Jen jedno kafe? [short story]

Jen jedno kafe?

Byl den jako každý jiný. Horké sluníčko pražilo na hlavy občanů velkého města kteří se procházeli ulicemi ať už za prací, nebo jen za účelem pobavení s přáteli. Jeden takový občan byl i Hitoshi Shinsou. Student umění se pomalu šoural horkými ulicemi z nudného prostředí jménem škola. Strašně ho unavovala. Furt ho jen poučují co má a co nemá dělat. Nesnáší to.
Stavil se domů kde ho zvučně pozdravil jeden z jeho otců.
„Bože, můžeš být alespoň chvíli potichu?" Naznačil fialovlásek a zul si boty.
„Jak bylo ve škole?" Zeptal se vysoký štíhlí muž s dlouhými zlatavými vlasy.
„Jak asi? Nudně." Odpověděl bezbarvým tónem hlasu Shinsou a odešel do pokoje. Vybalil si věci a hodil tašku do místnosti. Svalil se líně do postele a byl připravený si dát zasloužený odpočinek, který mu ve škole nebyl dovolen. To by však nesměl mít telefon který se najednou rozsvítil s malým textem na displayi.
„Kdo zas otravuje?" Zeptá se sám sebe než se natáhl pro mobil a přečetl si zprávu od jeho zelenovlasého přítele ze školy.

Izuku Midoria: Ahoj Shinsou! Jdeme s klukama ze třídy do té nové kavárny tak mě napadlo jestli bys nechtěl jít s námi?

To byla zpráva která ho vyrušila od plánovaného spánku. Už chtěl mobil položit a zprávu ignorovat. Ale jeho zelenovlasý přítel byl rychlejší. Místností se rozeznělo zběsilé vyzvánění vyzvánění pocházející z kouzelné krabičky jménem telefon. Fialovlasý mladík naštvaně zvedl hovor k uchu.
„Co je?" Optal se bez pozdravení.
„Ahoj Shinsou! To jsem já, Midoria. Čekám před tvým barákem."
„Proč?"
„Bylo mi jasné že neodepíšeš tak si teď pohni." Midoria zavěsil a čekal venku na svého přítele. Ten se jen nuceně zvedl z postele, vzal si na sebe žlutou mikinu s černými vzory, telefon a pár peněz. Sešel do prvního patra a oznámil že jde ven. Pak vypadl z baráku před kterým už na něj netrpělivě čekal zelenovlasí pihovatý mladík s úsměvem na tváři.
Pozdravili se a rozešli se nějakým směrem. Nejspíše do města.
„Kdo všechno tam bude?" Zeptal se Shinso když se blížili k místu.
„Todoroki a Iida, toho neznáš ale neboj, je fajn!" Povzbudil Midoria ne moc nadšeného Hitoshiho.

Zanedlouho došli do kavárny kde už na ně čekali dva kluci stejného věku.
„Ah Midoria." Upozornil kluk s dvoubarevnými vlasy brejlatýho vedle sebe. Ten jen zamával aby si jich všimli.
Shinso a Midoria si hned přisedli.
Zelenovlásek se rozhodl seznámit dva co se neznali.
„Shinsou, tohle je Iida jak jsem říkal, chodí se mnou do třídy."
Iida se jen usmál a podal ruku na seznámení.
„Těší mě!" Řekl rázně.
„Taky.." Fialovlásek mu podal nesměle ruku. Neměl rád nové lidi. Snad tisíckrát Midoriovi opakoval že nechce nové přátele. Ale toho to vůbec nezajímá. Už se seznámil s nejméně pěti jeho známými. Ale nemůže s tím nic dělat.

„Tak, co to bude?" Vytrhl mladého studenta z myšlenek líbezný hlas. Podíval se tím směrem. Uviděl středně vysokého kluka s vlasy barvy zlata a černým bleskem na nich. Jeho úsměv se mu hned vyryl do paměti stejně jako jeho oči. Jeho krásné žluté oči byli jako hvězdičky. Shinsou zůstal zírat jak opařený. *Jak někdo může být tak dokonalý?* pomyslel si. Ani si nevšiml že všichni ostatní si už objednali a blonďáček se na něj kouká a čeká s notýskem a tužkou v ruce co z něj vypadne.

„Ehm.. Pane?" Promluvil a Shinsou jakoby se probudil z transu.
„H-Hai?"
„Co si dáte?" Zapakoval svou otázku s úsměvem číšník.
„K-Kafe" zazmatkoval vykolejený Hitoshi.
„Kafe? Espreso nebo Latte? Nebo něco jiného?"
„J-Jen to kafe prosím." Blonďáček se jen nechápavě podíval a zapsal si do notýsku Latte. Poté odešel připravovat dané nápoje.

Shinso si až teď uvědomil co za blbost řekl. Zrudl snad až na prstech u nohou a položil hlavu na stůl. Horší první dojem snad udělat ani nemohl.