#Someday

25. část - I need to know

Odešel a já tu sedím na posteli a nemůžu zastavit pláč. Tak hrozně mě to bolí.. Nechápu nic co se tady děje, proč mi to dělá? Proč tu jsem? Kdyby mě chtěl zabít tak to už snad dávno udělá ne?Myslela jsem si, že ho znám. Myslela jsem si, že mě má rád... To jsem se ale asi spletla.. 

Pohled Sam

Záře která šla z okna mě donutila otevřít oči a zamrkat. Hrozně mě bolela hlava, včera jsem se musela dost opít. Otočila jsem se a vedle sebe viděla Shawna. Pousmála jsem s a dala mu pusu na tvář. Ten se jen pousmál a otevřel oči. "Dobré ráno opilče" uchechtl se. "Tsss" vyplázla jsem na něj jazyk a vyskočila z postele. Došlápla jsem přímo na měkký, fialový koberec. Vždycky jsem takovýhle chlupatý chtěla. Otočila jsem se a ze stolku vzala mobil. Zapla jsem ho a hned na mě vyskočilo asi tisíc zmeškaných hovorů od Dylana. Ani jsem se neobtěžovala mu volat. prostě jsem mobil položila zpátky na stolek a dál to neřešila. "Dáš mi nějaký ručník prosím, dala bych si sprchu." pousmála jsem se.  "Jasně, hned jsem tu" Shawn vyskočil z postele a zmizel ze dveří. 

Asi po půl hodině jsem vylezla ze sprchy, stoupla jsem na studené dlaždičky a projela mnou zima. Rychle jsem přes sebe obmotola ručník a vyšla z koupelny. Na posteli seděl Shawn a telefonoval. Neměla jsem v plánu ho poslouchat ale jedno jsem zaslechla. "Ne, to nemůže být pravda! Ty jsi takovej idiot že to není možný!!! Odpoledne za tebou zajedu a probereme to.Příště mysli hlavou, kreténe" zakroutila jsem hlavou a dál si ho nevšímala.

Stoupla jsem si do rohu místnosti a otevřela velkou, bílou šatní skříň a vytáhla jsem jedno tričko. Vzala jsem ho ruky a otočila ho na Shawna. Ten jen kývl hlavou a usmál se na znak ať si ho půjčím. Neváhala jsem a skříň znovu zavřela. Ze své tašky, která se válela vedle postele jsem výtáhla spodní prádlo a shodila ze sebe ručník. Viděla jsem Shawnův výraz a musela jsem se pousmát. "Hele, musím končit. Čau" odhodil mobil na postel a zíral na mě. "Co čumíš? Děláš jak kdyby si mě tak ještě neviděl" zasmála jsem se a oblékla si i podprsenku. "No, jo ale.. kurva." kousl se do rtu a přiblížil se ke mě. Svalil mě na postel a začal mě líbat. Po chvíli jsem se od něj odtáhla.

"Shawne, tohle doděláme až najdu Kim." koukala jsem mu do očí. "Moc ráda, bych tu s tebou teď zůstala ale nemůžu být v klidu dokud nevím, že bude v pořádku." zašeptala jsem. "Jasně to chápu" povzbudivě se usmál. "Najdeme jí spolu.." pohladil mě po tváři. "A mimochodem, řekla jsi, že bys tu se mnou byla ráda? To znamená?" pousmál se. "To znamená, přesně to co jsem řekla a teď ze mě slez ať se můžu doobléknout a jít.. Sice nemám páru kam ale to je jedno..." Shawn mi dal letmou pusu a převalil se vedle mě.

Stojím před velkými vchodovými dveřmi a zvoním. Čekám až mi někdo otevře a doufám, že se dozvím aspoň něco co by mě posunulo dál. Začínala jsem být nervózní, ruce se mi potily a myslím, že mi srdce tlouklo takovou rychlostí, že je divné , že jsem neodpadla na místě. Shawn si toho všiml a chytil mě za ruku. Koukla jsem se na něj a on se ke mě jen nahl a pošeptal mi do ucha: "Všechno bude v pořádku" já jsem se na něj snažila pousmát ale nevím jestli to co moje rty vytvořily, byl zrovna úsměv. Najednou se dveře otevřeli a stála v nich paní Harrisová.

Vypadala jako by už týden nejdela a rok nebyla na sluníčku. Tváře měla vyhublé, měla kruhy pod očima a rudé oči od pláče jí svítili na bledé pleti. Její jindy upravené světlé vlasy teď trčely do všech stran a byli mastné. "Ahoj Sam" zašeptala. "Zrovna jsem ti chtěla volat." šeptala a já měla problém jí rozumět. Mávla rukou na znak aby jsme šli dál. "Dobrý den, jen jsem se chtěla zeptat jestli není něco nového kvůli Kim.." mluvila jsem potichu, jako by se při vyšší hlasitosti mého hlasu, mohla paní Harrisová rozpadnout. "Právě proto jsem ti chtěla volat. Tohle jsem ráno našla v poště. Moc to nechápu, tak jsem myslela, že ti to ukážu než to předám policii. Mimochodem nedáš si něco? Nebo tady mladík?" Bylo na ní vidět, že se snažila usmát ale moc jí to nešlo. Vzala jsem si od ní obálku a pomalu jí rozlepila. Byl v ní úhledně složený papír. Ještě než jsem ho začala číst tak jsem zvedla zrak a podívala se zase na paní Harrisovou. "Já si nic nedám, děkuju. Jinak tohle je můj ka-.. přítel Shawn" podívala jsem se na něj a on se na mě krásně usmál. "Já si taky nic nedám, děkuji" zašeptal. Rozložila jsem papír a začala jsem číst. 

"Zdravím. Jen vím chci oznámit, že vaše dcera je v pořádku, aspoň zatím.. Minimálně do té doby kdy bude hodná holka a né malá kurva. Co to kecám? O ní tu vlastně vůbec nejde! Jde tu o jinou malou špínu a jejího nenapravitelného tatínka. Ten sráč nám toho hodně dluží a my jsme přišli na úžasný způsob jak ho dostat. Původně nám šlo o to dostat JÍ ale ono je lepší když jí uvidí trpět a jak jí nejlépe nechat trpět? No myslete.. Je to jednoduché!! Jednoduše jí vezmete někoho kdo je pro né důležitý, třeba nejlepší kamarádku. Až uvidíte pana Greena tak ho od nás pozdravujte a vyřiďte mu, že pokud k nám nedojde sám tak bude mít tu vaší malou couru na svědomí."

 Slzy mi tekly po tvářích a nedaly se zastavit. Takže on jí vzal jenom kvůli mě!! Já za to všechno můžu!!! "Musím ho najít." vykřikla jsem. "Zajdu za mámou ta mi musí konečně něco říct. Najdu ho!!! Donutím ho aby tam šel! Musí jí vrátit!!!!!" začínala jsem být hysterická. Na druhé stranš stolečku, seděla na malém křesně paní Harrisová a plakala. "Odnesu to na policii" řekla a utřela si slzy do svetru který měla na sobě. Rychle jsem se zvedla ze sedačky a šla ke dveřím, přes slzy sem neviděla a celá jsem se třásla. Najednou jsem okolo sebe cítila ruce a teplo. Shawn mě obejmul. "Shhh.. Shhh. Zlato, teď se musíš uklidnit až pak pojedeme. Jsem tu s tebou dobře?" Hladil mě po zádech. Zmáčkla jsem ho silněji a vdechovala jeho vůni, uklidňovalo mě to. "Děkuju, že jsi tu se mnou." zamumlala jsem mu do krku. "Mamka mě učila, že nikdy nemám opouštět lidi které miluju" dal mi pusu na čelo. Já jsem jen nadzvedla hlavu a letmo ho políbila.

Pohled Kim

Už je to tu znovu. Zase ležím na zemi a všechno mě bolí. "Proč mi tohle děláš?" zakňučela jsem a držela se za břichu. "Baví mě to a taky" Zastavil se a vytáhl mobil. "Pošleme pozdrav tvojí kamarádce" najednou mě oslepilo světlo z foťáku. "Sam? Proč Sam? Netahejte jí do toho! Jestli jsem vám něco udělala tak mě třeba zabijte ale nechte jí!" Křičela jsem a docházeli mi síly. "Ooo, to je dojemné ale asi tě zklamu. Njesi tu kvůli sobě ale právě kvůli ní. Ona může za všechno co si teď prožíváš. Takže jí potom můžeš poděkovatt.. Jestli to teda přežiješ" zasmál se a odešel z místnosti. "Ty hajzle" zařvala jsem a na dveře odhodila první věc která mi přišla pod ruku. Skleničku. Seděla jsem tam a koukala jsem na střepy po rozbité skleničce a v tu chvíli mě něco napadlo. Pomalu jsem se doplazila ke dveřím a vzala největší střep a schovala ho pod polštář. Lehla jsem si a vyčerpáním jsem hned usnula... Aspoň jsem chvíli mohla zapomenout na tu bolest, která šla ze všech částí mého těla.

Pohled Sam

Silně jsem se nadechla a vešla jsem do domu. Hned ke mě přiběhla Kate a objala mě. "Ahoj, prcku. Dlouho jsem tě neviděla." Ona se jen usmála a sál mě objímala. Potom mě zatahala za tričko a stáhla mě k ní dolů. "Kdo je ten kluk" zašeptala mi do ucha. "To je Shawn zlaatíčko" pošeptala jsem jí zpátky. "Je moc pěkný" uchechtla se a utekla nahoru. "Mojí malé sestřičce se líbíš" koukla jsem se na Shawn a ten se zasmál a chytil mě kolem pasu. "Mě se taky líbí, je to taková tvoje malá kopie a jestli mě jednou odkopneš tak si na ní třeba počkám" zasmál se. "Haha" šťouchla jsem ho do ramene. 

Máma seděla na gauči a koukala na televizi. "Ahoj, mami. Potřebuju s tebou mluvit." ona se hned otočila a sklesle se na mě podívala. Hned za mnou doběhla a objala mě. "Je mi to tak líto zlatíčko." hladila mě po vlasech a šeptala mi do ucha. Po chvíli se odtáhla a koukala na mě. "Co potřebuješ probrat?" dívala se mi do očí. "Jde o to... Je o tátu.." poslední slovo jsem zašeptala...