Stalker [Larry Stylinson] (CZ)✔︎

♦️2.kapitola♦️

Z pohledu Louise
První věc, kterou jsem udělal, když jsem přišel domů bylo to, že jsem se svalil do postele.' Konečně doma' pomyslel jsem si a úlevně vydechl. Kupodivu to dneska bylo až na pár posměšných poznámek na mě v pohodě, ale ten nový učitel na matiku se mi moc nezamlouval. Za 1. S námi mluvil jako s dětmi za 2. Je divnej a za 3. Není moc sympatický, ale zase je docela mladý a jako není ani hnusný. Což holky přímo naznačovali tím jak z něho vlhli a z úst jim pomalu začali téct sliny.

Ale co bylo děsivé? On se nekoukal na žádnou z nich, ale na mě a ještě na mě mrkl. Chápete to on na mě mrkl!

Z mého přemýšlení mě vytrhl mobil, který mi naznačoval, že mi přišla zpráva. Vzal jsem ho do ruky a odemkl ho. Myslel jsem si, že mi píše Niall nebo Zayn, ale bylo to neznámé číslo.

Neznámé číslo: Ahoj Louisi Williame Tomlinsone.

Jediná moje myšlenka byla ' kdo to kurva je a jak zná moje druhé jméno' není to zrovna věc, kterou bych říkal na potkání. Rozhodl jsem se mu odepsat

Já: Kdo jsi a co po mě chceš

Neznámé číslo: já po tobě nic nechci Louisi. A kdo jsem? Někdo koho znáš a někdo koho si zaujal.

Já: pořád nevím kdo jsi!

Neznámé číslo: jsem tvůj budoucí, přítel, snoubenec, manžel a otec našich dětí.

Já: nejsem gay. A s psychopatama nic mít nechci.

Neznámé číslo: ale zlato já moc dobře vím, že jsi gay. Taky vím, že se ti líbí Harry Styles. A já nejsem psychopat!

Já: kdo doprdele jsi?

Neznámé číslo: Louisi nemluv sprostě takhle přece hodný chlapec nemluví. A už jsem ti to říkal Lou.

Už mi s tímhle člověkem docházejí nervy a víc než trochu se ho bojím. Za 1. Nevím kdo to je za 2. Nevím, co je schopný udělat a za 3. Si to číslo nemůžu bloknout.

Já: proč si tě nemůžu bloknout?😾

Neznámé číslo: protože to by nebylo hezké a hodný chlapec by to nikdy neudělal. Za to dostane trest.

Já: co to tu meleš a nějakém hodném chlapci a trestu?

Neznámé číslo: však uvidíš a říkej mi miláčku.

Já: ty jsi vážně psychopat

Psachopat: nejsem a už to nepiš akorát mě štveš. A pokud nechceš, aby se něco stalo tvým kamarádům Niallovi nebo Zaynovi tak mi teď změníš jméno na miláček ❤️.

Já: co by jsi jim udělal?

Miláček ❤️: to nechtěj vědět!

Tak jo teď z něho mám ještě větší strach.

Já: půjdu na policii nebo to někomu řeknu!

Miláček ❤️: to bych ti neradil. Nebo snad chceš okusit můj hněv?

Na tohle jsem mu už neodepsal a přemýšlel jak se nejrychleji dostanu na policii. Oblékl jsem se do černých džínů a bílého trička, abych nebyl moc nápadný. Ještě jsem si přes tričko přehodil černou mikinu a nasadil si kapucu. Venku bylo už přítmý. Na policejní stanici to mám od domu kousek.

Vyšel jsem z baráku a nadechl se čistého vzduchu. Pomalu začínalo jaro a já se těšil, že už bude o něco tepleji. Nesnáším totiž zimu.

Zamkl jsem dveře od domu a rozešel se směrem ke stanici, kde se mě ujeli hned dva policisti. Vše jsem jim vylíčil. Ukázal jsem jim všechny zprávy. Oni si opsali číslo jak moje tak i neznámého a řekli, že až něco zjistí tak se ozvou. Slušně jsem poděkoval a rychle mizel domů.

Doufal jsem, že nikdo ještě nebude doma, abych nemusel vysvětlovat, kde jsem byl, ale koukám, že mě bůh zřejmě nemá rád, a tak když jsem přišel k domu stálo zde tátovo auto. Kruci.

Vešel jsem dovnitř. Šel jsem do kuchyně, kde už byl táta a dělal večeři. " Večeře" křikl a otočil se teprve teď si mě všiml

" Ahoj Louisi kdepak jsi byl?" Zeptal se mě táta mile. Většinou nemá rád, když se potuluju po venku sám a skoro ve tmě, ale dnes měl nějakou dobrou náladu.

" Jen jsem se byl projít. Chtěl jsem si pročistit mysl." Řekl jsem první věc, která mě napadla. Tato jen kývl.

Po večeři jsem odešel do pokoje, kde jsem se podíval na mobil, který mi hlásil jednu zprávu.

Miláček ❤️: tohle jsi neměl dělat!