Chvíle lásky | ✔️

1. kapitola | Hříšné léto

/21.8. 1977/

Život je nevyzpytatelný. Jak říkají mudlové, člověk plánuje a bůh se směje. V našem životě máme každý chvíle lásky, chvíle radosti, chvíle smutku či chvíle vzteku. Celý život je jedna veliká sinusoida, která má tendenci nás často svou nepravidelností překvapit. Co máme tedy dělat, když se nacházíme na nejnižší amplitudě této sinusoidy? Máme život vzdát a zhroutit se? Máme sedět v koutě - ideálně vlastně ležet ve vlastní hřejivé postýlce - a zírat do jednoho bodu a litovat svého vlastního života?

Takové životní volbě teď čelila Stefani Scamanderová. Na první pohled velmi obyčejná dívka, která stála v davu na náměstí, které se nacházelo před Ministerstvem kouzel. Sledovala svého milovaného o šest let staršího bratra Andrewa Scamandera, jak stojí na pódiu společně s Andreou Moodyovou.

„Jak jsme tohle mohli dopustit?!" zeptal se davu Andrew Scamander, černovlasý dvaceti tříletý muž oblečený v padnoucím saku s kravatou. Vypadal jako naprostý model a lídr, který mohl konečně s rozpadající se zemí něco udělat. „Smrtijedé nám každým dnem berou naše blízké, naše přátele a naši rodinu! Čekají nás volby, pro merlina! Harold Minchum stále nepřipouští realitu, že je něco špatně! Říká, že děláme všechno pro to, abychom tyto nepokoje zastavili!"

„Ale něco takového není pravda!" vystřídala Andrewa jeho kamarádka, Andrea Moodyová. V davu stál její otec, Alastor Moody. Tak moc svou dceru miloval. Když zemřela jeho manželka, Andreina matka, byl naprosto zničený. Nenáviděl lorda Voldemorta i všechny jeho následovníky za to, co udělali jeho manželce před pěti lety. Olivia byla láskou jeho života, která mu vždycky ukazovala správný směr jeho života. Byl šéf bystrozorů, ale od úmrtí Olivie se stal nelítostným a velmi přísným bystrozorem, kterého poháněla nenávist ke všem Smrtijedům.

„Nesmíme se poddat strachu, kterým nás Smrtijedé a lord Voldemort krmí!" prohlásila Andrea Moodyová. „Protože to je jejich cíl! Abychom se báli vyjít po setmění domů a náš strach nás ovládal natolik, že se podrobíme všemu, co na nás vyžadují!"

Hned vedle Stefani Scamanderové stáli její dva rodiče, Helene a Kevin Scamanderovi. Hlavu měli vztyčenou a hrdě pozorovali svého syna, jak promlouvá k lidu, dělá změny a snaží se pomoct Británii. Měl povahu jako Kevinova sestra, Leta Scamanderová. Leta i Kevin byli dětmi slavného milovníka kouzelnických tvorů, Mloka Scamandera.

Mlok Scamander byl zajímavý člověk. Veliký introvert, a tak trochu sociální negramot. Mnohem více si rozuměl se svými zvířaty a kouzelnickými tvory, se kterými žil ve Whitby, městečku v anglickém národním parku Lake District. Whitby bylo velmi mystické a zajímavé místo, kam se uchylovalo spousta mudlovských spisovatelů, kteří tvrdili, že Whitby je městečko upírů.

Malá Stefani vždycky ráda jezdila na venkov za svých dědečkem Mlokem, protože s ním sdílela lásku ke kouzelnickým tvorům. Ležela pod teplou dekou u dědečkova krbu a pozorovala ho, jak se spokojeně houpe ve svém houpacím křesle a vypráví jí o kouzelných tvorech, jak se o ně stará, co se zrovna nového přihodilo a podobně.

Proto v tomhle byla úplný protipól svého bratra, otce i tety. Její táta, Kevin Scamander, měl povahu velice konzervativní a snažil se mít se všemi dobré vztahy. Nerad se hádal či někoho provokoval. Staral se o sebe a svou rodinu. Nic jiného jeho myšlenky nezahlcovalo a Stefanin děda Mlok často říkával, že v Kevinovi vidí svého bratra Theseuse. Oproti tomu jeho sestra, Leta Scamanderová, se vyznačovala svým živým chováním. Měla ráda pozornost a zvládnout ji nebylo zdaleka jednoduché.

Leta měla hlavu v oblacích a byla o patnáct let mladší než Kevin, takže pro Stefani a Andrewa to vždycky byla spíš sestra než teta. To ona jim vždycky s chutí vyprávěla o Bradavicích, o školních pozemcích, Prasinkách či jasném nebi, na kterém byla vidět každá hvězda. To ona jim poprvé dala ochutnat Máslový ležák, když se Kevin s Helene nedívali.