Destructive Storm [CZ] ✓

6. | Nesahej na mě!

Začínalo se stmívat, což neznačilo nic dobrého. Rozsvítila jsem dálková světla a sjela z hlavní silnice na vedlejší, abychom se dostali na nějaké odlehlé místo, kde bychom se mohli na noc utábořit. Byla pravda, že jsem začínala být šíleně unavená a má ruka mě bolela jako čert. Řízení mi rozhodně v bolesti neulevilo. Byla jsem tudíž hrozně ráda, že si alespoň na chvíli odpočinu.

„Tady to vypadá bezpečně," řekla Ruby a prstem poklepala na sklo.

Bez rozmyšlení jsem volant stočila doprava a auto zaparkovala kousek dál od silnice, aby nás náhodou někdo nenašel. S úlevou jsem vystoupila z auta a protáhla se. Necítila jsem nohy, ale za to jsem hodně cítila svou poraněnou ruku. Kéž bychom měli nějaké prášky proti bolesti.

Obešla jsem auto a spatřila jedno z nejkrásnějších scenárií na světě. Okolo mě se rozprostíral velký les s různorodými stromy a nazelenalá louka. Klekla jsem si na kolena a ruce zaryla do čerstvé trávy. Zvedla jsem pohled před sebe a zahlédla velké jezero, které mě k sobě okamžitě lákalo. Zvedla jsem na nohy a došla k němu. Cítila jsem vůni přírody a nemohla uvěřit tomu, že na světě pořád existuje něco tak krásného, jako je nedotčená příroda.

„Kat?" zaslechla jsem Nořin hlas, ale nedokázala jsem se na ní podívat. Můj pohled byl stále upřen na nádherné jezero. Nemohla jsem z něj spustit oči. „Jsi v pořádku?"

„Jo," vydechla jsem, „jen nemůžu uvěřit tomu, že po tom všem, čím jsme si za posledních pár dnů prošli, vidím něco tak nádherného, jako je nedotčená příroda."

„Já vím," došla ke mně a chytla mě okolo ramen, „když vidíš všechny ty hrůzy, automaticky počítáš s tím, že všechny krásy světa jsou ten tam. Ale ony tady pořád jsou, jenom dobře schované."

„Jsi v pořádku, Noro?" zeptala jsem se jí s obavami. „Poslední dobou jsi se mnou skoro nepromluvila."

„Já jen-" zarazila se. „Jsem z toho pořád v šoku a navíc si přijdu úplně k ničemu."

„Proč by sis něco takového myslela?" zeptala jsem se jí.

„Každý z vás něco umí a mě přijde, že jsem přítěž. Ruby má skvělý orientační smysl a vyzná se ve zbraních. Ryan je nehorázně silný a statečný. Dokázal nás z nepřátelského táboru dostat bez sebemenších obtíží a jako jeden z mála umí se Šedivci bojovat," odmlčela se a já to využila k tomu, abych jí skočila do řeči.

„A co já, hm?" zeptala jsem se nedočkavě. „Řekni mi, čím jsem pro skupinu prospěšná já, protože to ani já sama nevím."

„Držíš nás všechny pohromadě," začala. „Vím, že se ti to asi nezdá jako moc dobrý přínos, ale bez tebe bychom se už dávno rozpadli. A to není všechno, co pro nás děláš. Jsi morální podpora a právě jsi prokázala, že se o sebe dokážeš sama postarat," myslela jsem, že skočila, ale ona z plných plic vykřikla: „Všichni se dokážete bránit sami! Všichni už jste jednoho z nich zabili, ale já ne! A nemyslím si, že to někdy dokážu. Když je vidím, zkoprním a nejsem schopná jediného pohybu. Umíš si představit, jak se cítím? Jsem neschopná, Kat! Jsem přítěž!"

„Takhle už nikdy nemluv, Noro!" přikázala jsem. „Už mi nikdy netvrď, že jsi přítěž, protože to rozhodně nejsi. Chápu, že si tak připadáš, ale já jsem ráda, že tu jsi," odmlčela jsem se a po tvářích mi steklo několik horkých slz. „Jak bych to bez své nejlepší kamarádky mohla zvládnout sama?"

„Kat," špitla a já ji sevřela ve své náruči, aniž bych se starala o to, jestli po tom ona sama toužila. Když jsem jí objímala, začínala jsem si uvědomovat, že bych ji mohla lehce ztratit. Nemohla jsem si představit, že bych se jedno ráno probudila a ona byla mrtvá. Nemohla a nechtěla jsem si to představit.