Chvíle lásky | ✔️

9. kapitola | Záhada jménem Remus Lupin

/3.9. 1977/

Tahle úplňková noc se velmi protáhla. Okolo páté hodiny ranní přinesli James s Peterem na ramenou i znaveného a malátného Remuse, který si jako vždy ze svého vyvádění moc věcí nepamatoval. Ovšem, když ho mladíci pronášeli okolo lůžka, ve kterém nevinně odpočívala Stefani, zmohl se na vyslovení jejího jména, pak už odpadl.

K ránu se na ošetřovnu dostavily dvě paní profesorky, Minerva McGonagallová a Pomona Prýtová. Obě na své studenty nechápavě zíraly a toužily po rozumném vysvětlení. Sirius i James seděli u zraněných, zatímco Peter nervózně přešlapoval u vchodu na chodbu a doufal, že si ze snídaně někdo odnáší alespoň malý kousek jídla, který by mu mohl poskytnout.

„Pettigrewe, můžete mi vysvětlit, co se tady děje?" vypadlo zhrozeně z profesorky McGonagallové, která už z celé pobertovské skupinky měla pohnutý žlučník.

„Zajisté, paní profesorko," ujal se konverzace hnědovlasý Červíček. „Víte, Stefani je neskutečně milá, přátelská a empatická dívka, můžete na ni být pyšná, paní Prýtová. No a ona chodí s Remusem a už delší dobu věděla, že jí něco tají. A tak se ho rozhodla sledovat, ale naštěstí utrpěla jen zranění v rozsahu škrábnutí o hloubce dva centimetry. Vlkodlak z ní naštěstí nebude."

Od postelí na svého kamaráda nechápavě Tichošlápek s Dvanácterákem mrkali, ale zase museli uznat, že to celé podal velmi důvěryhodně, ačkoliv se ani jedné z profesorek neulevilo. „Takže mám slečnu Scamanderovou a pana Lupina omluvit z dnešního vyučování?"

„To by asi bylo vhodné," přikývl Peter a v bráně vedoucí na ošetřovnu stála najednou udýchaná Ava Abbotová. Nedokázala pochopit nic, co se v noci odehrálo a chtěla to vědět. James usoudil, že by to někdo měl nechápající rudovlásce vysvětlit, proto se zvedl a zamířil přímo k ní.

„Co se sakra stalo?" vyjela na něj tlumeně Ava, aniž by si uvědomovala, že mluví s tím samým člověkem, o kterém se jí v noci zdává.

„Víš, to celé je složitější," vypadlo z brýlatého černovláska, který se poškrábal za krkem a pokoušel se vymyslet, jak jí to celé vyklopí. Jenže nebyla v Mrzimoru nadarmo. A když šlo o její nejlepší kamarádku, Stefani Scamanderovou, zabíjela by pro ni.

„Mluv!" vykřikla na něj zrzka a nedočkavě ho plácla do svalnatého ramene.

On se lekl a začínal její obavy brát vážněji a zrychlil ve svém vymýšlení. „Takže, se Stefani jste nejlepší kamarádky, takže ti to pravděpodobně stejně řekne, jestli se probudí-"

„-až se probudí," opravila jej puntičkářsky a on jen ležérně mávl rukou.

„Náměsíčník je vlkodlak," vyklopil to polohlasně a Avin napjatý výraz se pomalu změnil ve zděšený. V hlavě se jí začaly odehrávat nejhrůznější scénáře o tom, co se v noci stalo. „A já, Sirius a Peter jsme zvěromágové - neregistrovaní. Zkrátka s Remusem vždy trávíme úplňky, protože na zvířata vlkodlaci nereagují. Ale Stefani se šla včera projít na školní pozemky, a než se nám povedlo ji přesvědčit, aby šla zpátky do Bradavic, Remus se přeměnil a škrábl ji."

„Merline," vydechla se zatajeným dechem a měla ruku před pusou. „Je Stef v pořádku? Jak moc je velké? A jak hluboké? Ne, Merline, bude z ní taky vlkodlak?"

„Asi patnáct centimetrů dlouhé, dva centimetry hluboké, ale ne," uklidňoval ji, „vlkodlak z ní nebude. Jen na celý incident bude mít vzpomínku v podobě jizvy."

Opodál se už probírala Stefani, což přimělo Siriuse dávat pozor. Za celou situaci se cítil extrémně moc zodpovědný a bál se, že mu tohle hnědovlasá dívka už nikdy neodpustí. Stefani párkrát zamrkala a poté se zvedla do sedu, přičemž se k ní hned seběhly dvě profesorky a lékouzelnice Pomfreyová.