Pokojem se linou tóny mé oblíbené písničky od skupiny Queen, Love of my life. Zaposlouchám se do textu a v hlavě se mi přehrávají ta
nádherná slova. Moje zpomalené myšlení najednou nabere jiný směr. Dneska je můj velký den, nastupuji na vysokou školu, na obor historie. Miluji dějiny, vždycky mě fascinovaly. Ale něco mi říká, že dneškem začne obrovský kolotoč, ze kterého už nebude cesty zpět.
"Louisi vstávej! Nechceš přeci přijít pozdě hned první den!" ozve se za dveřmi. Mám svoji mamku moc rád, vždycky mi se vším pomohla, můžu se na ni obrátit s jakýmkoliv problémem a vím, že mě neodsoudí a poradí.
Píseň dohrála... je čas vstávat a připravit se na ten významný den. Moje první kroky míří do koupelny, která je samozřejmě obsazená. "Lottie?! Jsi tam? Prosím potřebuju dovnitř."
Ozve se zamručení a zámek povolí. "Už jsem hotová Loui, koupelna je jen tvoje." zubí se moje mladší sestřička Lottie. Pošlu jí vzdušný polibek a zavírám se v místnosti. Vykonám ranní hygienu, navoním se mou oblíbenou voňavkou od Gucciho, na kterou mimochodem padla skoro půlka mé výplaty. Ale musel jsem si udělat radost. Jaký by to byl život bez radostí? Řeknu vám to rovnou...nudný!
Vyběhl jsem zpět do pokoje, oblékl si od včerejška připravený outfit, černé skinny s modrou košilí, která mi ladí k očím. Popadnu batoh ležící na zemi a po schodech pospíchám dolů do kuchyně, kde už mamka s Lottie snídají.
"Broučku, tak hlavně ať jsi v té škole šťastný, stále budeš můj malý chlapeček, pamatuji si jak jsem tě vedla do první třídy." rozpláče se mamka. "Ale mami, neplakej, všechno bude určitě v pohodě neboj, děkuju moc za snídani a teď už ale musím fakt letět, nebo opravdu přijdu pozdě." Nazuju si svoje černé vansky, políbím mamku na tvář a ještě slyším ségru jak křičí: "Vykroč pravou nohou Lou!"
"Papa holky, uvidíme se večer." zavírám dveře a mačkám tlačítko na přivolání výtahu.
Cesta trvala zhruba hodinku, nyní stojím před vysokou starorůžovou budovou, která ve mně vzbuzuje podivné pocity. Okolo se houfují lidé, objímají se a švitoří. Ale já jsem tu sám. Mé oříškové vlasy vlají ve větru a já se odhodlávám vstoupit dovnitř a najít učebnu, ve které máme mít uvítací hodinu.
Zamyslím se, hlavou mi probleskne celý můj dosavadní život, který teď nahradí nový, přiznávám, že z něj mám trošku strach. Ale vydechnu a chystám se vstoupit na první schod do budovy... Najednou však nestojím pevně na zemi a moje nohy se podlamují. "Oh, moc se omlouvám, jsem to ale nešika!" slyším strašně blízko mému uchu. V tom okamžiku mě chytají silné potetované paže a já vzhlížím do smaragdů cizince.
Ahooj!!! Vítám vás u mého prvního příběhu, který vznikl jako spontánní nápad. Snad se vám bude líbit, tak jako mě baví jeho tvoření.
Budu moc vděčná za každou milou dušičku, která si kapitolku přečte a povzbudí mě v komentářích nebo hvězdičkou. Samozřejmě ocením konstruktivní kritiku a budu se snažit, co nejvíce se zlepšovat.
Děkuji! A mějte krásný den!!!
Vaše
Rossie
