Temnota [DOKONČENO]

Je čas

Hodinu jsem byla v Toweru, hodinu jsem byla v bezpečí, ale bylo tomu tak? Chuck říkal že si pro mě příjde, že budeme muset spolu bojovat a...že mě zabije.

,,Nebo ho ty zabiješ první...'' Ne! Ani náhodou, to nemůžu udělat, je to stále můj bratr. ,,A ty stále jeho sestra a stejně tě chce zabít.''

Ignorovala jsem hlásek v mé hlavě a rozhodla se najít ostatní, protože jsem byla v pokoji sama a potřebovala jsem si s někým promluvit o plánu, jak porazit Chucka a nezabít ho.

Nejdřív jsem šla hledat Steva, který byl voják a taky vedl Avengers, takže by mi mohl pomoct se strategií útoku.

Po určité době jsem našla Stevův pokoj, zaklepala jsem na dveře a nic, tak jsem zkusila jestli jsou odemknuté, zkusila je otevřít a světe div se, byly odemknuté.

Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se po místnosti, Steve tam nebyl.

Už jsem chtěla odejít, když tu jsem zahlédla na Stevově nočním stolku fotku nějaké brunety, která měla široký úsměv a v zelených očích jí tančily jiskřičky. .

Vzala jsem rámeček do ruky a chvilku se na tu ženu dívala, než mě někdo vylekal.

,,Jmenovala se Sam.'' Otočila jsem se a Clint se klidně opíral o rám dveří, sledoval mě a vůbec mi nenadal, že jsem vlezla do cizího pokoje.

,, Byla tady ještě před tebou, taky Avenger, teda měla být. Zemřela před sedmi měsíci když spadla ze sochy svobody. Steve ji hrozně miloval, doteď si dává za vinu co se jí přihodilo.''

Ahaa, takže Stevova holka, no kapitán si teda umí vybírat. ,,Skočila sama?'' ,,Ne, zavinil to jeden rohatej bůh, Thorův brácha Loki, se kterým jsme už jednou měli tu čest.''

Položila jsem fotografii zpět na její místo a stále se dívala na Clinta. ,,Tak tím pádem to ale není Stevova chyba, pokud ji shodil ten Loki.'' ,,No vlastně on ji neshodil, spíš ji odmrštil takovou světelnou tyčí. Ale i tak si Steve myslí že kdyby něco udělal, Sam by tu ještě byla.''

Byli jsme v naprostém tichu, každý stracen ve svých myšlenkách, když jsme najednou Clinta objala.

,,Mám tě ráda Clinte.'' Ze začátku byl zaskočený, ale pak mi objetí oplatil. ,,Taky tě mám rád.''

Byla to krásná chvilka, kterou nám neměl kdo zkazit, bohužel jsem zapomněla že nejsme sami.

,,Awww, to je tak sladký, až se mi z toho chce zvracet.'' Chtěla jsem Shadow na to něco odseknout, ale překazila mi to Adeline, která vtrhla do Stevova pokoje a měla vyplašený výraz.

,,Lidi, něco se děje.'' Všichni tři jsme vyběhli z pokoje pryč a pelášili..ani nevím kam.

,,Co tu ještě děláš Adeline, nemáš být už dávno doma?'' ,, No to jo, ale nechtěla jsem odejít bez rozloučení, ale teď když se to děje...'' ,,Ale co?''

Došli jsme do obýváku, kde byl celý A tým a koukali z okna. Podívala jsem se též a znovu jsem ho viděla. Chuck stál pod oknem kde jsme byli my a díval se na nás, díval se na mě.

,,Notak Amaro, nenech mě čekat, pojď sem nebo si pro tebe dojdu osobně.'' Otočila jsem se na Adeline a krátce ji objala.

,, Jdi domů.'' ,,Co? Ne, chci ti pomoct.'' ,,Adeline hodně mi pomůže když budeš pryč odsud, ano? Já to zvládnu, teď jdi.'' ,,Ale...'' ,,Adeline jdi!''

Chvíli se jen na mě dívala než mi stiskla ruku a odešla pryč, s Brucem v závěsu, aby jí pomohl.

,,Myslím že tu strategii asi už nenaplánujeme.'' Uchechtla jsem se a podívala se na Chucka. ,,Je čas.''

Tak jo bando, tohle je předposlední kapitola, pak už jen poslední a pak epilog.