V případě že si někdo nečte poznámky na konci -
Strašně moc děkuji za tisíc přečtení! Nevím jak vám poděkovat. Mám z toho hroznou radost, vážně moc moc děkuji. Je to až neuvěřitelné, takové číslo.
Teď už k příběhu!
...
Druhé rande Harryho a Louise bylo necelé dva týdny po jejich první schůzce.
A i když z toho měla dvojice hroznou radost a ani jeden o jejich společných chvílich nepřestal mluvit, největší radost z toho snad měl Niall.
Ten už dva dny před onou událostí spal u brunetka doma a plánoval co a jak.
Louisovi moc dobře docházelo, že ví víc než tvrdí. Možná se s ním Harry o tom bavil.
To by snad ještě nebylo tak hrozné, brunetek byl rád, že v tom není sám a kvůli blonďáčkovi společnosti nad tím alespoň nepřemýšlel.
Když však onen den přišel, Niall budil brunetka už v brzkých ranních hodinách, přesněji v devět, a od té minuty ho honil od skříně do koupelny a zase zpět.
,,Nialle! Myslel jsem si, že takhle vyšilovat bych měl já, ne ty!" vyřkl Louis už asi po třicaté a vrátil se ke sledování pobíhajícího blonďáka.
,,Lou, tohle je důležité. Vyzkoušej si tohle prosím," Niallovi modré oči se na brunetka ani nepřemístily, pouze po něm hodil další tričko a pokračoval v přehrabování skříně.
,,Ale-"
,,Pššt!"
"Nialle-"
,,Pššt! Jdi!"
Nakonec se Louis smířil s tím, že v tomto prostě nevyhraje a vydal se asi po sté do své malé koupelny.
I tohle tričko mu přišlo stejné jako to předtím.
Ano, chtěl vypadat před Harrym dobře, aby se Harrymu líbil, ale zase tolik spěchu?
Takhle probíhalo celé ráno a dopoledne v malém bytě drobného brunetka. Niall stále přehraboval stejné oblečení a Louis běhal od skříně do koupelny.
Proto když se ozval zvonek, oba si hlasitě oddechli.
,,Harry ahoj! Pojď dál! Louis už je skoro hotový!" po dlouhém dni plného stresování se Niall konečně zase široce usmál. Dveře otevřel dokořán a vpustil kudrnáče dovnitř.
Princovi oči hned padly na brunetka v zadní části chodby.
,,Moc ti to sluší Lou," začal Harry bez pozdravu a znovu přejel Louise pohledem, ,,nevěděl jsem, jestli nebude přinést celou kytici podruhé divné, takže jsem ti vzal jednu růži."
I tentokrát Harry Louisovi vyrazil svým okouzlujícím úsměvem vyrazil dech.
Jak někdo může vypadat furt tak dokonale?
,,Děkuju moc Harry," i když se brunetek před kudrnáčem stále styděl a červenal, už na tom byl lépe než když ho poprvé potkal. Takže po Harryho komentáři sice zrudl jako rajčátko, ale tentokrát se začal i culit.
,,Taky si to sluší," dodal po chvíli tiše a svůj modravý pohled zabodl do Harryho smaragdů, které se mu tak moc líbily.
,,Děkuju Lou. Můžeme jít?" kudrnáč se pousmál a brunetek před ním nepatrně kývl.
Při nazouvání bot mu pohled padl na krabici plnou květinových korunek. Nebyl si jistý jestli si jednu má zrovna dnes vzít.
Měl by?
