Love me, please [book 1]

23.

,,Už vážně musíš?" zeptala jsem se Logana, který se zvedal z gauče.

Byla asi jedna hodina odpoledne a my jsme se zrovna koukali na komedii Zkus mě rozesmát. Logan se na mě podíval a usmál se.

,,Ale pročpak, slečno Carterová?" zeptal se mě pobaveně. ,,Bude se vám stýskat?" zeptal se znova.

,,No, já ani nevím. Jenom se tady budu nudit, když tu nikdo není," zakňučela jsem. Dobře, přiznávám se. Chci aby tu se mnou Logan zůstal a znova mě přitiskl k sobě. Logan si sedl nazpátek ke mně a posadil si mě na klín.

,,Dobře. Zůstanu tu, ale pod jednou podmínkou," řekl a přitom mi dal vlasy na jednu stranu, aby se mi mohl přisát na krk. Nasucho jsem polkla.

,,Pokud po mně nebudeš chtít abych se s tebou vyspala nebo abych ti upekla dort, tak na to zapomeň," řekla jsem. Logan se tomu jenom zasmál a odtrhl se od mého krku.

,,Ne, ani jedno po tobě nechci. Jenom mě napadlo... Co kdyby jsme šli běhat?" zeptal se. To mě donutilo se smát. Nechápavě se na mě podíval a přimhouřil oči. ,,Proč se směješ?" zeptal se.

,,Ty jsi mě neviděl na tělocviku?" zeptala jsem se ho.

,,Ještě jsem neměl tu čest," ušklíbl se a přitom se podíval na má prsa. Protočila jsem očima a plácla jsem ho.

,,Ne, teď vážně. Nejsem zrovna sportovní typ. Běhám jako tučňák," vysvětlila jsem. On se zasmál.

,,No tak, tak hrozné to určitě není," namítl a pohladil mě po zádech. Povzdechla jsem si a zvedla jsem se z něho.

,,Dobře, ale pak si nestěžuj," zamračila jsem se na něj a zamířila jsem do svého pokoje, abych se oblékla do mého, v uvozovkách, oblíbeného sportovního oblečení, které se skládalo ze šedých tepláků, černého tílka a šedé bundy. Vlasy jsem si dala do vysokého culíku. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, abych se ujistila, že jsem připravená jít mezi lidi. Nechápu, jak jsem se do toho mohla nechat přemluvit k něčemu takovému.

,,Tak kde jsi?" ozval se Loganův hlas. Otočila jsem se na něj. Logan se opíral o rám dveří na sobě měl černě tepláky a šedou mikinu.

,,Už jdu," řekla jsem otráveně. Logan ke mně přistoupil a políbil mě.

,,Jestli nechceš, tak nemusíme jít. Teda, já půjdu, protože si chci udržet kondičku," řekl proti mým rtům. Jemně mi skousl spodní ret a já jsem potichu zavzdychala.

,,Ne, půjdeme. Ale chci oběhnout jenom jednou malinký kolečko," usmála jsem se a on přikývl.

,,Tvoje přání je mi rozkazem," zasmál se.

_________________

O hodinu později

Šla jsem pomalým krokem a pozorovala jsem Logana, který běžel několik metrů přede mnou. Nechápu, jak jsme mohli běhat celou jednu hodinu. To až řeknu Amy, tak mi to neuvěří.

Protože jsem se koukala do země, nevšimla jsem si osoby, která šla přede mnou a do které jsem narazila. Kvůli nárazu jsem spadla na zem.

,,Ježiš moc se ti omlouvám," ozval se hlas, kvůli kterého mě přešel hlas po zádech. Ten hlas jsem znala. A to hodně důvěrně. Zvedla jsem svůj pohled k osobě, která na mě mluvila a kterou jsem moc dobře znala.

,,Logan?" zeptal se černovlasý kluk nevěřícně a otevřel pusu.

,,Luku?" zeptala jsem se a pořád jsem doufala v to, že je to sen.