líto, že maminka a sestry zemřely tak náhle, jak život krutý a nejsmutnější je, že ač sem tak mladý a na vozíku, tak sem alespoň přežil. Tehdy sem na ní vyletěl a začal řvát. Všichni v místnosti se na mne koukali jak na šílence co řve na starou paní, jenž se mi jen snažila říct, jak je jí to všechno líto.

Hovno líto. Nikdo nechápe jak se cítím. Nikdo.

Ale díky tomu sem na sobě začal makat a dostal se na nohy rychleji než doktoři předpokládali. Nejvíce mi pomohl Zayn. Jediný kamarád, který mi zůstal.

Zatřepal sem hlavou, abych zahnal slzy jenž se mi vehnaly do očí. Ležel sem na starém polštáři opřený o okénko. Co vlastně vím o rodině Stylesů? ..Vlastně nic moc. Nezajímal sem se o tátovu novou rodinku.

Neodpustil sem mu.

Jediné co vím je, že kromě té jeho Anne s ní v baráku žije i její syn..jak že se to jmenuje? .. Už sem se otočil k otci, že se ho zeptám, ale jen sem se nadechl. Vlastně to ani nechci vědět. Nezajímá mě to, stočil jsem opět hlavu na polštář a přemýšlel nad oním klukem. Vím, že je o dva roky mladší než já a táta určitě doufá, že se si budeme rozumět.

Opravdu pochybuju, že by se se mnou vůbec bavil...

Asi sem na chvilku usnul, protože sem pod sebou necítil běh motoru. Dezorientovaně sem se rozhlédl po neznámém okolí a zjistil, že jsme na benzínce. Hned vedle stála obrovská cedule pro nově přijíždějící - Vítá Vás město Kensington. Bože to je snad zlej sen. Opravdu jsme tady.

Otec se jako vždycky rozčiloval u otvírání poklopu na natankování benzinu a já frustrovaně zavřel oči. Když dotankoval a odcházel platit, rozhodl jsem si trochu protáhnout tělo.

Otevřel jsem dvířka a soukal se ven. Ve chvíli, kdy jsem si stoupl jsem věděl, že je všechno špatně. Dlouho sem seděl v jedné poloze a zátěž mého těla byla příliš pro mé operované nohy. Vykřikl sem bolestí a zhroutil se na zem.

................................

Harry

Natáhl sem si své staré roztrhané černé skinny a bílé tílko. Opravdu se mi nechtělo na ty dva čekat, ale slíbil jsem to mámě. Možná nejsem kdovíjakej svatoušek, ale máma bude pro mě vždycky na prvním místě.

"Harry..?!" ..

"Neboj mami, sjedu si jen pro učebnice k Liamovi, potřebuju je na večer hned sem zpátky", vymluvil sem se s malou lží a pousmál se nad jejím úlevným výdechem.

Došoural sem se do garáže a nasedl na svého miláčka. Vystartoval sem na benzínku na kraji města, kterou vlastnil Liamův táta. Občas sem jim tam pomáhal a v letní sezóně sem ze sebe dělal účinnou myčku. Docela to fungovalo a s Liamem jsme zažili spousty legrace v jinak nudných prázdninových měsících. No ale co už. Víc jsme stejně byly venku než ve škole.

Jen co jsem sesedl z Mary - no dobře to je asi trapné jméno pro motorku, ale k mám k tomu své osobní důvody, mi Liam běžel naproti. "Čus brácho , takže si zdrhnul? Můžeme jet k vodě, bude tam bezva párty ", usmíval se Liam od ucha k uchu a já s ním. Pak mi ale úsměv splaskl.

" Vlastně , podrbal sem se na temeni a sledoval najednou mračícího se Liama. Dneska přijede ten máminej novej amant i se synáčkem a já jí slíbil , že tam budu až dorazí. No tak Liame , pochop to ", rozhodil sem rukama, protože sem věděl, že bude naštvaný.

"Děláš si srandu? Ta párty u Joshe je plánovaná už týdny! Ty tam nesmíš chybět Kim by se zbláznila a stejně by si pro tebe dojela", čertovsky se usmíval, ale mě v tu chvíli byla Kim úplně ukradená. Spíše se líbila Liamovi ne mě. Jenže on nás tvrdohlavě chtěl dostat dohromady. Vlastně ani nechápu proč. Byla spíše jeho typ. A upřímně? Mě se nelíbí. Vlastně nemám asi žádný určitý typ po kterém bych vyloženě prahnul. Ještě sem prostě nepotkal nikoho, kdo by mě zaujal a rozbušil mi srdce.

Zakroutil sem hlavou ,abych vyhnal tyhle myšlenky z hlavy. Láska je přece jen pohádka, jenž má málokdy reálnou podobu. Nic pro mě.

Najednou šum projíždějících aut proťal lidský výkřik plný bolesti. 

..........................................................

Ahojky :-) takže druhá kapitola je na světě , je půl třetí ráno takže už to po sobě nečtu a mažu spát aspoň na těch necelejch 5 h abych zítra v práci nevypadala jako mrtvola :D tak snad se Vám to bude aspon trochu líbit :-)

Katey :-*