Ahoj, jmenuji se Kira a je mi 16 let. Co se týče meho vzhledu tak jsem menší postavy, mám modré vlasy a červené oči. Lidi se mě kvůli
tomu celkem báli a tak musím od svých tří let nosit čočky. Obecně jsem tak trochu jiná. S mými adoptivními rodiči b...
Sedím ve svém pokoji na intru a čtu si povinnou četbu. Zatím jsem tady sama v celé budově, protože jako jediná nemám rodiče a nemám ke komu na prázdniny jít. Na pokoji jsem také sama, ale prý se to má změnit, protože sem přijde nějaká Kira Digeleri, tak jsem na ni zvědavá.
Pohled Kiry:
Z ředitelny jsem mířila ke svému novému pokoji. Po cestě jsem asi třikrát zabloudila, i když mám na plánku vyznačenou trasu, kudy mám jít. Konečně jsem stála u správných dveří s cedulkou: Rachel Oxur, Kira Digeleri. Otevřela jsem je a vešla dovnitř. Ocitla jsem se v malé předsíňce, která vedla do kuchyňoobyváku, laděného do červeno modré. Je tady vůbecněkdo? Rachel, nebo jak se jmenuje by tady podle řediteleměla být...
Najednou někdo vstoupil do kuchyně. "Ahoj, já jsem Kira Digeleri." Pronesla jsem s nataženou rukou. "Ahoj. Já jsem Rachel Oxur." Řekla povýšeně. No, dokážu si představit i milejší přivítání.. "Emmm, kde budu spát?" Celkem mě to zajímalo, tak jsem se zeptala. Rachel jen pokynula hlavou ke dveřím.
Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na tyrkysový pokoj
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začala jsem si vybalovat. Jak jsem dovybalila, všimla jsem si, že už je skoro tma. Zvláštní, když jsme s Axin přijeli, bylo ráno. No co, jdu si lehnout. Prý je budíček na 8.
Tak, toto je trochu kráčí kapitola. Moc bych Vámchtěla poděkovatza ❗127 přečtení❗ pro mě je to hrozněveliké číslo. DĚKUJI
