Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

36. Podivná návštěva

Nebojte, ten váš slavnej Sasánek se tam taky už brzy objeví :D

Druhý den ráno musel vstát Madara o dobrou hodinu dřív, než normálně, jelikož odsud to měl do školy mnohem dál, než ze svého bytu ve městě. S úsměvem pohladil blonďatého spokojeně chrupkajícího mladíka a vylezl z postele. Sám nad sebou kroutil hlavou, že ten kluk mě nad ním takovou moc. Za necelý měsíc jejich oficiálního vztahu se skoro nepoznával. Víc se usmíval, byl milejší, uvolněnější. Dokonce začínal postrádat i svůj obvyklý sarkasmus, nezájem a pesimismus, a to jenom proto, že trávil poměrně dost času s ještě nedospělým štěnětem.

Pomalu usrkával ranní kávu a rozhlížel se po probouzející se zahradě. Ptáci venku už rozverně nějakou dobu zpívali a horký vzduch sliboval ještě teplejší den. Nechtělo se mu odsud, ale povinnost je povinnost. Týden s tímhle joudou uteče jako voda a pak se minimálně dalších deset dnů neuvidí.

Madara se v duchu pozastavil nad tím, že mu najednou přišlo líto to, že si od něj bude moci odpočinout. Tohle nikdy necítil. Nikdy nepociťoval nějakou úzkost nebo smutek, když se s nějakým svým milencem neměl nějakou dobu vidět, ale teď to prostě bylo jiné. Vážně musel být zamilovaný, jinak si to vysvětlit nedokázal. Ušklíbnul se a zavrtěl nad sebou hlavou.

,Na starý kolena ses poprvé zamiloval,'

Odnesl hrnek do dřezu, opláchnul ho, vzal si připravený černý kožený kufřík a vydal se k autu.

º•º•º

Naruto se vzbudil s úsměvem od ucha k uchu. Jeho úsměv sice na chvilinku zvadl, když si uvědomil, že tu Madara není, ale utěšil se tím, že co nevidět přijede a budou spolu moc strávit další hezký den. Pak už pojede do práce jenom zítra a pak před sebou mají celé čtyři dny, než se bude muset Naruto vrátit za Jyiraiyou a odletěl s ním na dovolenou. Měli jí spolu domluvenou už nějakou dobu dopředu, ještě před Madarovým nástupem na jejich gympl a nechtěl to odvolávat. Jiraiya se na to vždycky těšil.

º•º•º

Blonďák si právě užíval klidné ranní kávy venku na terase, když v tom se ozval domovní zvonek. Skoro až nadskočil leknutím. Zmateně sebou trhnul.

,Kdo to můžeš být? Mám otevřít nebo ne?' přemýšlel a v tom se zvonek ozval znovu.

Nasucho polknul. Netušil, proč se najednou cítil jako nějaký zloděj nebo vetřelec a připadal si, že tu nemá, co dělat. Nakonec se to rozhodl prubnout a oběhl kousek baráku, aby mohl vyjít ven a zjistit, kdo se tak naléhavě dožaduje otevření branky.

,,Přejete si?" zeptal se vychovaně, když otevřel vysokou dřevěnou branku a vykouknul ven.

Stál tam vysoký pěkně stavěný muž, s dlouhými hnědými rovnými vlasy a černýma očima. Byl docela hezký a zřejmě asi ve stejném věku jako Madara. 

,,Uh, tak tebe ještě neznám," ušklíbnul se muž a Naruto se zlehka zamračil.

,Co tím jako myslí?'

,,Sháníte někoho?" zeptal se proto.

,,Přišel jsem za Madarou na návštěvu. Všimnul jsem si včera jeho auta, jak projíždělo." odvětil muž.

,,Není tady,"

,,A kde je?"

,,V práci,"

,,A tebe tady nechal snad hlídat?"

,,Do toho vám nic není, řekl bych,"

Muž se ušklíbnul znovu.

,,Kdy se vrátí?"