Cesta ke slávě [mha ff]

3 - Trapná chvíle v ošerřovně

Bakugo

Ráno mě probudila Recovery Girl která mi přinesla snídani. Čokoládový sušenky a mléko. Super. Až na to že jsem jí v tom polospánku nestihl říct to, že mě ještě celé tělo bolí tudíž se nezvládnu sám najíst. Jak si tak prohlížím svoji snídani všimnu si jak na stolku (na kterém je i snídaně) je nějaký vzkaz. Aspoň že ten člověk byl tak chytrý že ten vzkaz natočil ke mně, takže se nemusím vůbec hýbat. Když konečně moji oči zaostří na krásně psaný text, zvládnu si přečíst že tam je napsané :,,Zítra tě přijdu navštívit znovu. Taky ti přinesu úkoly. Doufám že tě zas neupovídám k spánku.
S pozdravem Haruka.". Usměju se, možná mi i pomůže se snídaní.

Haruka

Ráno vstávám o něco dřív abych před vyučováním ještě stihla navštívit Bakuga, takže je ještě tma. Mně to ale nevadí, obě dvě moje oči jsou totiž celkem citlivé na světlo.

Potom co už jsem umytá, učesaná a oblečená seběhnu dolů a udělám si snídani. Moc to ale nestíhám jestli chci jít ještě za Bakugem takže si vezmu jenom toast, batoh a už vybíhám z sirotčince. Ke škole doběhnu už za světla a teprve vidím, jak ředitel odemyká bránu.

Bakugo

Pomalu začínám ztrácet naději že se vůbec najím. Co když na mě zapoměla ? Co když ji ke mě tak brzo nepustí ? Co když se jí něco stalo ? Při téhle myšlence se mi zrychlí dech a zaslzí se mi oči.

Počkat. Co ? To mi na ní vážně už tak záleží ? Ale vždyť dneska mi žádný prášky nedali... A navíc, je to blbka. Má si dávat pozor. Kdyby tady nebyla, tohle by se mi vůbec nestalo. Ale... Vždyť ona za to nemůže. Je to moje chyba. Rozplakal jsem jí. Musí mě nenávidět.

Haruka

Když dojdu k ošetřovně ani se neobtěžuju se zaťukáním. Co kdyby Bakugo ještě spal ? Léčba musí být pro jeho tělo vysilující a bolestivá. Prostě jsem normálně potichu vešla. Když po špičkách docupitám k jeho posteli vidím jak tam leží. Jde na něm vidět že v myšlenkách bojuje sám se sebou. Ani si mě nevšiml.

Jak tak na něj zírám, všimnu si že na stolku má snídani. Sušenky s mlékem. Proč ji nesnědl ? Že by neměl hlad ? Ale ne, musí být hladový, léčba jeho svalů ho musí vysilovat. Tak že by trucoval ? Ne, to taky ne, zas takový debil není. Anebo jo ? Ani Bakugo Katsuki nemůže být tak tvrdohlavý.Rozhudnu se že upoutám jeho pozornost.

Bakugo

Z myšlenek mě vyruší známí hlas :,,To tady jako hodláš umřít hladem nebo co ?". Haruka mě tak vyleká že málem spadnu z postele. Dokonce bych i spadl kdyby mě nechytla. Přitom co mě zvedá a srovnává na postel tak mi trochu zklouzne deka a odhalí mojí horní část těla. A vzhledem k tomu že tady je jinak vedro tak nemám tričko.

Haruka

Když ho oslovím tak se lekne. Možná by se i pořádně bouchnul do hlavy kdybych ho díky svému časovému quirku nestihla zachytnout. Jak se ho tak snažím zvednout na postel tak mu trošku zklouzne deka a já neodolám a kouknu se.

Ó. MŮJ. BOŽE.
On má tak úžasně vypracované sv- Počkat ! Nad čím to přemýšlím...?

Po chvíli zírání se zvládnu vrátit do reality a srovnám Bakuga na postel. Taky ho samozřejmě zpátky zakryju dekou a ještě červená jak rajče si sednu na židli vedle postele.

Bakugo

Když si všimmu že na mě zírá tak se usměju. Je celkem roztomilá když se červená. Cože co ?  *kašel kašel* Budeme dělat že to nikdo neslyšel...

Potom co si ještě celá červená sedne na židli se jí rozhodnutí pozdravit, protože ona vypadá že není slova schopna.

,,Ahoj" řeknu a mile se usměju. Celkem mě překvapuje že to umím.

Haruka

Nedokážu ho vyhnat z hlavy takže se celkem leknu když mě pozdraví. Když si uvědomím že jsem ještě celá řevnená nervózně se zasměju a podrbu se na zátylku. ,,Ehh.. Čauky ! Haha"

Bakugo

Nedokážu zadržet smích když vidím jak je nervózní.

B : ,,Čemu se směješ ?" řeknu a ušklíbnu se. Rád ji ještě trošku potrápím.

H : ,,Já ? ... No.. Ehm... Já... No .... Ty ... T-ty as-asi.. No.. Posiluješ vi-viď ? ". To je jediné co ze sebe dokážu říct než se Bakugo zas zasměje. Ale tentokrát to byl nervózní smích. Rozhodnu se konečné odvrátit svůj pohled od podlahy a podívám se na něj. Je nervózní. Červená se. Nad svým pohledem se potichu zasměju a ušklíbnu se.

B : Tentokrát jsem to já kdo se začervená. Ani jsem nevěděl že to jde. Myslel jsem že to dělá jenom ten nerd Deku.
,,No.. Ehmm... No ... Jo.. Trochu .. Jako.. Sem tam." Řeknu a trapně se zasměju. Nevím proč ale jsem před ní totálně nervózní. Do téhle doby jsem ani nevěděl co to je "být nervózní". Vždyť já jsem nejlepší ! Nemám důvod pochybovat. Vždycky vyhraju.

H : A nastane dloooouuuuhaaaa traapnaaa chvíle ticha. Fakt super. Po chvíli nazbírám odvahu a přeruším ticho :,,A ty hodláš umřít hlady, nebo proč si nesnědl snídani ?"

B : ,,No... Mě ještě furt bolí celý tělo, takže se nezvládnu sám najíst..."

H : ,,Ježiš, chudáčku ! Proč si mě nezavolal ! Já bych ti pomohla ! No pojď, posad se, pomůžu Ti." řeknu ustaraně a už mu pomohám do sedu.

B : Jsem celkem zaskočený. Nevěděl jsem že je taková "mamka". Když mi pomůže do sedu mile se na ni usměju. ,,Jee, tak jsi hodná díky."

Haruka

Cože to ? On je hodný ? No, asi na něj ještě působí prášky na uklidnění. Potom co mu pomůžu se snídaní tak si jen rychle sbalím věci, rozloučím se a spěchám na první hodinu.

Omlouvám se, je to kapitola o ničem, ale včera jsem měla narozeniny takže jsem neměla moc čas. Budu se snažit psát kapitolu častěji a delší.
Btw. Děkuju naoto777 že mi hlasoval/a u příběhu, bez něj/ní by kapitola vyšla až za dlouho takže THX xd
UwU