Pohádkově nedospělá láska

16 2 2
                                    

Jak jsem mohla nazvat svůj svět nádherným,
před prvním květnem,
když jsi v něm nebyl ty.
Ty jsi mým celým světem.
Melodií, co mi zní v srdci, miláčku.
Kéž bych uměla lépe vyjádřit svoje city.
Chápu, že na dívky zatím nemyslíš,
ale chtěla bych se do tvé chvíle přesunout.
Do chvíle, kdy bys chtěl,
abych byla tvou součástí.
Nitkou v tvém šátku,
Sklíčkem v brýlích na tvých vlasech.
Roztrhl jsi noc v mém srdci na části.
A nadešlo jitro v ten první den.
Seděl jsi skloněný nad knihou,
napětí ve mně rostlo.
Pak jsi zvedl pohled a mně se splnil sen.
Muž tak krásný,
o němž jsem snila tajně každou noc.
Zapadla jsem do lavice,
nechala se houpat v loďce,
na vlnách mých tajných přání.
Jak jen jsi mohl mít takový vliv ?
Takovou moc ?
A moje srdce zbořilo své hradby.
Lásce k tobě se prostě neubrání.

Vlastně jsme byli stvořeni z náhody.
A naše setkání nemuselo mít důvod,
ale kdybys jen mohl tušit,
co skrývám ve svém srdci.
Nevinnou touhu,
jednou usnout ve tvém náručí.
Po sklence vína u nás doma,
za oknem by byl slyšet jen šum vody,
ze zahradní fontány.
A naše láska by neumírala.
S každým dnem by rozkvétala.
A lidé by se divili,
jak jsme spolu stále,
den ode dne šťastnější.
Jsem jen blázen,
nenapravitelný snílek.
stejně mě nemůže opustit představa,
že si vážeš svatební motýlek.

Jako Pilát odsoudil Krista i
já půjdu cestou křížovou.
pro vykoupení naší lásky.
Přinesu ji tobě,
společně s svým srdcem.
Společně konečně zjistíme,
jak chutná láska.
Vůni má asi anýzovou.

Posuď sám,
moji duši ti víc,
než své tělo odkrývám.
Vždyť každý z nás,
by měl hledat někoho,
koho může mít.
Láskou zahrnout, něžně milovat.
Stavím svou armádu
k hradbám tvého srdce
a snažím se dobývat.
Moje krásná metaforo !
Chci líbat tvé ruce.
Uctívat tě,
jako boží svátost.
V mé mysli začíná revoluce !
Ty časy, kdy jsem spolu seděli
i třeba tiše jeden druhému naslouchali !

Kde jsou ?
Kam je vlaky odvezly ?
Když nás po skončení výluky
každého jinam poslali.
Kéž by nám dali,
alespoň ještě jeden den.
Abych se mohla rozloučit s chlapcem,
do kterého jsem se zbláznila.
Kéž bys mě jednou miloval,
prudce, něžně, sladce.
Jako by nemělo přijít svítání
a druhého dne se nedožít.
Cokoliv by se mohlo stát,
kdyby nám zbýval ještě jeden den.
Nechal bys mě prožít jen krátký sen ?

Jen když mi dáš šanci.
Můžeme dát lásce novou definici.
Tanči se mnou na jevišti.
Tam, kam oba neodmyslitelně patříme.
To všechno se zdá možné,
když miluješ jako já.
Tvá krásná slova,
drtí duši umělce.
Kdybyste mi paměť vymazali,
jen co ho znova uvidím.
Zamiluji se znova.
Ale má víra je téměř pryč !
Miláčku nech mě,
jednou zaplést své prsty
do tvých vlasů.
A nech mi trochu své sladké lásky !

Jak se ti povedlo zakotvit v mém srdci ?
Ve všem tom zmatku ?
Ve všech utkvělých vzpomínkách ?
Jak sníh dopadá na štíty hor
a skála puká bolestí.
Jen mou bolestí !
Nemá cenu zdržovat se lítostí.
My dva můžeme být šťastní z maličkostí.
Letmých pohledů,
pousmání adresovaných tobě.
Je šílenství, zamilovat se dlouhodobě.

Zajímalo by mě,
Proč svět není černobílý ?
Zmizely by tvoje oči
z mojí chabé paměti
a v záplavě stejných očí ztratily by se ve změti.
Ve změti stejných očí,
ale moře vzpomínek,
by stejně mi tě navrátilo v touze a plamenech.
Když mi nedáš lásku.
musím si vzít bolest.
Bolestí napustit si vanu.
Ve vaně se utopit !

Kolik jen štěstí mohu chtít ?
Tolik, co ho sama toužím tobě dát.
Položit se na záda
a nechat si o nás zdát.
Jeden dlouhý sen,
následuje smutné probuzení.
Milý můj,
kéž bys věděl,
že nedokážu na tebe zapomenout.
Nestačí moji lásku oplakat.

Nech mě milovat tě se zápalem,
s jiskrou z křesadla.
Tulit se do tvého něžného objetí,
kde mi mi teplo bylo a naprosté bezpečí.
Když jinde na mě zloba světa útočí.
Tam bych se ráda vracela,
líbala tě a uctívala.
Byl bys mým chrámem, Bohem, nejsvětější svátostí.
Chybíš mi.
Jako by mi vyřezali díru do duše
a její část jí udusili pod poklopem,
kouřem z cigaret.


PoezieKde žijí příběhy. Začni objevovat