Chvíle lásky | ✔️

3. kapitola | Karamelová rozkoš

/22.8. 1977/

Leta Scamanderová přilétla do Zmrzlinářství svého přítele Floriana, posadila se na barovou židličku a práskla s novinami o stůl. „Floriáne! Dvě Whiskey! Prosím!" křikla na něj rozrušeně a černovlasý muž pozvedl obočí. Už se stmívalo, takže zákazníků bylo málo, ale měl pár kouzelníků v řadě, kteří chtěli své veliké nákupy do školy zakončit nějakou dobrou zmrzlinou.

„Počkej, lásko, jen tady dám slečně její čokoládové potěšení," zvolal Florián Fortescue a nabral do křupavého kornoutku dva kopečky čokoládové zmrzliny. „Tady máš, Stello, bude to sedm srpců."

Bylo téměř neuvěřitelné, jak si dokázal Florián zapamatovat jména všech svých pravidelných zákazníků. Vždycky to vysvětloval tím, že svou práci z celého srdce miloval. Což byla čistá pravda. Zamiloval si už jako dítě míchání a tvoření zmrzliny jako takové a již od svého otce i děda pochytil moudro, že není nic, co by dobrá zmrzlina nevyřešila! Kromě výroby zmrzliny měl ovšem také v lásce právě komunikaci se zákazníky a sledování, jak čas od času rostou či stárnou.

„Leto, lásko, co se děje?" zeptal se konečně Florián, když přitančil ke své krásné přítelkyni. Moc Letu miloval. Potkali se již ve škole v Bradavicích, ale o prázdninách Florián vždycky pomáhal své rodině s obchodem a stejně jako většina studentů, i Leta Scamanderová zavítala do Zmrzlinkářství, aby si osladila život.

Floriánovi se Leta líbila už od prvního momentu, kdy ji poznal v Bradavicích, ale nikdy neměl odvahu se přitažlivého nebelvírského blonďatého děvčete zeptat, zda by s ním někdy nechtělo jít ven. Ale když chodila do Zmrzlinkářství, sebral svou odvahu a za otcovými zády jí dával zmrzlinu gratis. Od té doby jejich lásku spojovala zmrzlina.

„Andrew byl zavražděn," vydechla zničeně Leta při pomyšlení na svého synovce, který byl ovšem jen o čtyři roky mladší než ona. Florián se chytl pultu, aby to s ním neseklo. Tolik si vždycky s Andrewem rozuměl.

„Merline, kdy? Kde? Jak? Proč?" vyhrkl nechápavě a Leta na něj kývla, aby mu připomněla, že na něco zapomněl. „Jasný! Ohnivá Whiskey! Už chápu!"

„Včera večer měl on a Andrea Moodyová nějaký výstup před Ministerstvem kouzel," začala s vyprávěním Leta. „Promlouvali ke svým lidem o tom, že nás nesmí ovládnout strach a tak. Připravovala jsem s ním tu řeč snad hodiny. Tolik jsem mu věřila, že dokáže konečně změnit situaci v Británii. Jenže pak se objevil Orion Black a zavraždil oba, Andrewa i Andreu."

„To je příšerné," povzdechl si Florián a vyklopil do sebe panáka Whiskey. „Zatkli ho? Oriona Blacka? Jestli je alespoň nějaká spravedlnost na tomhle světě ještě."

Leta s politováním zakroutila hlavou. „Pošuk mu strhl kápi, aby zjistil, kdo mu zavraždil dceru," odhalila mu. „Zjistil, že pod kápí se schovává Orion Black. Jenže ten parchant zmizel dříve než ho Alastor stačil chytit pod krkem. Je to příšerné. Můj bratr Kevin je teď naprosto nepříčetný. Helene v jednom kuse pláče, ale Kevin přišel za samotným Ministrem kouzel a řekl mu, že jestli Ministerstvo neudělá krok vpřed a nezatkne Oriona, půjde po něm sám. Ovšem náš skvělý a přeslavný Ministr kouzel Harold Minchum prohlásil, že neexistují žádné důkazy pro to, že tuto vraždu spáchal Orion Black."

„Dělá si legraci?!" vyjel nechápavě a podrážděně černovlasý muž. „Jak dlouho tohle ještě budeme muset trpět než lord Voldemort převezme vládu nad celou zemí? Alastor Moody, šéf odboru bystrozorů, mu nepřipadá jako dostatečný svědek?!"

Leta se nenávistně ušklíbla. „Je v tom politika, Flori," vysvětlila mu. „Probírala jsem tohle s mým kolegou Fleamontem Potterem, taky bystrozorem. Ten je přesvědčený o tom, že se Harold Minchum bojí Blackových a nechce si to s nimi rozházet."