THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO US

🌹1🌹

Jsem ve Washingtonu. Můj sen. A proč jsem tu? Sídlí tu můj oblíbený hokejový tým. Washington Capitals. Miluju tenhle tým a začala jsem s ním díky Jakubovi Vránovi. Můj asi nejoblíbenější hokejista vůbec. K mým osmnáctým narozeninám jsem dostala lístek na jeden z jejich zápasů. Hned potom samozřejmě letenku. Rozhodla jsem se tu zůstat dýl a tak jsem si pronajala byt.

Nebudu na to sama. Za tři dny totiž přiletí i můj bratr Dean. Bude tu se mnou protože mu tu nabídly práci. Je architekt. A má i základy designu. Přesně ten já studuju. Kvůli Washingtonu jsem nastoupila na dálkové studium a budu pokračovat v práci kterou jsem dělala v Česku. Pracovala jsem v kavárně. Je to skvělá práce. A hlavně jsem to zvládala se školou úplně skvěle.

Zapomněla jsem říct jak se jmenuji. Lydia Rychlá. Zajímavé jméno. Já vím. Můj bratr to nemá tak zajímavé. Jmenuje se Dean Rogers. Jeho táta byl Američan. Jenže zemřel a pak si máma našla mého tátu. Takže ano. Jsme nevlastní sourozenci ale nevypadáme tak. Oba jsme po mámě takže jsme si podobní. To se stává málo. Dean nemá žádnou rodinu z tátovi strany.

Byl jedináček a jeho rodiče také zemřeli. Dean si ani tátu moc nepamatuje. Umřel totiž když mu byly tři roky. Rok po jeho smrti si mamka našla mého tátu. Je to trochu neobvyklé ale brácha i když věděl pravdu o jeho tátovi od malička, rozhodl se říkat tati mému otci. Také že jako jeho otec je. Vychovával ho s láskou i když není jeho vlastní. Můj táta je dětský doktor což znamená že má děti rád. Já jsem o pět let mladší. Ale nevypadá to tak. Ale to je jedno. Vraťme se k realitě. Ihned po příletu jsem šla na domluvenou schůzku ohledně bytu.

Kufr mi přiletí až s bráchou. Prozatím tu mám batoh s nejdůležitějšími věcmi. S mým batohem si to nakráčím do kavárny kde se ale dozvím nemilou věc. ,, Slečno Rychlá. Moc nás to mrzí ale byt vám předat nemůžeme. Nastaly problémy a musí se tam ještě něco opravit. Pokud budete chtít tak vám tam můžu dát věci které nutně nepotřebujete na dvě noci v hotelu nebo někde ale spát a přebývat tam bohužel nemůžete. " po jeho monologu jsem myslela že omdlím.

Začalo se mi dělat mdlo protože jsem člověk co nezvládá takové situace a když k tomu přidáme můj nízký tlak, vyjde z toho to že stačí málo a někdo mě musí oživovat... A tímhle to začalo. Na dvě noci jsem bezdomovec. U sebe mám peníze na jednu noc v hotelu. Nevím co budu dělat dál. Batoh jsem si nechala odnést na byt. U sebe jsem si nechala jen nějaké to oblečení, elektroniku a samozřejmě brusle. Miluju bruslení.

Krasobruslila jsem jenže pak si stačilo udělat nepřátele a bylo to. Jedna holka nezvládla to že mě vybrali na hlavní roli místo ní a tak mi pod kopla nohy. Zlomená stehení kost a konec s profesionálním bruslením. Dostávala jsem se z toho asi rok. Psychicky i fyzicky. Ale zvládla jsem to a už můžu bruslit.

S bruslema přes rameno jsem se vydala k volně přístupné venkovní ploše ve městě.

Vše je vymyšlené. Zápasy, jejich výsledky atd. taky. Takže na to myslete že se to prostě doopravdy nestalo. 😊