Setkání z války /Vilkinhof/

Smysl věty

Po tom co si užili jeden druhého, začali řešit věci okolo. Blížila se dvanáctá hodina a proto oba začali řešit co na jídlo. David otevřel ledničku a překvapeně se do ní podíval. Po hodně dlouhé době tam bylo jídlo a když se řekne po dlouhé době, myslí se tím opravdu dlouhá doba. Pak se podíval na Romana, který se jen usmíval a čekal na jeho reakci, věděl, že tím Davida překvapí, ale ne takhle moc. David zavřel ledničku, přišel k Romanovi a objal ho. „Jsi skvělej, že myslíš na všechno," zamumlal David a zabořil hlavu do Romanovi hrudi. Roman mu dal ruku kolem pasu a pusu do vlasů. Chvíli takhle jen tak stáli, byli rádi, že můžou být spolu. Tentokrát je nemůže nic rozdělit, aspoň v to oba doufali. David se trochu odtáhl a zvedl hlavu, aby Romanovi viděl do obličeje. Chvíli přemýšlel jak mu to říct, snažil se pochopit smysl téhle věty a teď ji chce říct, přišlo mu to šílené, ale chtěl to říct, protože konečně věděl co cítí.  „Miluju tě," řekl David a jemně políbil Romana na rty. „Já tebe taky," řekl Roman s lehkým úsměvem na rtech a polibek mu opětoval. Byl z toho celkem mimo, nikdy by nečekal, že uslyší zrovna tyhle slova od Davida, sice je nějakou dobu po tomhle neuslyší, ale mu to stačilo jednou a David to většinou vyjadřuje činy, vlastně všechny svoje pocity vyjadřuje činy. David byl na sebe pyšný, dělalo mu problém vyjadřovat svoje pocity, ale tohle mu šlo skoro samo. Roman se snažil dělat, že není překvapený a doufal, že si toho David nevšimne, akorát se mu to nepovedlo. „Seš nějakej překvapenej," zasmál se David. Roman znervózněl, jak mu to má vysvětlit? „Jenom jsem to nečekal," odpověděl Roman, jen doufal, že mu to nebude muset vysvětlovat nějak víc. David to dál neřešil, vrátil hlavu na Romanovu hruď a zavřel oči.