Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Prosincová romance

Drama se blíží... ♠️♥️♣️♦️
Věnováno: Nivir_

*Sigyn*

Pozvala všechny bohyně i šlechtičny na dýchánek konající se v jednom z obrovských salónků. Muzikanti jim hráli, zatímco si povídaly, nebo se uvelebily na lehátkách a ďobaly z dobrot. Tolik si přála, aby se společnost nerozčlenila na skupinky. Bohužel některé tváře se distancovaly už pouze z důvodu, že se Narfi stal středem dění. Mezi narušitele veselé nálady patřily i lady Tejba a lady Güila, prvotní dvorní dámy. Nedokázaly skousnout vědomí, že jim prosté dívky ukradly jejich vysoké intrikánské posty.

„Královno, taky jste tak rozlámaná z věčného ležení?" ozvala se později bohyně Jörd, jakmile už nevěděla, jakým směrem se uvelebit. Svým zjevem jí připomínala Matku Přírodu. Stejně větší proporce, menší výška, podobné řemeslo.

„Ano, královno. Co si udělat menší procházku?" přizvukovala Vár a okamžitě se posadila. „Alespoň se trochu zahřeju."

Jörd zakroutila hlavou a znova si načechrala podušku. „O to nejde. Tepla je dost, ale moje záda se kroutí jako hadi."

„To bys nesměla mít kolem sebe tolik polštářů," podotkla pichlavě Rán, bohyně devíti vln. Zdála se celý čas zabraná do vyšívání. A ani teď, když promluvila, nezvedla pohled od jehly s nití z vláken mořských řas. „Spaní na nepohodlných korálech nebo vracích by tě naučilo vážit si pohodlí."

Jörd se nadechovala k jedovaté poznámce, ale pohotová Sigyn si ukradla slovo. „Milé bohyně, uklidníme se. Není důvod se rozčilovat. Každý z nás je holt jiné nátury."

„Jo, ale to vysvětlete téhle té." Nakvašená bohyně země bradou kývla k Rán s očima barvy tisíců modři.

„Já si myslím, že jsme to pochopily všechny," řekla rázně právě ve chvíli, kdy hudebníci dohráli. „Ale máte pravdu. Procházka by nám udělala dobře."

Další bohyně uznaně přikývly a blahopřály Jörd k výtečnému nápadu, a tak bohyně země vzala královnu na milost.

„Co se projít po jižní straně paláce? Svítí slunce, mohl by být krásný výhled na hory."

„To bude úžasné!"

Některé procházku odmítly a zůstaly pěkně v teploučku. Nadále se oddávaly bezstarostnosti, kterou jim majetek nebo původ zajišťoval. Jiné ženštiny, včetně Jörd a dvorních dam, následovaly svou královnu, kterou obklopily jako včely dělnice.

Zasněžené vrcholky hor v dálce se daly pozorovat velice dobře. Obloha byla čistá, bez jediného mráčku. Sníh se třpytil jako krystalky diadému a i z dálky bylo slyšet, jak křupe einherjarům pod podrážkami bot.

Vzpomínala na den, kdy padal první sníh. Poprvé měla možnost poznat zimní tradici: Bílý polibek. Milenci se políbí při prvním sněžení obklopeni pouze padajícími vločkami. Říká se, že podle charakteru sněhu se bude vyvíjet i jejich vztah. Buď přetrvá, nebo roztaje. Loki si byl až přespříliš jist, že letošní sníh neroztaje. Pak ji až bolestně pomalu políbil. Zdálo se to jako poprvé. Čas i prostor přestal existovat, rozum pohasl. Jediné, na čem záleželo, byly rty, které ji laskaly.

Zastavila se, aniž by ji zajímaly bohyně kolem. S blaženým úsměvem zavřela víčka a vystavila se péči sluníčku. Když se její srdce konečně uklidnilo z romantických vzpomínek, náhle se při zvuku sametového hlasu znovu rozbušilo. Nebýt jejich dohody, rozběhla by se k němu a odtáhla by ho pryč od slídivých i uslintaných pohledů bohyň. S takovou se pouze otočila a uklonila svému vládci jako všechny ostatní.