Hockey Girl || Harry Styles (CZ)

10. DÍL

Sedím na střídačce. Čekám, až dorazí ostatní a začne trénink. Nervózně klepu nohama, na kterých mám brusle. Neví, jestli trenér už na tomto tréninku něco oznámí, ale je to poslední trénink před zítřejším zápasem. Když dorazí trenér, mrkne na mě a mně je jasné, že to znamenalo jediné.

Vstanu z lavičky a jdu se rozbruslit a protáhnout. Jakmile dorazí ostatní kluci, trenér si nás svolá ke střídačce.

"Klid," řekne, ale kluci se stále mezi sebou baví, "můžete na chvíli zavřít ty svoje klapačky?" zvýší hlas a ostatní zmlknou.

"Takže, kde začít. Zítra máme první zápas v této sezóně. Nebude to nejlehčí zápas, a proto chci, abyste se všichni soustředili. Pokud zjistím, že někdo z vás dneska půjde na nějakou párty kde se ožere jak doga a zítra nebude schopen najít na ledě puk, letí z týmu. Je to jasné?!" poslední větu na nás křikne. My přikývneme a sborově zamumláme něco, co zní jako smíšenina "ano", "jo" a "jasně".

"Potom mám pro vás ještě jednu zprávu," řekne, když se někteří už chtějí vrhnout na led. "Tento týden za mnou přišel někdo z vás a měl na mě prosbu. Jenže bohužel tato věc nezávisí jen na mně ale i na vás ostatních," řekne.

"Tak už to neprotahujte, trenére," ozve se někdo a trenér se jen zamračí.

"Někdo by se rád stal kapitánem na místo našeho Stylese," řekne a kluci si okamžitě začnou mezi sebou šuškat. Já se nervózně rozhlédnu kolem.

"Cože?" vyhrkne Harry, "To je nějaký vtip, že?" uchechtne se. Ale když vidí, že se trenér tváří naprosto vážně, až otráveně z toho celého povyku, zatne čelist. Musí zuřit.

"Slyšel jsi dobře," odsekne trenér a protočí očima. "Jenže nemůžu rozhodnout sám. Na základě výsledků Harryho a dotyčné osoby se rozhodnete, koho byste rádi měli za kapitána. Těmi výsledky myslím vstřelené góly, asistence, vyhrané souboje a podobně. Teď padejte na led a makejte," dořekne trenér a všichni až na Harryho se dají do bruslení.

"Kdo je to?" zeptá se okamžitě Harry trenéra. Stojím kousek od střídačky a dělám, že si zavazuju brusle. Rozhlédnu se kolem sebe a zahlédnu Ashtona, jak mi ukazuje palec nahoru.

"Slíbil jsem, že to neprozradím," řekne trenér s klidem. Oddychnu si. Jsem ráda, že dodržel slovo a nenapráskal mě. Harry mě asi zabije, až zjistí, že jsem to já.

"Co je tohle za blbost?" rozhodí Harry naštvaně rukama.

"Nevztekej se a padej na led!" řekne trenér zuřivě a nataženou rukou máchne k ledu. Já se okamžitě zvednu, obléknu si rukavice a do ruky vezmu hokejku. 

Zbytek tréninku nás trenér nenechá vydechnout. Jakmile se doplazím na parkoviště, slyším za sebou kluky, jak se baví o nějaké párty. Prudce se otočím a podívám se na ně jako na bandu debilů.

"Jste normální? Jestli to trenér zjistí, tak vás okamžitě vykopne," řeknu jim rozzuřeně a oni se jen uchechtnou.

"Klídek buchto, jak by se to asi tak dozvěděl? Ten týpek je úplně mimo. Bude rád, když se po tréninku dostane domů a dá si trávu," řekne a celá skupinka se začne smát.

"Jestli mi ještě jednou řekneš buchto, oznámím mu to klidně sama," řeknu se zaťatými zuby. Nesnáším, jak si kluci myslí, že po nich holky za každou cenu musí šílet. A že slova jako "kočko" a "buchto" je dostanou do varu. 

"Řekni mu to a my přijdeme na způsob, jak z týmu dostat i tebe," řekne výhružně. Po tomhle mi sklapne. Já, na rozdíl od nich, jsem za své místo v týmu vděčná. Nedělala bych nějaké blbosti, abych riskovala to, že mě dalšího dne trenér vyhodí. Otočím se na patě a jdu rovnou ke svému autu. 

"Neposlouchej je. Jsou to tupci," řekne za mnou někdo zrovna, když se snažím do kufru nějak rozumně nacpat tašku a hokejku. Otočím se.

"Jsou mi ukradený," řeknu Harrymu a zabouchnu kufr.

"Takže se asi nechystáš na tu párty, co?" uchechtne se. Zamračím se na něj.

"A ty se tam snad chystáš?" zeptám se ho.

"Nevím, možná bych se jen na chvilku zastavil. Můžeš se přidat, jestli chceš," navrhne a pokrčí rameny. Já nevěřícně zavrtím hlavou. Dělá si srandu, že? To je taky tak pitomý nebo si na to jenom hraje?

"To myslíš vážně?" zeptám se a on se na mě podívá, jak kdyby mi narostly dvě hlavy.

"No... jo. Přidáš se teda?" zeptá se znovu. Mám chuť mu jednu vrazit přímo do nosu.

"Nejdu. Jsi normální? Nebudu riskovat to, že mě vyhodí z týmu. To vám je všem ostatním tak ukradené vaše místo v týmu?" vyhrknu.

"Trenér na to nemá šanci přijít. Hoď se do klidu," řekne, ale jeho slova mě rozzuří ještě víc.

"Bože, jste jen banda idiotů," odseknu a s těmito slovy se vydám na místo řidiče, kde se poté i posadím. Odjedu z parkoviště a vydám se hned domů. Celou cestu se je snažím pochopit. Co kdyby je někdo trenérovi napráskal? To si myslí, že když jsou v hokejovém týmu, že jsou něco víc? Asi těžko!

----------------------------------------------------------

Hned jak otevřu dveře, s taškou plnou hokejové výbavy prásknu o zem.

"Beth? Pojď za mnou prosím," ozve se z taťkovy pracovny. Vydám se pomalým krokem za ním. 

"Co potřebuješ?" zeptám se a posadím se na pohodlnou pohovku. 

"Máš zítra ten svůj první zápas?" zeptá se a já přikývnu.

"Přijdeš se podívat?" zeptám se nadšeně. Na staré škole se taťka účastnil snad všech mých zápasů. Pokaždé mě z tribuny povzbuzoval a vedle něj seděla máma, která měla v očích smrt a taťkovi drtila ruku pokaždé, když jsem se dostala na led.

"Pokusím se o to. Ale zatím by mi to mělo vyjít. Pokusím se přemluvit i tvou mámu," usměje se a já vstanu z pohovky. Dojdu k němu a obejmu ho.

"Díky," řeknu s úsměvem.

-----------------------------------------------------------

Když už ležím v posteli, nejsem schopna usnout. Ze zítřejšího zápasu jsem strašně nervózní. Musela jsem být za každou cenu lepší než Harry. Do tohoto zápasu musím dát všechno. Musím makat jako ještě nikdy. A všem ukázat, že mám na to, být kapitánkou.

Poznámka autorky:

Tak konečně jsem napsala další díl. Jsem moc ráda, že jste zůstali trpěliví a počkali. Ani nevíte jak vás mám za to ráda. Díl je trošku kratší. Chci ale dneska napsat ještě jeden a kdyžtak bych ho zítra nebo pozítří přidala. :) Děkuji vám moc za votes a komentáře. Jste úžasní! Užívejte prázdnin!! :)