Tak, a je to. Dnes je ten den D, jak by někdo řekl. Zkrátka, dnes si s ním o všem promluvím. Vše mu řeknu. Hlavně to, co z celého srdíčka chci. Takže ihned co jsem se vzbudil, jsem měl v plánu mu udělat snídani, a normálně si s ním popovídat. No, nebyl tu. Za to já byl najednou oblečený, a snídani jsem měl na stolku. Takže jsem se s povzdechem nasnídal, šel jsem to umýt a následně jsem hledal pana Jeon. Samozřejmě, že byl v pracovně. No, nebudu jej rušit. Zavřel jsem se tedy zase do pokoje, tam jsem ale nevydržel dlouho. Takže jsem začal uklízet po domě. V čas oběda jsem tedy začal vařit. Jídlo jsem mu odnesl do pracovny, a když mě zavolal, nádobí jsem tedy umyl. To dává smysl. Pak jsem už zůstal v obýváku. Zapnul jsem si televizi, a koukal jsem se na kriminálky. Najednou je nuda. Hodně velká. Taehyung mi dnes nenapsal, pan Jeon pracuje, a já nemám co dělat. No, stejně jsem Si zábavu našel. Vzpomněl jsem si totiž na zahradu. Takže jsem co nejrychleji cupital ven. Začal jsem se starat o kytky, a vše možné. Nějak Se zabavit musím, jak jsem řekl, Když bylo i to hotovo, šel jsem do sprchy a poté do ložnice pana Jeon. Ten zde došel po nějaké chvilce. ,,Mohu si s vámi promluvit?" optal jsem se, a zvedl jsem k němu hlavu. ,,Jistě, jen mluv" přikývl, a posadil se vedle mě. ,,Proč se o mě najednou tolik staráte, poslední dobou?" položil jsem mu první otázku, a čekal jsem na jeho odpověď. ,,Víš, Jimine. Od toho...od toho incidentu jsem o tebe měl větší a větší strach. Nechci ti vše zakazovat, a tak dále. Zasloužíš si to, aby se o tebe někdo staral. A já se toho klidně ujmu" usmál se, a posadil si mě na klín. ,,Jsi takové zlatíčko, Minnie. Nechci ti ubližovat, měl bych tě chránit" políbil mě, a podíval se mi do očí. ,,A-" chtěl jsem mluvit dál, no, on mě vyrušil.
,,Půjdu ti udělat večeři" pohladil mě po tváři, a odešel do kuchyně. A takhle skončil můj pokus. Ach jo. Samozřejmě jsem v jeho pokoji na něj čekal. Jakmile mi donesl večeři, s úsměvem jsem ji snědl, a šel jsem umýt nádobí. Následně jsme zase skončili spolu v posteli, no, já mu to potřebuji povědět.,,Pane?" optal jsem se, a pohladil jsem ho po hrudníku. ,,Říkej mi jménem, už to je otravné" usmál se, a políbil mě do vlasů. ,,Jungkooku?" zeptal jsem se znova. ,,Ano?" pohladil mě po boku, a usmál se. ,,Chci si s tebou ještě o něčem promluvit" povzdechl jsem si, a zahleděl jsem se na jeho krásnou tvářičku. ,,Jen povídej" pobídl mě, a já se zhluboka nadechl. Tohle nebude tak složité. Určitě ne. ,,Ono...um. Moc si vážím toho, jak se ke mně chováte. Opravdu. Poslední dobou jsem ale...um" odmlčel jsem se, a pohladil jsem ho po tváři. ,,Asi jsem se do tebe...zamiloval" konečně jsem se vymáčkl, a zavřel jsem oči. Odpovědi se mi nedostalo. Pouze jsem ucítil jeho teplý dech na svém obličeji, a následně mě políbil. A znova, a znova. Nejspíše to mám brát, jako že je to oboustranné. Tohle pusinkování, se následně změnilo na líbání. A já si nestěžoval. Vůbec. Ne, když je to někdo, koho miluji. ,,Taky tě miluju, princezno"
─── ･ ｡ﾟ☆: *.☽ .* :☆ﾟ. ───
Dobře, toť konec tohohle příběhu. Doufám, že se zde najde někdo, koho příběh alespoň trochu bavil. Jsem ráda za každé ohlasy. Prozatím...
Bye Bye
─── ･ ｡ﾟ☆: *.☽ .* :☆ﾟ. ───
