Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděla jsem kousek od vytríny kde mají dortíky, strašně jsem na jeden z nich měla chuť, ale jsem až moc tlustá, takže bych měla hubnout..
ale to teď stranou, problém je v tom, ze mamka mi včera neukázala ani jak vypadá. Takže mi dala jen vědět, že máme sraz v téhle kavárně.
jen jsem si povzdechla a napila se ledové kávy. Z okna jsem jen tak vyhlížela a sledovala kluky, které tu jen prochází a doufala v to, že sem jeden zaleze do kavárny, ale furt nic.
„tohle je horší jak porod" zamumlám si a kouknu na displej mobilu, abych zjistila kolik je hodin.
„za deset tři" odložila jsem mobil na stolek a rukou si podepřu hlavu a tiše sleduju kávu.
už jsem se koukala na mobil a chtěla se natáhnout pro něj že už zavolám mámě s tím, že ten blbec nedorazil.
ale pak jsem uslyšela zavíráni dveří a kluka, který stal u dveří a koukal kolem sebe jakoby někoho hledal.
pak se koukl na mě a hned mi došlo ze to je on..
jen jsem zamrkala očima a on pomalu došel ke mě a furt měl na mě zapřený pohled.
nevypadal špatně, řekla jsem si v hlavě a taky ho neustále sledovala.
když došel sem, tak si odložil batoh na zem a sedl si naproti mě.
sundal si černou roušku a hned řekl
„ahoj jsem Jungkook a ty musíš být určitě Sewon"
kývnu hlavou „ano to jsem a přišel si pozdě" pozvednul jedno obočí a koukl se na své hodinky „no pokud vím, tak sraz tu měl být přesně ve 3 hodiny a to bude až za dvě minuty"
„tak já si jdu zatím něco objednat a ty si příprav matiku a ukážeš mi látku, kterou teď berete a potom i to čemu nerozumíš"
řekl a vytáhnul si ze svého batohu peněženku a vstal. Jen jsem kývnula hlavou a vytáhla si takový růžový penál, doufám že se mi nebude smát, protože je fakt takový dětinský.
do sešitu, který jsem našla doma, který nebyl nijak popsaný jsem vzala na tohle doučování a napsala si tam do něj velký nápis
"MATEMATIKA" vypadalo to jako celkem dobře napsané, proto jsem se nad tím musela lehce usmát a napila se své kávy.
Vycítila jsem na sobě něčí pohled, tak jsem se ohlédla po kavárně a nikdo nic, hlavu otočím směrem k pokladně a uvidím tam Jungkooka jak se usmívá a naznačí rukou abych dál pokračovala v tom co jsem dělala, cítila jsem jak mi rudnou tváře, ihned jsem kývnula a koukla zpět do sešitu.
[Opravdu mě celou dobu sledoval? Tohle teď byla jediná věc co mě zajímala]
