Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

39. Omluva

Naruto se postavil.

,,Díky za nabídku, Sasuke, ale já nejsem ten, kdo se má omlouvat a za někým jezdit. Já mu nelhal a nehrál před ním nějaký divadlo. Všechno, co jsem mu kdy řekl, bylo skutečný." odvětil tiše a pak sklopil hlavu, ,,Dík, že sis na mě udělal čas," otočil se s lehkým mávnutím ruky odcházel pryč.

Sasuke se za ním chvíli díval, než i on se rozhodl odejít. Možná, že až teď, když ho viděl takhle na dně, si konečně uvědomil, že to co se strýcem skoro čtyři roky praktikoval, byla totální hloupost a bylo by nejlepší, kdyby se nad sebou zamyslel.

º•º•º

Naruto se doplahočil domů. Setkání se Sasukem mu na náladě stejně moc nepřidalo. Vlastně ani nevěděl, proč se s ním chtěl setkat. Vždyť si mu akorát vylil srdce a ničemu to nejspíš stejně nepomohlo.

,Možná... Možná jsem měl s Jiraiyou nakonec odletět pryč. Třeba bych přišel na jiný myšlenky, když bych byl někde jinde.' pomyslel si nakonec smutně.

Co tady teď má jako dělat? Kiba ten byl opravdu pryč někde na chatě s rodinou. TenTen, Neji, Hinata a Konan vyjeli někam do kempu pod stan. Sakura a Ino nepřipadaly v úvahu, z těch dvou by mu praskla hlava. Se Shikamarem byla nuda. Chouji by se nejraději furt cpal. Gaara byl se svými sourozenci taky někde v trapu, stejně jako Lee a Shino... Shino byl prostě divnej.

,Zbyl jsem tu prostě sám,'

Otevřel vrchní skříňku v kuchyni a jeho nálada klesla ještě níž, pokud to bylo vůbec možné, když zjistil, že tam na něj nečíhá žádná miska instantního ramenu. Povzdechnul si. Neměl náladu jít do města nakupovat. Vlastně ani neměl hlad. Možná se jenom chtěl nacpat milovanou pochoutkou proto, aby na chvíli myslel na něco jiného.

º•º•º

- O dvě a půl hodiny později –

Rodinný domkem se ozýval zvuk otravného zvonku doprovázený poměrně naléhavým bušením na dveře.

Naruto s nepříjemným zavrčením vstal z pohovky, kde se doteď válel a znuděně přepínal televizní kanály. 

,,Kdo sakra votravuje?!" zapřemýšlel nahlas, ,,Už jdu, proboha!" houknul směrem ke dveřím, když zvuk stále neustával.

Otočil klíčem v zámku a otevřel vchodové dveře. Jeho pohled se skoro zatemnil, když za nimi uviděl stát vysokého muže s dlouhými havraními vlasy.

,,Co tu chceš?" zavrčel nepřátelsky.

,,Vážně si neodjel," vydechl Madara.

,,To je dost očividný, když tu stojím," odfrknul si Naruto, ,,Jak jsi věděl, že jsem doma?"

,,Sasuke," odvětil jenom Madara s mírným úsměvem.

,,Že mě to nenapadlo. Zapomněl jsem, že jste si tak strašně blízcí."

,,Naruto, nech toho, prosím,"

,,Čeho?! Čeho mám do prdele nechat?!"

Madara si tiše povzdechnul a pevněji sevřel dvě igelitové tašky v rukách, jejichž zašustění připoutalo Narutovu pozornost.

,,Co to je?" zamručel.

Madara se s nimi k němu natáhnul.

,,Omluva," zamumlal.

Naruto pozdvihnul obočí. Měl sto chutí se do těch tašek podívat, ale to by nahrálo jenom Madarovi do karet.

,,Omluva?" pozdvihl proto obočí a přemáhal svojí zvědavost.