Znáte ten pocit bezvýznamnosti? Kdy se vás lidé snaží několikrát zabít? Že ne?
Už od mého dětství se mě lidé báli, stranili se a ukazovali si na mě prstem. Někteří proklínali den, kdy jsem se narodila. Nerozuměla jsem, co tak hrozného jsem jim uděl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už dva dny jsem nevylezla z domu. Seděla jsem v malé místnosti obklopena svíčkami a meditovala. Snažila jsem se v sobě probudit sílu, která ve mě je, ale čím víc jsem nad tím vším přemýšlela, ztrácela jsem naději, že nějakou moc mám.
Sakra Haley, co je to s tebou, okřikla jsem se a zahleděla se na znamení, které mám na ruce. Nikdy jsem si ho pořádně neprohlédla. Nebyl důvod, protože jsem ho brala jako své prokletí, které mi kazí život, ale teď? Teď to vidím trochu jinak. Nejen díky Soye, ale i Kayovi.
,,Vylez," uslyšela jsem křik a bouchání na dveře. Vstala jsem a šla otevřít dveře. Jen co jsem chytla za kliku a stiskla ji dolů, dveře se rozrazily a dovnitř vešel Iblis, ,,konečně," řekl a začal se rozhlížet.
,,Copak, stýskalo se ti po mě?" ušklíbla jsem se na toho arogantního chlapa, co si říká vůdce vesnice.
,,Drzá," uchechtl se, ,,jindy bys sklopila uši a zalezla do díry," pořád se rozhlížel kolem, jako by něco hledal.
,,Co tu chceš Iblisi. Na čaj a koláč jsi určitě nepřišel," dala jsem ruce v bok.
,,Hledám svého syna."
,,Kaye? Co by tu dělal?"
,,Nedělej blbou. Všichni ve vesnici vědí, že tráví čas s tebou."
,,S kým tráví čas je přeci jeho věc. Není už dítě," prohlédl si mě od hlav až k patě. Jeho pohled byl nechutný a já cítila, jak mým tělem prochází zvláštní síla.
,,Nevím, co na tobě vidí. Čím jsi ho učarovala," přistoupil blíž ke mně, ,,i když jsi celá Malakas," podíval se mi do očí a snažil se mě pohladit po tváři.
,,Už je mi to jasné," uhnula jsem jeho doteku, ,,Malakas si nevybrala tebe," v tu chvíli jsem před sebou viděla různé obrazy. Obrazy lidí, které jsem neznala.
Co to je? Draci a lidé pospolu? T-to je minulost?Snažila jsem se soustředit na to, co vidím.
Muž, který po svém boku měl velkého smaragdového draka. Že by pán Draků? Můj otec, ale co to dělá?
Vnímala jsem vše kolem, jako bych v tu danou chvíli stála vedle něj.Poodstoupila jsem, abych zjistila, co se děje.
V ruce držel zvláštní dýku. Její čepel nebyla rovná a rukojeť vypadala jako ocas draka.
,,Bude to tak lepší Mawar," promluvil smaragdový drak.
,,Nejsem si jistý. Když to udělám, moje dcera bude trpět."
,,Mawar, vím, že je to těžké rozhodnutí. Je na tvých bedrech osud nejen nás draků, lidí, ale i osud tvé dcery."
