Od rána tu bylo docela rušno. Pan Jeon měl hodně velkou návštěvu. Takže jsem musel přichystat pár věcí, a schovávat se v pokoji. Myslel jse, že bych se jej dnes zeptal, co do něj vjelo, že mi najednou vaří a stará se o mě více než obvykle. Bohužel, dnes se k tomu nedostanu. Jak bych také mohl. Budu se pouze jen nudit. Nebo to jsem si alespoň myslel. Vstával jsem dnes brzy ráno, tak jako obvykle. S panem Jeon jsme si dali sprchu, a následně dostal telefonát. Nemluvil jsem s ním. Byl totiž naštvaný, a protivný. Pár jeho kolegů sem totiž dorazilo. Takže jsem musel přichystat něco k jídlu, protože pan Jeon neměl čas. Také jsem musel rozlít alkohol, až poté mě poslal sem do pokoje. Opravdu jsem si myslel, že se tu celou dobu budu jen nudit, protože už to byla nějaká ta hodina, no, uslyšel jsem, jak mě volá pan Jeon. Takže jsem Se zvedl ze své postele, a pomalu jsem šel po schodech dolů. Uslyšel jsem smích, takže ti muži tady ještě jsou. Když jsem se tedy ocitl v obýváku, všichni jeho kolegové zaměřili svůj pohled na mě. Začal jsem být hodně nervózní. Zkrátka, necítil jsem se moc dobře. ,,Volal jste mě, pane?" zeptal jsem se, a začal jsem si mnout prsty. Jeden z nich se začal smát. Nechápu proč. No, pan Jeon měl seriózní pohled snad po celou dobu. Nepil. Kdyby ano, choval by se jako ostatní. ,,Přines další víno, prosím" pokynul mi, a já se tedy vydal do kuchyně. Z pultíku jsem vzal nějakou flašku vína, a vrátil jsem se za nimi zpátky. Pan Jeon ji otevřel, a podal mi ji zpátky. ,,Rozlij to" kývl na mě hlavou, a já se začal nervozitou i trochu potit. Děsí mě ty pohledy ostatních. ,,Jistě, pane" kývl jsem, a začal jsem jej rozlívat všem. Takže jsem mu sel obejít stůl, a pokaždé se sklonit abych jim mohl nalít. Vše by bylo v pořádku, kdyby se na mě jeden z nich nedíval hladovým pohledem.
Takže jsem byl moc šťastný, když jsem měl hotovo. Mohl jsem odejít, tedy, skoro. Pan Jeon mě totiž chytl za zápěstí, když jsem se snažil odejít. ,,Zůstaň" pousmál se, a podíval se mi do očí. Nechtěl jsem. A on to určitě poznal, podle toho, co řekl poté. ,,Nic se nestane" snažil se mě uklidnit, a pustil mou ruku. Nijak to nepomohlo, i tak jsem se ale posadil vedle něj, a zíral jsem na podlahu. Následně se začali bavit o věcech ohledně práce. Chtěl jsem se dívat i někam jinam. Ale, vždy když jsem zvedl hlavu, můj pohled skončil na jednom z jeho kolegů. Mohlo mu být tak okolo čtyřiceti, možná víc, možná míň. Byl samozřejmě oblečený v obleku, ulízané vlasy, oholená tvář a tak dále. Zkrátka vypadal tak, jak většinou vypadají mladí milionáři. Ale v trochu starší podobě. Jako jediný z nich mlčel, a neustále se na mě díval. Doslova sledoval každý můj pohyb. Měl jsem chuť utéct do pokoje, a zamknout se tam. Ale u pana Jeon se přeci jen cítím bezpečněji. I když on si toho zřejmě vůbec nevšiml. Neustále totiž vysvětloval všelijaké hlouposti, které jsem nepochopil. A ten muž se o to ani nezajímal. I když by mu to pomohlo v práci. ,,Potřebuju si odskočit" zamumlal jsem, a co nejrychleji jsem šel nahoru do koupelny. Zavřel jsem za sebou dveře, a opřel jsem se o zeď. Je mi špatně. Na chvíli jsem zavřel oči, a klidně oddechoval. No, uslyšel jsem otevírání dveří. ,,Pane J-" chtěl jsem začít mluvit, a vše vysvětlovat. Jakmile jsem si ale všiml, že to pan Jeon není, strnul jsem. ,,Nejsem pan Jeon, ale klidně mi můžeš říkat pane" ušklíbl se, zavřel za sebou dveře, a pomalu si to mířil směrem ke mně. Byl jsem vyděšený. Hodně. A než jsem Si Stihl vše uvědomit, už jsem byl natisklý na zdi. Ne. Nemůžu to dopustit znovu. Už nechci.
Když se mě začal dotýkat, vzpomněl jsem si na všechno, co se tehdy stalo. Nechci to zažít znovu. Jakmile jsem ucítil jeho ledové dlaně na mém pasu, vzpamatoval jsem se. ,,Pusťte mě!" zakřičel jsem, okamžitě jsem ho kopl do rozkroku, odžduchl jej od sebe, a co nejrychleji jsem běžel po schodech dolů. Uslyšel jsem jeho nadávání, protože..nekopl jsem ho málo. Ale to mi bylo jedno. Když jsem byl v obýváku, posadil jsem se k panu Jeon, a hlavu jsem mu zabořil do krku. Jsou tu i ostatní, ale to mě nezajímá. Mám strach. Měl jsem se zamknout. Proč mě to vůbec nenapadlo?
