Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟏𝟗.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❞HERMIONA SE CÍTILA TAK VOLNĚ A NESPOUTANĚ A THEODOROVI ZBĚSILE BUŠILO SRDCE.❞

„Jak jsem měl vědět, že tam budou mít zavřeno? Musím uznat, že tohle se prostě nepovedlo," smál se hlasitě Theo, když se s rychlým nákupem vláčeli k Hermioně do bytu. Dnes měli na programu společnou, dlouho plánovanou večeři. Theodore slíbil, že ji vezme do své oblíbené restaurace, kde výborně vaří, ale jakmile tam došli, zjistili, že restaurace má zavřeno. Místo toho, aby si šli sednout do jiné, se rozhodli, že si něco dobrého uvaří sami a alespoň se u toho pobaví.

„Jistěže to není tvoje chyba. Majitel té restaurace ti měl poslat dopis, abys byl obeznámen s tím, že na tři dny nečekaně zavírají. Taková nehoráznost! Být tebou, tak si jdu normálně někam stěžovat, Theo," uchechtla se Hermiona a vytáhla z kabelky klíče, aby mohla odemknout. Nica na dnešní večer hlídala Padma a Hermiona si byla jistá, že je její syn nadšený z toho, že může spoustu času zase strávit se svým nejlepším kamarádem Panjuem.

Theo se rukou ležérně zapřel o dveře a s něžným úsměvem shlédl na Hermionu. „Víš, že jsi skvělá?"

„Vím. A budeš mě mít ještě radši, protože mám velkou zásobu tvých milovaných gramofonových desek," prozradila mu Hermiona. Theodorovi zasvítily oči nadšením, ale než se stihl vyjádřit, jeho společnice otevřela dveře a on málem přepadl dovnitř. Vyvolalo to v nich další vlnu smíchu.

Skopli ze sebe boty a došli do kuchyně, kde začali vyndavat nákup. Theo rovnou odzátkoval lahev červeného vína a Hermiona ze skříňky vyndala dvě skleničky.

„Tak na tu dnešní italskou večeři," prohlásil slavnostně Nott, když si přiťukli.

„Ať se nám povede," přikývla brunetka a poté se oba dva napili.

„Ještě štěstí, že špagety vařit umím. Máš ráda italskou kuchyni?" vyptával se jí a pomáhal jí vyndavat nakoupené jídlo, které poté uklízela do lednice.

„Ano, je má nejoblíbenější. A co tvoje?" zeptala se a odhrnula si z čela pramen vlasů, jenž se jí uvolnil z drdolu. Theo se usmál a chvíli si dal s odpovědí načas, protože si Hermionu pozorně prohlížel. Dnes jí to moc slušelo. Tedy, on si vždycky uvědomoval, že je krásná, ale dnes ji viděl jinak než v obyčejném oblečení nebo v citronově zeleném plášti. Měla na sobě přiléhavé černé šaty, které úzce obepínaly její postavu a zvýrazňovaly její křivky. Byly na ramínka a dlouhé nad kolena, takže ho přímo vybízely, aby svou pozornost věnoval i jejím štíhlým nohám.

„Já mám asi nejraději tu naši," odpověděl a neochotně od ní odtrhl pohled, aby nezjistila, že ji zvědavě okukuje. Aby řeč nestála, dolil jim druhou skleničku a nevinně se zeptal: „Kde máš ty desky? Rád bych si nějakou poslechl."

Hermiona se zasmála a začala krájet rajčata. „Mělo mě napadnout, že tě nejvíc bude zajímat právě tohle. Kdybych nevěděla, že nevíš o tom, že i já mám gramofonové desky, myslela bych si, že jsi to zavření restaurace snad zařídil ty sám, aby ses mohl vecpat ke mně do bytu a všechny si poslechnout," dobírala si ho. „Jdi těmihle dveřmi, do obýváku. A tam něco určitě najdeš."

Samozřejmě, že našel. Za pár chvil už k Hermioně dolehly první slova známé melodie od Franka Sinatry. Perfektní výběr. Musela se pousmát, Theodora už měla přečteného. Věděla, že on jeho hudbu zbožňuje, a ona na tom byla podobně. Když se vrátil do kuchyně s šibalským úsměvem na tváři, začala se obávat, co si na ni zase vymyslel.

„Hermiono Grangerová, zatančíš si se mnou?" zeptal se jí s koutky rtů od ucha k uchu, došel k ní a natáhl k ní ruku. Brunetka ho chvilku pozorovala, ale pak se musela usmát také. Otřela si ruce do utěrky a rozešla se vstříc Theovi, který si ji přitáhl k sobě do objetí. Propletl si s ní prsty jedné ruky a zvedl ji, druhou rukou ji chytil kolem pasu a ona mu tu svou položila na rameno. Vpíjel se jí do očí a ani jeden od toho druhého nemohl odtrhnout zrak.