Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

12. Co to kurva?!

Blonďák ani netušil, kdy vůbec vytuhnul. Poslední, co si pamatoval, bylo kašlající a tekoucí sperma z jeho pusy všude kolem a Madarův pověstný samolibý úšklebek. Zase ho nevaroval, zase si ho tam nenacpal celého. A taky letmý záblesk na nástěnné hodiny, které ukazovaly tři minuty do půl čtvrtvé.

,Příště to vyjde, ttebayo. Příště si ho tam narvu až po kořen.' zazubil se sám pro sebe a rozhlédnul se po prázdné místnosti.

Madara byl fuč.

,Těžko by tu asi přespal se mnou,'

Lehce nad tím posmutněl. Docela by ho zajímalo, jestli má tak přísně staženou tvář i ve spánku. Zavrtěl hlavou, nebude na něj myslet. Je přece sobota, půl jedenáctý dopoledne a má před sebou ještě den a půl krásnýho volna. Madaru si příští tejden užije zase až až. V kapse se mu rozezněl telefon. Přijal hovor.

,,Kam si včera zmizel vole?! Co ti chtěl vůbec třídní?!" rozezněl se Kibův hlas do reproduktorů.

Narutův mozek okamžitě začal zpracovávat nějakou vymyšlenou historku.

,,Ále, kladl mi rozumy na srdce, jak bych si neměl ničit zdraví cigárama a chlastem a že doufá, že mu zase nepobleju kalhoty... Trochu jsme se tam zase štěkli, tak jsem se sebral a šel jsem domů. Neměl jsem náladu tam zůstávat. Promiň, že jsem se tak vypařil."

,,V pohodě, kámo, chápu to, ale přišel si o dost hustý představení,"

,Tak to dost pochybuju,' ušklíbnul se Naruto v duchu.

,,Fakt o jaký?"

,,Ta Hinatina přítelkyně... Konan nebo jak se jmenuje," začal žblebtat hnědovlasý spolužák,

,,Nechala na chvíli Hinatu o samotě, protože šla k baru pro něco k pití. No, a když se vracela za ní, všimla si, jak jí tam obtěžuje nějakej kluk. Kámo, v životě jsem neviděl, že holka dokáže dát klukovi tak solidně po držce." začal se chechtat jako blázen.

,,Fakt?" vykulil oči blonďák.

,,Přísahám kámo, rozbombila ho jako svině, chudák šel domů málem po čtyřech,"

,,Sakra! Kdybych to věděl, zůstanu tam!" čertil se naoko druhý mladík, i když v duchu věděl, že kdyby se tam rvalo tisíc lidí, stejně raději vyhulí svýmu třídnímu.

,,Hele z jinýho soudku. Dneska má bejt hezky, nedáme s basket? Zavolám Nejimu a Shikamarovi."

,,Může bejt," přikývnul Naruto.

,,Tak fajn, tak ve tři třeba u nás?"

,,Platí,"

º•º•º

Sobotu strávil s klukama až do večera. Zahráli si basket v blízkém parku a pak zkoukli u Kiby doma nějaký film s plnými miskami popcornu a nachos.

º•º•º

V neděli si Naruto šel zaběhat k jednomu jezírku v lesíku, kde nakrmil kachny plavající po jeho hladině. Měl rád přírodu. Jako malý chodil chvíli do skauta a hrozně rád jezdil s rodiči stanovat, když byli ještě naživu. V tomhle lesíku si rád chodil sednout na jeden myslivecký posed, kde vždycky strávil pozorováním přírody minimálně hodinu. Už kolikrát si sebou vzal plechovku piva a v klidu a tichu si jí vypil, vykouřil několik cigaret a nechal se unášet tou nádhernou lesní vůní a zpěvem ptáků. Někdy si sebou vzal i dalekohled a pozoroval okolí, zda nespatří zajíce, srnu nebo jelena. Jednou se mu dokonce poštěstilo, že viděl daleko od sebe velké divoké prase a za ním minimálně tři malé. Jediné, čím si byl stoprocentně jistý, bylo to, že až mu padne osmnáct, zdědí po rodičích nějaké jmění, a když bůh dá a vystačí mu to, koupí si malý domeček nebo pozemek někde u lesa. Samozřejmě až potom, co dostuduje. Bude mít čas si ještě něco našetřit.

º•º•º

V pondělí se hned v první hodině dostali úžasné zprávy. Týden nemohl začít líp. Jejich učitelka na informatiku a angličtinu, Anko Mitarashi, přes víkend onemocněla a momentálně za ní neměl kdo takhle narychlo odučit její dvě hodiny, mezi kterými měli studenti ještě hodinu volna. Takže zástupkyně ředitelky rozhodla, že mohou první ročníky opustit školu již po třetí hodině.

Ředitelka se momentálně ve škole nenacházela, jelikož zařizovala pro školu nějaký třídenní výlet na konci školního roku, který se neodvratně blížil.

,,Dneska to nemůže bejt lepší!" pochleboval si Kiba a mnul si spokojeně ruce.

,,Kéž by to takhle bylo každý pondělí," zazubil se Naruto.

,,Takže co je v plánu?" podíval se na něj hnědovlásek.

,,No já rozhodně po škole zamířím domů. Dám si nějakej pořádnej oběd a pak bysme mohli jít třeba na procházku s Akamarem do lesa." zamyslel se Naruto.

,,To zní jako plán," přikývnul Kiba.

º•º•º

Blonďák pospíchal z autobusové zastávky domů. Batoh mu nadskakoval na zádech, jak se spěšně proplétal uličkami.

,,Strejdo?! Jsem doma! Odpadly nám hodiny! Jen se najím a jdu ven!" zahulákal dovnitř domu, jen co za sebou prásknul dveřmi.

Dneska měl být Jiraiya ještě doma a zaobírat se svou novou knížkou.

,,A do prdele!" uslyšel Jiraiyovo vykviknutí, které se neslo z obývacího pokoje.

Naruto pozdvihl obočí a zlehka se zamračil. Stáhnul batoh ze zad a zamířil za hlasem. To, co se mu ve dveřích do obývacího pokoje naskytlo za obrázek, nesmaže z mysli už do konce života.

,,Co to kurva?!" vypísknul, připlácnul si dlaně na oči a rovnou se ve dveřích otočil k dvěma skoro nahým lidem zády.

Jiraiya si zakrýval své intimní partie dekou, zrudlý od hlavy k patě a za jeho zády se ne moc šikovně schovávala Narutova ředitelka.

,,Kurva řekněte mi, že jsem neviděl to, co jsem viděl!" pískal Naruto vztekle a vykročil nohou pryč z jejich dosahu.

,,Naruto! Počkej! Vysvětlím ti to!" hulákal za ním Jiraiya a spěšně si oblékal kalhoty.

,,Co mi jako chceš vysvětlit?! Pícháš mojí ředitelku, ttebayo!" ječel Naruto a prásknul za sebou dveřmi svého pokoje.

,,Ještě jsem jí nepíchal! Přišel si právě v čas!... Kurva, to jsem říkat nemusel!"

Pro jistotu se raději zamknul a zády se svezl podél dveří dolů. Zrychleně dýchal, zrudlý rozpaky a nevěděl, co má teď jako dělat. No rozhodně tu nechtěl zůstat a nechtěl poslouchat nějaké pitomé výmluvy. Rychle se převléknul, otevřel okno svého pokoje a vyskočil na jejich zahradu, po které se vyplížil pryč z jejich pozemku. Ignoroval fakt, že jeho klíče do domu zůstaly na poličce v chodbě, kam si je měl ve zvyku pokaždé dávat, takže při příchodu domů se konfrontaci s Jiraiyou rozhodně nevyhne. Jenže, kdo řekl, že ho bude chtít vyslechnout?

,Tohle nemůžu nikomu říct! Stejně by mi to nikdo neuvěřil, ttebayo!' přemýšlel v duchu a pospíchal rychle pryč ulicemi.

Díkybohu, že telefon a peněženku měl pokaždé ukryté v kapse kalhot, takže aspoň dvě důležité věci sebou měl. Vytáhnul telefon a rychle vytočil Kibovo číslo. Musí se sakra nějak rozptýlit, aby na to přestal myslet, protože zatím ať se snažil, jak se snažil, Tsunadiny obří cecky, které skoro celé vykukovaly zpoza Jiraiyových zad nemohl dostat z mysli pryč. Rozhodně ho to nerajcovalo, kdyby si někdo myslel, ale tohle je prostě jedna z věcí, kterou za svůj život vidět prostě nechcete.

Otázky pro nadcházející kapitolu:

1) Jaká bude Jiraiyova omluva za situaci, které byl Naruto bohužel svědkem?
2) Jak se Tsunade k Narutovi potom zachová?
3) Bude románek těch dvou pokračovat dál? A pokud ano, jak se s tím Naruto smíří?
4) Svěří se s tím nakonec blonďák někomu, aby sám sobě ulehčil?