Setkání z války /Vilkinhof/

„Nemyslíš i dneska ráno?"

David se vzbudil o několik hodin později s bolestí hlavy. Oklepal se hodně rychle a opatrně se rozhlédl okolo sebe, aby zjistil jestli se něco nezměnilo. Všiml si, že vedle něj někdo chybí, ale věděl, že v bytě není sám. Na židli seděl Roman s rohlíkem v ruce a četl nějaký časopis. David se opatrně posadil a přemýšlel co se stalo vlastně, pamatoval si, že se vzbudil okolo rána, ale to ho ještě hlava nebolela, taky si pamatoval některé svoje myšlenky. Otočil se na Romana, který si všiml, že je vzhůru. „Co se vlastně včera stalo?" zeptal se David. „Včera? Nemyslíš i dneska ráno?" opravil ho s Roman s lehkým úsměvem na rtech. David se zatvářil překvapeně, vůbec nic si nepamatoval. „Mám úplný okno," řekl polohlasně a zívl. „Není se čemu divit, vypil si toho fakt hodně. Málem si se s tama ani nedostal po svých," odpověděl mu Roman, který se stále nenápadně usmíval. David se najednou zatvářil vážně. „Neměli jsme spolu nic, že ne?" zeptal se ještě. Po téhle otázce Romanovi spadl úsměv. Chvíli váhal jak mu odpovědět. „Ne," odpověděl a radši se věnoval vědeckému časopisu co našel u Davida. Zavládlo mezi nimi nepříjemné ticho. Ani jeden nic neřekl. David seděl na posteli a díval se do zdi, potom se zvedl a přišel k Romanovi, objal ho zezadu. „Promiň, nemyslel jsem to takhle," zamumlal David. Roman zatím mlčel, na jednu stranu se ho to dotklo, ale na druhou stranu byl taky rád, že se to nestalo. „Jen jsem to nechtěl pokazit jako minule," dodal David po chvíli. Byli k sobě ještě pár minut přitulení a pak se „oddělili", David se vydal do koupelny a Roman zůstal, tak kde byl. David vyšel z koupelny jen v triku a spodním prádle, přišel k Romanovi, objal ho zezadu a dal mu pusu na krk. Pak obsadil jeho klín. Roman se jen usmál a pokračovali v líbání.