,,Takže počkej. Líbali jste se, ale ty si nejsi jistý, jestli spolu chodíte?" pozvedl Niall nechápavě obočí a zabodl oči do studánek brunetka.
,,Nelíbali, jenom.. Jsme si dali pusu," šeptl červený Louis a svými malými dlaněmi si začal schovávat obličej.
Zmizí vůbec ta červeň někdy?
,,Panebože Lou. Jsem si naprosto jistý, že Harry už to tak bere. A pokud ne, tak se tě brzy zeptá. Bože já mám takovou radost!" blonďáček už dvě hodiny bez přestávky vysléchal drobného brunetka, který si v tuhle přál, aby u něj jeho kamarád nenocoval.
Jeho srdce stále plesalo radostí a Louis potřeboval chvilku klidu, aby vůbec dokázal zpracovat to, co se v ten kouzelný okamžik stalo.
Ale to by nebyl Niall, kdyby nepotřeboval vědět každý sebemenší detail. A tak dvojice seděla až snad do dvou do rána posteli malého brunetka, s polospícím Louisem a nadšeným Niallem.
...
Sice byla neděle, ale drobný brunetek potřeboval nějak zaměstnat svojí plnou hlavu, a tak si pro svou vlastní radost pekl vánoční cukroví.
Ano, Vánoce nebyli ani trochu blízko, ale to mu v tu chvíli bylo úplně jedno.
Od včerejšího večera s Harrym jeho srdce stále tlouklo a Niallovy neustálé komentáře mu zrovna nepomáhaly.
Nikdy zatím s nikým nebyl, takže nedokázal úplně říct, jak vlastně vztah funguje. Jediné co věděl bylo to, že by si moc přál být ke kudrnáčovi znovu takhle blízko.
Z toku jeho myšlenek ho vyrušil až tón jeho vyzvánění.
Jeho oči se rozšířily a ani se nesnažil skrýt onen fakt, že si nejvíc přál aby to byl právě princ jeho myšlenek.
Když však jeho studánkový pohled padl na obrazovku, lehce se zamračil a popřel potřebu povzdechnout si. Protože jak se tajně Louis bál, byl to právě jeho blonďatý kamarád.
,,Ano Ni?" začal ihned bez pozdravu a opět se věnoval pokládání cukroví na plech. Niall, pro jeho velkou úlevu, opustil jeho byt před přibližně hodinou a brunetek nemohl být šťastnější.
,,Ale taky tě zdravím. Mám se dobře, děkuju za optání," vyhrkl Niall sarkasticky, ovšem za chvíli pokračoval, ,,jdeme se Zaynem na večeři a jeho pes nemůže být doma sám, to by dopadlo. A Harry je vážně otřesný, teď zrovna je skoro na stropě, aby se ho Cora nedotkla. Nemohl bys za tím nemehlem přijít? Moc bys nám pomohl."
Louis pozvedl obočí a zasněně se pousmál, když si představil vysokého kudrnáče, který se bojí pejska jako je Cora.
,,Jako ano, štěká na něj, ale tak. Takový zlatíčko roztomilý," brunetek mohl slyšet v pozadí dokonce hlas onoho prince pfe prej zlatíčko a další hlasité zaštěkání.
Tiše se uchychtl a sám pro sebe si kývl hlavou.
Ani on nebyl zrovna obrovský milovník psů, ale pokud bude moct vidět Harryho, určitě se rád obětuje.
,,Příjdu. Jen musim dopéct cukroví, hned potom budu tam," potvrdil svému kamarádovi a po rozloučení vypl hovor.
Ani nevěděl, jakou rychlostí stihl dopéct, ale po cestě na ulici i začal pochybovat, že bylo vůbec už jedlé. Ale tak Niall sní všechno.
Jeho malé kroky zamířily k už známému komplexu, kde se nacházel právě byt černovlasého.
Než však vůbec stačil vejít dovnitř, spatřil postavu, která donutilo jeho srdce znovu bít jako o závod. Jeho tváře také zrudly, ale to už nebylo kvůli zimě tak očividné.
