Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟐𝟐.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝KDYŽ JÍ ZRAK PADL NA BOTY, KTERÉ ROZHODNĚ NEPATŘILY HERMIONĚ ANI NICOVI, VYKULILA OČI A PŘEKVAPENĚ ZALAPALA PO DECHU.❞

Teplá náruč, přikrývka v nohách, horký dech na krku. Hermiona se i v polospánku usmívala. Cítila se líně a příjemně, dokud jí k uším nedolehl otravný zvuk zvonku, jenž jí ještě jako ozvěna chvíli poté drnčel v hlavě.

Se zasténáním se pohnula a protřela si oči. Když se zvonek ozval znovu, útrpně si povzdychla. Doufala, že se jí to jen zdálo. Kdo to může takhle brzy po ránu být, pro všechno na světě? Rozespale vstala z postele a snažila se udržet oči otevřené, zatímco hledala župan.

„Už jdu, už jdu," zamumlala si pro sebe, když se zvonek ozval znovu. Pletl se jí jazyk, v ústech měla sucho a mírně ji pobolívala hlava. Župan byl hozený přes opěradlo židle, a tak jej vzala a zachumlala se do něj. Spěchala otevřít a cestou si ještě pokusila uhladit své rozcuchané hnědé kudrny.

„No to je dost, už jsem se lekla, že nejsi doma!" zvolala Padma zvesela jasným hlasem, jakmile se otevřely dveře, a Hermiona zakňourala jako zbitý pes. Kolem stehen se jí obtočily dětské ručičky a Nico se k ní pevně přitiskl.

„Ahoj, maminko!"

„Ahoj, broučku," usmála se na něj ospale a prohrábla mu blonďaté vlásky. Mimoděk se jí ve vzpomínkách vybavila její včerejší konverzace s Theodorem.

„Netušila jsem, že budeš ještě spát! Ale spěchám do práce, musela jsem už Nica přivést," omlouvala se tmavovlasá žena a zatvářila se zvědavě. „Vypadáš dost mizerně. Měla jsi tu večírek?" škádlila ji a nakoukla dovnitř. Když jí zrak padl na boty, které rozhodně nepatřily Hermioně ani Nicovi, vykulila oči a překvapeně zalapala po dechu. „No ne! Ty tu někoho máš!"

„Padmo, prosím tě, nikomu -"

„Jasně, jasně, jako hrob! Ty jo! No, už vážně musím do práce, mám zpoždění," zasmála se a v očích jí zajiskřilo. Pak se s nimi překotně rozloučila, a jakmile Hermiona zavřela dveře, musela čelit palbě Nicových otázek.

„On tu někdo je? Někdo cizí? Mami! Ty jsi tu měla párty? Kdo tady byl? A proč jsem tu nemohl být taky já? Určitě to byla sranda, že jo? V kolik jsi šla spát?" vyptával se překotně a dychtil po odpovědích. Hermiona mu jen věnovala úsměv a vzala ho do náruče.

„Měl jsi snídani? Nebo si něco uvaříme spolu?"

Chytil ji za ramena a trochu se odtáhl, jen aby jí mohl věnovat nevěřícný pohled. Rozesmálo ji to. „Ale mami! Snídal jsem už dávno. Vždyť je asi deset."

„Tolik? Tak to už skoro můžeme chystat oběd, viď?"

„Dobré ráno," pozdravil je s úsměvem Theo, který se k nim, už oblečený, připojil. Hermiona najednou ztratila schopnost mluvit, ale naštěstí tu byl ukecaný Nico, který svou matku nenechal na holičkách.

„Jé, čau, Theo! Máma mi neříkala, že tu budeš taky!"

Theodore se zasmál a rozpačitě si prohrábl své tmavé vlasy. „No jo, bylo to takové tajemství. Ale večírek pro dospělé není nic pro tebe, i když už jsi velký kluk! Ale s Panjuem sis to užil, ne?"

Nico se zazubil. „To si piš!"

„Běž si hrát, dobře, zlato?" zašeptala mu Hermiona a položila ho na zem. Nico se zamračil a vypadal, že se jí chystá odporovat, ale když spatřil její nesmlouvavý pohled, vzdychl si a odešel do pokojíčku. Hermiona a Theo osaměli a oba dva cítili tu napjatou atmosféru, jež mezi nimi panovala.

„No, asi už půjdu," odkašlal si Nott a trochu se pousmál. Brunetka přikývla a objala se pažemi. Mlčky jej doprovodila do předsíně, kde sledovala, jak se obléká. „Byl to skvělý večer. Rád bych ho někdy zopakoval, pokud tedy budeš chtít?" zeptal se a s nadějí v očích se na ni podíval. Usmála se.

„To by bylo fajn," odpověděla mu. „I já jsem se bavila. A - děkuju."

Chytil ji za ruku a palcem ji něžně pohladil po jejím hřbetu. „Víš, že jsem tu pro tebe. Můžeš se mi svěřit s čímkoliv. Nikdy tě nebudu soudit a vždycky se tě budu snažit pochopit."

Na nic nečekala a objala ho. Ucítila, jak si ji k sobě přitiskl, a zavřela oči. „Vážím si toho, moc. Opravdu."

„To já přece vím."

Po chvíli ji pustil a ona se mu zadívala do očí. Zvedl levý koutek rtů v úsměvu. „Tak se uvidíme v práci?"

„Jako vždycky," přikývla. Ale ještě před tím, než jej pustila, mu na rty věnovala dlouhý polibek.