Game with Death

Začátek konce

Slunce už pomalu zapadalo. V dálce obzoru začal neprodleně tmavnout na nádhernou oranžovo-červenou barvu. Dokonce i mírný vánek mi k tomu zpíval tichou ukolébavku. Je tohle konec?

  Je to jen hra. Jen hra! Sedím na ledovém betonu a houpu se ze strany na stranu.  Co když mne objeví? Co když mě zabijí? Ne. Už mi to může být jedno. Umírám. Přestanu se pohybovat. Nakloním svou studenou ruku a zadívám se na díru v mém břiše. Krev je stejně červená jako stará růže. Vše odchází. Nic nemá energii. Nebo ji nemám já? Možná, že jsem to pochopila. Ti co zemřou, nikoho neopouští. To mrtvé opouští vše. Lidé, vzpomínky, emoce, drobné radosti života. Jediné co zůstane, je prázdnota, bolest a nekonečné výčitky. Proč jsem si své existence nevážila, dokud jsem mohla? Protože mi připadal tak......dostupný? Tak nepostradatelný? Jsem to, ale hloupá. Nic. Nic není nepostradatelné. Nezničitelné. Každá věc si najde svou destrukci. Svoji zkázu. I každá zbraň, má svého nepřítele. Co když už pak nebude nic. Jen tma. Nekonečná tma a prázdnota. Žádné myšlenky. Žádné doteky lidského tepla. Nic. Ale proč to řešit. Za chvíli bude konec. Konec mého příběhu. Tok času zničí mé tělo. Schránku bez duše. A já. Já už nebudu. Možná se znovu zrodím. Dostanu šanci začít od začátku. Sakra. Skrz prsty mi už prosakuje krev. Brzy vykrvácím. Nejděsivější věc na tom umírání je, jak jsem klidná. Už vím, že brzy přestanu dýchat. Srdce se zastaví. A můj obličej zbledne. Už ani necítím bolest v hrudníku. Jen vnímám, jak mi život utíká pod prsty. Přerývavě dýchám. Nyní je můj konec. Zavřu víčka. Nevím zda je to možné, ale odněkud z dálky slyším zvonivý dětský smích. Vnímám hřejivé teplo slunečního svitu. A naposledy vydechnu.

"Sakra."

"Už zase jsi zemřela, to snad ani není možné."

Otevřu oči. Jsem v béžově natřené místnosti s nemocničním náčiním a obrovským monitorem vedle hlavy. Kde to k čertu jsem? 

"Hej, Kaetlyn, tady jsem." 

Něčí ruka mi zamává před obličejem. Kouknu se do obličeje muže hned po mém levém boku. 

"Tome?" 

Mám ochraptělí hlas. Jako bych několik týdnů nemluvila. Odkašlu si.

"Co ty tady děláš?"

Vždyť jsem umřela. Ta díra v mém břichu....Prudce si sednu. Vyhrnu si triko. Nic. Ani nejmenší stopa po jakémkoliv řezu. 

"Nechápu to. Pokaždé mám nějakou jinou hnusnou manželku, ale když už mi konečně dohodíš šťabajznu, tak tě někdo ubodá k smrti." Mračí se.

Přehodím nohy a pokusím se stoupnout si. Nohy mám jisté. Jako by se nic nestalo. Obhlédnu celou místnost. Je zde jedna postel, gauč a maličká kuchyňka asi jen na rychlá jídla. A pak tu je ta věc, na které jsem před chvílí seděla. Vypadá to jako křeslo, akorát jako to co bývá u zubaře. Vedle toho křeslo-kdo ví co to je- stojí kapačka. Vždyť to tu je vybavené, jak v nemocnici. Ale co by tady dělal Tomas? 

"Kámo halóó... jsi v pohodě, docela jsi zbledla."

"Před chvílí jsem umřela, to snad není věc na rozdejchání?"

Tom se zamračí. "Byla jsi tam moc dlouho." Zamumlá si do vousů. 

Hodím na něj nechápavý pohled. 

"Tak fajn. Rychle ti to vysvětlím. Dobře?" 

Kývnu na souhlas.

"Takže, začalo to asi před dvěmi lety. Měli jsme spolu plán. Stvořit stroj, který by vytvořil scény náhodných událostí v budoucnosti. Netrvalo nám to dlouho a měli jsme hotový funkční návrh i materiál. Během asi 4 měsíců jsme měli vše hotové. Jediné co chybělo, byli laboratorní krysy." Významně se na mě koukne.

"Aha, já byla ta laboratorní myš, že?" 

"Jop. Připojil jsem tě, a když se nahrály tvé vzpomínky a reakce, bylo vše připraveno. Docela dlouho šlo všechno jako po másle a pak BUM! Komplikace."

S očekáváním se na mě zahledí. 

"Emh....jaké komplikace?"

"Nejdřív to bylo auto. Oba jsme si mysleli, že jde o náhodu. Pak vražda, pád letadlem, útok teroristů, bouračka a teď ubodání. Vlastně ještě předtím ses otrávila plynem." 

Zhluboka se nadechnu a vydechnu.

"A z kolika pokusů to skončilo smrtí?"

Nevím, proč se ptám, protože dle jeho pohledu už to vím.

 "Sedm ze sedmi." 

Čahojky :D tak zkouším něco trochu jiného :D tohle je teprve ochutnávka toho co chci z tohoto příběhu vydolovat :3 Snad se bude líbit :)) Takže se uvidíme u příštího dílu a Orevuár :3