První vzkaz Harry našel po jednom vyčerpávajícím tréninku famfrpálu. Vrátil se do svého pokoje připraven se znaveně sesunout na postel, když tu to zahlédl.
Malý kousek papíru ležící na jeho polštáři.
Drahý Harry,
Nevím, kde mám začít. Chtěl bych to toho tolik říct. Myslel jsem si, že k tomu snad nikdy neseberu odvahu. Ale věci se změnili. Já se změnil, alespoň myslím.
To co ti chci říct je pro mě moc těžké. Proto jsem se rozhodl udělat to takhle. Je to pro mě o něco jednodušší, doufám, že to pochopíš.
Původně jsem to chtěl prostě napsat na jeden vzkaz. Ale těžko bys mi věřil. Tak to udělám jinak.
Povím ti, Harry, úplně celou pravdu. To jak jsem tě po celé ty roky vnímal. Chci ti to všechno vysvětlit. Ne, abych se tím vymlouval. Spíš jen doufám, že bys mě možná lépe pochopil. Nechci, aby sis pořád myslel, že tě nesnáším.
Ve skutečnosti mě přivádíš k naprostému zoufalství.
Jediné, oč tě teď žádám je, podívat se na to všechno mýma očima. Na sebe.
Nejspíš si teď říkáš, kdo asi jsem. Pochopíš to, až ti pošlu další vzkazy. Jsem si tím jistý. Stačí když si vzpomeneš.
Harry nad tím nechápavě zavrtěl hlavou. Chtěl se zeptat svých spolubydlících, co je to za pitomé žerty. Nakonec ale zvítězila jeho zvědavost a rozhodl se počkat. Že by měl odhalit, kdo to píše?
To znělo jako výzva! Dobrá tedy, přečte si, co mu chce záhadný pisatel říct a pokusí se zjistit, kdo mu vzkaz poslal. A hlavně, co tím vlastně sleduje.
Pro tuhle chvíli schoval kousek papíru do nočního stolku.
ČTEŠ
Drahý Harry... S láskou tvůj Draco
Fiksi PenggemarHarry začal dostávat krátké vzkazy. Přicházejí pravidelně a mají jen pár vět. Na první pohled nedávají smysl. Dohromady ale znamenají mnohem víc, než se zdá. Vyjevují pravdu, ukazují něco, co Harry sám zažil, ale úplně v jiném světle. Z jiného úhlu...
