Tajemství vlků 1: Tajemství Alfy (DOKONČENO✔️)

Epilog

Tma.
Tma jako v pytli.
Venku se ozývaly hlasy.
Hnědobílý vlk pootevřel své hnědé oči a snažil se zorientovat.
'Co se stalo?' Pomyslel si a zvedl hlavu a pak se postavil. Na chvíli musel zůstat stát aby se srovnal. Hlava se mu motala.
Pak se pomalu vysoukal ven na světlo. Rychle zavřel oči a zamžoural, aby si na světlo zvykl.
,,Alfo!" Ozvalo se kousek od něj nadšeně a on se podíval na Adani, vedle které se objevila skoro celá smečka, až na Paddei, Alasku a Sothu.
Dial se unaveně usmál: ,,Jak dlouho jsem byl mimo?"
,,Hodně dlouho, už jsme to radši přestali i počítat," uchechtl se Loik.
Dial se na bratra podíval a překvapeně vydechl: ,,Ahoj, Loiku..."
,,Taky tě rád vidím, bratře," ušklíbl se Loik a pozoroval, jak se Dial rozhlížel po třech nepřítomných vlčicích.
,,Jestli hledáš Alasku, Paddei a Sothu, najdeš je támhle," prozradil Loik a hlavou pokynul k noře, kde Alaska přebývala, když přišla o paměť. Z té nory po chvíli vylezly Paddei a Sotha s úsměvem na tváři.
,,Ahoj, bráško, už na tebe čeká," usmála se Paddei a Dial naklonil hlavu na stranu, ovšem reagoval na Veklarovo popostrčení a přišel k noře, do které pak vlezl.
'Jak dlouho jsem to sakra spal?!' Pomyslel si zděšeně, když spatřil svou zlatosrstou družku, jak leží a zahřívá čtyři chlupaté kuličky štěstí.
Alaska se unaveně na svého druha podívala, ale na tváři jí hrál úsměv: ,,Ahoj, Diale."

THE END

/Tak teď už je oficiálně konec.
Popravdě vůbec nevím, co bych měla říct.
Samozřejmě, že chci poděkovat vám všem mým čtenářům, kteří se mnou, Alaskou, Dialem a samozřejmě se zbytkem smečky a jejich přáteli, vydrželi!
Doufám, že se nebudete zlobit, když řeknu, že pokračování nebude. Možná jednou. Ale teď určitě ne. Protože nemám žádnou inspiraci.
Musím někde nějakou inspiraci nabrat.
Každopádně fakt ještě jednou moc děkuju a děkuju i za to, že jste měli trpělivost, když jsem hodila stávku, která se mě držela fakt hodně dlouho.

Wolfy2743🐺\